Glosář – Jmenuje se Bohumil, ale všichni mu říkají Bob. A právě Bob Páník, velký kamarád ostravského teoretika a vykladače francouzské trenérské školy Vernera Ličky, teď trénuje Zlín. To je takový skromný klub z Moravy (podle některých z Asie), kde dělají fotbal dobře. Na rozdíl od jiných adres, zhusta věhlasnějších.
Vedle Páníka tam pracuje třeba i Zdeněk Grygera, co hrával za Ajax či za Juventus. Vybral si jinou cestu než mnozí jeho slavní spoluhráči, předchůdci či následovníci z reprezentace. Neobjíždí golfové turnaje, nevysedává po barech a nevykládá u sklenic mojita, jak by se to mělo dělat. Místo toho sám pracuje, denně, pořád. Jako Pavel Nedvěd v Juventusu.
Zdeněk Grygera ale takhle maká i v tom směšně malém Zlíně, tedy samozřejmě směšném optikou borců, co hrávali Ligu mistrů a teď si asi myslí, že až to mojito dopijí, tak se tu nějaké kluby velikosti Juventusu samy od sebe objeví a oni je pak asi budou řídit.
Ve Zlíně se o práci nekecá, ve Zlíně se pracuje. A když se podíváte na aktuální tabulku epojisteni.cz ligy, zjistíte, že ten maličký Zlín je průběžně druhý. Jen o jeden gól vstřelený do jablonecké sítě ho teď lepším rozdílem skóre předstihla Sparta.
Zlín se do nové sezony rozjel výhrou 2:0 nad Příbramí, pak vedl 2:0 v Edenu a nakonec se Slavií plichtil 2:2. Následovala výhra nad Slovanem Liberec 2:1 a teď přišlo pro plzeňské fanoušky šokující vítězství v Doosan Areně 2:0. Všechny papírově nejsilnější kluby (zatím) s výjimkou Sparty už si Zlínští namazali v úvodu sezony na chleba. Jak je to možné?
Za prvé: Letní přípravy zjevně Bobu Páníkovi jdou, jeho svěřenci zaznamenali už loni, po návratu do ligy skvělý podzim, po němž přezimovali šestí. O to trudnější pak bylo jaro, kdy se vítězství zlínskému klubu dlouho vyhýbala a po jednotlivých bodících se záchranářská jistota sbírala dost pomalu. Nicméně obligátní záchranářská třicítka se dohromady dala.
Zlín má všechno, co favoritům schází
A když se na současnou situaci Zlína podíváme právě záchranářskou optikou, tak při nynějším zisku 10 bodů uhraných v pouhých 4 kolech už mu zbývá nějak jich nastřádat "jenom" dvacet.
Proč se Zlínu letos tak zadařilo proti favoritům ligy? To je jednoduché, má teď všechno, co o ni nemají.
1) Dobrou organizaci hry, jak v defenzivě, tak při zakládání a realizaci rychlých protiútoků.
2) Skvěle Zlínu vycházejí standardní situace, i útočné, při kterých se střelecky projevují stopeři Jugas a Hájek. Protivníci to vědí, ale stejně mají problém to uhlídat, zejména se s tím trápil Liberec.
3) Páník zjevně umí udělat letní přípravu tak, aby na startu sezony měl jeho tým skvělou rychlostní formu, je plný síly.
4) I ve skromných podmínkách je tým dobře poskládaný jak podle fotbalových charakteristik, zejména je v něm dostatek hráčů s kvalitními rychlostními dispozicemi, tak patrně i co do ochoty poctivě pracovat. Navíc, zdá se, funguje náležitě také správná hierarchie kabiny, kde si nejspíš vedle trenéra všechno pohlídá i veterán Hubáček.
5) Po zimním odchodu parťáka Železníka a slabším jaru se střelecky znovu probudil Poznar, kterého se podařilo nově sladit s rychlými křídly. Není divu, že Liberec po něm stále mocně touží. A možná už nejen Liberec.
No a na otázku, proč to nejde Plzni a proč navzdory přesvědčivým výsledkům z tohoto kola herně stále neexcelují ani Slavia či Sparta, si můžeme krásně odpovědět negací právě vyřčeného.
Favoritům vázne organizace hry, týmy kombinující ligu s evropskými poháry působí líným, rozvláčným dojmem, v řadě zápasů a v mnoha fázích utkání hrají velmi pomalu. Trenéři hledají stále nové varianty sestavy metodou pokus-omyl (i když pozor, konkrétně novopečený sparťan Karavajev se zatím jeví jako velká trefa do černého!), a navíc jim až dosud mlčeli střelci.
Ale to se teď změnilo a trenéři obou "S" si určitě hluboce oddychli. Své střelecké pauzy totiž o víkendu ukončili David Lafata i Milan Škoda.
Paták by Zlín v Plzni vyhrát nenechal
V úvodu sezony se obecně častěji stává, že menší kluby favority o body obírají. V českém prostředí hlavně díky velké zápasové vytíženosti papírově silných klubů v předkolech evropských pohárů.
Tam, kde se točí peníze, je na jednu stranu všechno jednodušší, třeba co do zázemí a organizace, tedy alespoň teoreticky. Na druhou stranu ale častokrát i složitější kvůli napjatějším vztahům, zbytnělejším egům, větším tlakům od médií i vlastních fanoušků.
Tohle všechno určitě trápí Zlín mnohem méně než Spartu, Plzeň či Slavii. Podstata je ale fotbalová: a troufnu si tvrdit, že pánové Ščasný, Pivarník i Uhrin by udělali nejlépe, kdyby se za rok v létě přijeli do Zlína k Bobu Páníkovi doškolit na téma "Jak se má dělat letní příprava". Prostě ji přinejmenším letos udělal výrazně lépe než oni. Což samozřejmě neznamená, že časem, tak jako loni na jaře, nevyčichne. Ale zrovna teď prostě šlape jako hodinky.
Rozdíl mezi starou a novou (Listkiewiczovou) kom rozhodčích lze popsat snadno: nyní je možné,aby Zlín vyhrál v Plzni 2:0.To s Patákem nešlo
— Luděk Mádl (@LudekMadl) August 20, 2016
No a navíc přeje Zlínu, alespoň po mém soudu, i změna zdejšího fotbalového klimatu spojeného s otázkou rovného přístupu rozhodčích. Jak známo, příslušnou strahovskou komisi už teď nevede ani Dagmar Damková, ani Miroslav Tulinger, ani Roman Berbr, který s ní, co je místopředsedou svazu, neměl samozřejmě nikdy nic společného, ale Michal Listkiewicz.
Je to polský expert, kterého si jistě nemusíme nijak idealizovat, stejně jako nikoho jiného z masa a kostí, nicméně nejlepším měřítkem, jak lidi posuzovat, bývá obvykle jejich práce. Případně vyhodnocení poměru "co někdo říká a co se pak reálně děje".
A v tomto ohledu bych byl já osobně zatím nadmíru spokojen. V nejvyšší soutěži jsem zatím zaregistroval jeden náznak nakloněné roviny (Jihlava–Slavia), "oceněný" vzápětí čtyřzápasovými flastry pro hlavního Jílka a asistenta Dobrovolného. Pak vypadala trochu divně penalta pro Jablonec v minulém kole... A v tomhle víkendovém dějství naskočilo ještě jedno utkání se dvěma výraznými chybami, ale k tomu se hned dostaneme.
Nicméně na 31 odehraných zápasů mi to přijde jako poměrně slušná bilance. (možná mi něco uniklo, pokud ano, omlouvám se). Nicméně mezi fotbalovým lidem se nese zhruba tento hlas: "Rozhodčí jsou z Listkiewicze úplně pos... a mají panickou hrůzu něco si zkusit, protože zejména když vysypal z listiny Michala Patáka, oblíbence jistého pána, jehož jméno se nevyslovuje, ukázal, že to fakt myslí vážně."
V minulé sezoně Nenadála do Plzně nikdy pískat neposlali
Uznávám, že jsem možná kapku paranoidní, ale zase ne až tak moc. A tvrdím, že za panování staré komise rozhodčích by nejspíš v sobotu Zlín v Plzni 2:0 nevyhrál. A nemusely by se kvůli tomu ani pískat žádné vražedné penalty. Kupříkladu loni na jaře, zrovna v utkání Plzně se Zlínem, stačilo Patákovi přehlédnout z metru Petrželovo jasné hraní rukou. A vzápětí byla branka na světě.
Tentokrát duel stejných soupeřů řídil 34letý Martin Nenadál. Co vám je zajímavé, v uplynulém ročníku pískal devět prvoligových zápasů a na Plzeň ho jako z udělání nenasadili ani jednou jedinkrát. No vidíte. A teď v zápase odpískal krásnou rovinu a nikdo si nestěžoval. Ono to zjevně jde, i v Plzni, kde jako by se hřiště občas svažovalo. Tedy donedávna.
Jak známo, na něco takového se snažila upozornit jedna akce s taškou a se dvěma rozhodčími, co si vzpomněli na schůzku s Chřestýšem. Načež se po realizaci této akce dostávalo jisté "ochrany" od sudích před soupeři nejen Plzni, ale třeba i Spartě.V novém ročníku už jsem tento trend neviděl ani u jednoho ze jmenovaných klubů.
Až tedy do nedělního mače Sparta–Jablonec, ve kterém měl být po mém soudu už ve 2. minutě utkání vyloučen domácí obránce Mario Holek. Dostal od sudího Ardeleána žlutou kartu. Jenže když ve 25. minutě fauloval znovu jednoznačně žlutě, pískl se sice faul, ale karta zůstala v kapsičce.
Ardeleánu tak udělal faul na fotbal a po změně stran v tom pokračoval, když měl druhou žlutou v utkání obdržet i hráč hostí Kubista. Jenže ji také nedostal. Osoba uvyklá pořádkům v českém fotbale na to řekne jedno slovo: Kompenzace.
A kompenzace je samozřejmě peklo. Jednu chybu zahlazuje sudí tím, že udělá stejnou chybu i na druhé straně. A fotbal brečí.
Nikdo mi nenamluví, že se ve všech popsaných případech tak zkušený sudí, jako je Ardeleánu, spletl, že to neviděl – nebo že si tu pravidla špatně vykládám já. Pak se tedy nabízí myšlenka, proč by to dělal úmyslně.
Jistá zakořeněnost? Tradice, že Spartě se přece hráč ve 2. nebo 25. minutě na Letné vyloučit nedá? Přitom Ardeleánu je také – a to jednoznačně – řazen do plzeňské suity blízké fotbalovému lordu Voldemortovi. Tak že by najednou fakt držel palce Spartě? Anebo že by v tom byla spíš tendence uškodit Jablonci předsedy asociace Pelty, co Tulingera zahnal a cizáckého Poláka angažoval? Uznávám, tady už se moje konspiračně-paranoidní vidění světa dostává poměrně daleko, možná za hranu racionálna.
Nicméně ať už tak či tak, za tohle představení by měl pan Ardeleánu dostat od Listkiewiczovy komise "flastr", řekl bych.
Týden s poháry a v neděli šlágr Plzeň–Slavia
A teď nám, přátelé, začíná týden pravdy. V čem spočívá? Ve dvou fázích, nejprve v pohárových odvetách, kde konkrétně před Spartou a Libercem stojí úkol dotáhnout v domácím prostředí výsledkově slušně rozehrané souboje k postupu.
Plzeň po porážce 0:2 stojí na hraně Ligy mistrů a Evropské ligy, Slavia po debaklu 0:3 potřebuje spíš než postoupit neutržit v Bruselu ještě větší náklep. No a společný hlavní problém obou klubů, jmenovaných v tomto odstavci, spočívá v tom, že na konci tohoto náročného pohárového týdne hrají spolu.
Končí období hájení, kdy se úpravou losu domácí soutěže zajistilo, že pohároví účastníci v prvních čtyřech kolech nehráli proti sobě, s výjimkou zápasu prvního dějství Mladá Boleslav – Liberec.
Nedělní mač Plzeň–Slavia (19.30) je prvním vrcholem domácí sezony. Ostatně na Julisce se na Spartu jistě také těší, obzvlášť po jarním představení sudího Kocourka, dalšího z ligy exkomunikovaného arbitra.
A pak přijde na řadu reprezentační pauza. Tradičně ideální období pro případnou výměnu trenéra. Takže se nabízí otázka, zda Martina Pulpita, jehož sveřepá trenérská hlava již byla "sťata" v Příbrami, a to v souvislosti s nedělní porážkou v Edenu, nebude náhodou do týdne následovat i někdo z "Velké trojky". Kostky jsou vrženy, uvidíme, komu padnou šestky a komu jedničky.
Bob Páník tyhle starosti nemá. Mužstvo si přes léto natrénoval dobře, takže mu teď žádné vrcháby osudu klidný spánek opravdu nekazí.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
