Komentář - Když v roce 2015 podnikatel Jiří Šimáně zachraňoval krachující Slavii, jeho prioritou bylo udržet v týmu střelce Milana Škodu. Slávistického střelce stáhl z cesty na letiště, odkud měl Škoda odletět podepsat smlouvu do tureckého Sivassporu.
O půl roku později měl útočník nabídku z Emirátů. Zněla na šedesát milionů korun za rok a půl, čistá ruka. Zase nic, odchovanec pražského týmu ČAFC zůstal v Edenu.
Od hrůzostrašného ročníku 2013/14, kdy Slavia málem sestoupila a Škoda trpěl na stoperu, jsou jeho statistiky famózní. Sezonu nato dal 19 gólů, pak 14, následně 15 a v letošní sezoně (zatím) 12.
Škoda je nejvýraznější osobností Slavie poslední dekády, během níž si klub prošel obdobím klinické smrti i čínské hojnosti. Však také Škodova tvář v nadživotní velikosti zdobí galerii slávistických legend stadionu v Edenu.
Dvaatřicetiletý útočník nyní své výsadní postavení ztrácí. Poprvé po pěti letech. Pod největší tlak dostal vytáhlého střelce v minulé sezoně Muris Mešanovič, ale přestože hrál bosenský rychlík v životní formě, do zápasů povětšinou naskakoval z lavičky, případně nastupovali v tandemu.
Teď je situace poprvé jiná. Před Škodou dostává důvěru Stanislav Tecl. Typologicky odlišný útočník - žádná věž, ale rychlý, tahový fotbalista. A Slavia v sestavě s ním válí.
Její hra už postrádá klasický strategický prvek "nákop na Škodu", který už má své místo ve slovníku fotbalového názvosloví. Naopak, proti Plzni i Jablonci předvedli červenobílí dynamický, agresivní a především kombinační fotbal, díky kterému nedali šanci lídru tabulky z Plzně a díky němuž ve středu po zásluze porazili pod trenérem Radou výborný Jablonec.
Pokud trenér Trpišovský ještě nerezignoval na myšlenku totálního fotbalu, v posledních zápasech Slavia alespoň naznačila, jak by takový totální fotbal mohl vypadat v praxi.
A Tecl? Proti Plzni dal jeden gól a na druhý se podílel, Jablonci nasázel branky hned dvě. Je to podivuhodný zlom v jeho dramatickém slávistickém příběhu.
V Edenu už se objevil jako dvacetiletý supertalent v roce 2010, ale během půlročního hostování si ani neškrtl. Čtyři zápasy, nula gólů, návrat do Jihlavy. Ve třiadvaceti sice přestoupil za dvaceti milionů do Plzně, ale ta ho po dvou letech zpeněžila v rámci projektu jabloneckých "Galácticos".
Teclova kariéra šla dolů, dostal nálepku nadhodnocovaného fotbalisty, jehož cena převyšuje výkony na hřišti. A nechytil se ani po svém trochu překvapivém návratu do Edenu, kam si loni ho z Jablonce přetáhl Jaroslav Šilhavý.
Místo v útoku už bylo obsazené, zabukované. Když tedy rodák z Jindřichova Hradce dostal šanci, hobloval pravou lajnu. Pozice záložníka mu moc nesedí, čehož si brzy všimli nejen fanoušci, ale i trenér Šilhavý.
A byť Tecl dvěma góly proti Brnu rozpoutal loni v květnu mistrovské oslavy, na podzim se jako přebytečný stěhoval na hostování do Jablonce. Zaťal zuby, nestěžoval si, na severu Čech dresu nasázel za podzim osm gólů. Přesto - nebýt zranění Murise Mešanoviče, v zimě by se do Edenu nevrátil.
Střih. V posledních dvou zápasech odcházel ze hřiště jako vítěz. Za frenetického hlomozu slávistických tribun, po duelu s Plzní dostal to privilegium "předeřvávat" legendární slávistickou děkovačku.
"Je to krásné, ale pomíjivé. Nepodaří se vám dva zápasy a začínáte odznova," uvědomuje si sedmadvacetiletý útočník.
Naplní se jeho slova, nebo se blíží éra Milana Škody definitivně ku konci?
