Glosář - Znáte to, člověku se někdy vybaví úplné ptákoviny.. "Barceloloooona!" vytrysklo z Pavla Horvátha po mercuryovsku, ledva kapitán letadla, jímž se tehdy Slavia vracela s pohárovým bodem z Bukurešti, informoval cestující, že Sparta rupla toho večera na Nou Campu 0:5.
Stalo se to v prosinci 1999, a to už je tedy pěkných pár let. Od té doby si srovnatelný debakl vezli sparťané z pohárů jedinkrát: v prosinci 2004 je taktéž v Lize mistrů srazil výhrou 5:0 Olympique Lyon.
Co si budeme povídat, taková rána vždycky bolí. Ale časem si řeknete, no co, byli tam Figo, Kluijvert a Rivaldo nebo Essien s Maloudou, a to je jiný vesmír.
Trochu horší je, když vám kožich, byť o jeden gól milosrdnějším výsledkem, vypráší hráči jako Jedrochin, Kudrjašov či Bucharov. Takovými jmény už se cestou z Rostova na Donu, pravda, tolik neuklidníte.
Pavel Horváth teď možná plzeňské kabině pustí pro obveselení třeba komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku. A sparťané by si měli své čtyři sebevraždy z Rostova přehrát jakbysmet, i když se nad nimi nejspíš tolik nepobaví.
S tím, že z Evropské ligy vypadnou po porážce 0:4 v Rostově na Donu nejspíš hned v úvodu vyřazovací části, už se asi budou muset nějak smířit. Podstatné teď pro ně bude, aby kosmickou rychlostí odstranili frustraci, zmatky v tom, co chce Sparta na jaře vlastně hrát, i chyby v defenzivě a zkonsolidovali se vnitřně před nedělním derby s Bohemians. Alespoň natolik, aby po odepsání evropské ambice nevylili vzápětí černý inkoust i do plánů na svůj jarní vzmach v domácí soutěži.
Za evropské tažení už se neschovají
Nedá se nic dělat, pokud za týden k odvetě nedorazí Rostov třeba jen s osmi hráči, je třeba počítat s tím, že sen o utkání kupříkladu s Manchesterem United budou muset sparťanští fanoušci prostě odložit na jindy. Zábavy jim ostatně Evropská liga nabídla poslední dobou už víc než dost, včetně loňského jarního tažení až do čtvrtfinále či podzimních triumfů nad Interem Milán nebo Southamptonem.
Nutno říct, že úspěchy na evropské pohárové scéně poněkud zakryly jisté tápání, jehož se Sparta stále nemůže zbavit v české lize. Velká společná premiéra trenérské dvojice Tomáš Požár - David Holoubek skončila, přiznejme to, katastrofou, o to náročnější výzva se před nimi začíná pozvolna tyčit právě teď. Z jednoho zápasu se nestřílí, jak jsme v týdnu viděli, zhroutit se "umí" i Barcelona nebo Arsenal. Jenže Sparta se rozložila hned v prvním zápase nové etapy. A z toho plyne varování, které ti dva musí zažehnat opravdu co nejrychleji.
Jak víme, v průběhu podzimu převzal David Holoubek tým nejprve jaksi provizorně, v nouzi. Jenže prakticky okamžitě si srdce ochozů získal svou bezprostředností, charismatem, ale především výhrou nad Interem Milán.
Vzhledem k tomu, že na marodku se mu postupně přesunula půlka kádru, volil pak v pohárových utkáních, ale i v lize na hřištích soupeřů, fyzicky nejúspornější taktickou variantu "stojíme před vlastní brankou a občas zkusíme brejk".
Ta účel světící prostředky plnila, nicméně Holoubek se netajil tím, že má ambici hrát se Spartou lepší fotbal. U týmu zůstal, jen byl doplněn o sportovního ředitele Tomáše Požára, který i na tiskovce před jarní částí ligy opakoval slova o vizi dominantnějšího fotbalu s aktivnějším pojetím, a to i na hřištích soupeřů.
Zazněl gong a nadešla velká premiéra, která to nové velké dílo měla světu ukázat. Jenže David Holoubek z televizní obrazovky mnohé patrně lehce zaskočil, když zvěstoval, že v Rostově bude Sparta hrát jako na podzim, zezadu, ze sevřeného bloku.
Jak to, že Požára soupeř nepřekvapil a Juliše ano?
I stalo se, energičtější soupeř Spartu rychle sevřel do kleští, vytvořil si rychle několik standardních situací a z jedné z nich už v 15. minutě otevřel skóre. Sparta poté svou hru směrem dopředu oživila, ale když mezi 31. a 40. minutou zaznamenala vyloučení Konatého a dvě inkasované branky, mohla rovnou vhodit ručník do ringu, kdyby to ve fotbale šlo. Výsledná prohra 0:4 je ještě milosrdná.
Svést všechno na nešťastníka Konatého by jistě bylo tím nejalibističtějším řešením. Ale u něj by Sparta zůstat neměla. I slepý viděl, že soupeř - sice podzimní vítěz nad Bayernem, ale také aktuálně sedmý tým ruské ligy - se na zápas lépe připravil mentálně, silově a především takticky.
Pozápasové zmínky frustrovaných hráčů, že se nakonec nehrálo to, na co se celou zimu připravovali, vykreslují nad tím, co tedy Sparta vlastně v Rusku chtěla nebo nechtěla hrát, otazník největší.
Trenér Tomáš Požár řekne, že soupeř ničím nepřekvapil, zato Lukáš Juliš mluví otevřeně o tom, že sparťany zaskočilo, když Rostovští maximálně zjednodušili svou hru, a to okamžitými nákopy na vysunuté vysoké hráče. "A tím pádem jsme nemohli presink použít," zmínil Juliš.
I brankář Tomáš Koubek mluvil o tom, že vývoj utkání vůbec nepřál tomu, aby Sparta nasadila to, co se přes zimu učila.
"Nevstoupili jsme do zápasu dobře, padali jsme hluboko, prohrávali souboje," naznačil Požár, že s až takhle hluboko vedenou zákopovou válkou se hned od prvních minut asi přeci jen nepočítalo.
Keystonští strážníci, tentokrát na Donu
Za brzkého stavu 1:0 pak Sparta raději zkoušela sama tvořit, než aby čekala na soupeře s presinkovou pastí. No a vlastně se k ní nedostala vůbec, protože soupeř překonával střed pole vysokými míči, o kterých mluvil Juliš. A navíc byla Sparta po Konatého vyloučení brzy v deseti, což je situace, v níž se presink spouští opravdu těžko.
Hráči působili dojmem, jako by se cítili poněkud zrazeni. Ustoupili snad trenéři těsně před zápasem ze svých plánů a nařídili hrát místo moderny to, co na podzim? Nebo se oba styly měly v průběhu utkání nějak prolínat? Rozbil snad soupeř sázkou na nakopávané míče připravený sparťanský plán na padrť? Možná od každého kousek a od toho posledního nejvíc…
Nutno připodotknout, že když jste v průběhu utkání u všech míčů pozdě, většinu soubojů prohrajete, protože vás soupeř přetlačí - a sami proti hrubé síle urostlých ruských chasníků nenalézáte účinnou protizbraň, kupříkladu rychlost, nepomůže vám nejspíš ani svěcená voda.
V přetížené obraně pak bily do očí četné chyby stoperské dvojice, problém ale souvisel i s jejím napojením na střed pole, tam vznikaly příliš velké prostorové "kapsy". V totálním chaosu před třetí inkasovanou brankou už sparťanští fotbalisté připomínali před svou brankou tak trochu keystonské strážníky z němých grotesek.
Velký díl na rostovském průšvihu samozřejmě nese i Tiemoko Konaté. Vědom si toho, že už má žlutou kartu, měl se rozhodně tak ostrého faulu vyvarovat. I při vědomí toho, že ho teď nejspíš mnozí budou chtít pomyslně opéct na rožni jako obětního beránka, který si to "vyžere" za všechny, bych si přeci jen dovolil se ho trochu zastat.
Ano, na podzim se dopustil šílené zrady na svém klubu, když si chtěl přestup do Steauy vytrucovat ignorováním svých základních povinností. Těžšího disciplinárního prohřešku už se snad dopustit nemohl. Po právu se na něj nahněvalo vedení klubu, hráči i fanoušci.
Teď v zimě ho vzali na milost. "A on se jim odvděčil tím, že se hned v prvním, a přitom tak důležitém zápase nechal vyloučit," řeknou mnozí a budou mít pravdu.
Nelynčujte, prosím, Konatého
Jako jeho samozvaný advokát bych ale doporučil nepřehlédnout, proč a jak k tomu vyloučení vlastně došlo. Základem všeho byla zjevná Konatého snaha hrát v utkání na tisíc procent, aby své těžké podzimní hříchy co nejvíc odčinil. Byl nejaktivnějším hráčem Sparty a chodil i do ostřejších soubojů. První žlutou kartu dostal příliš přísně, příslušný zákrok napomenutí od sudího opravdu nevyžadoval. Jeho poslední zásah do utkání už karetní bezpochyby byl - a obě žlutá napomenutí se mu tedy červeně sečetla.
Znovu opakuju, jeho podzimní hřích byl opravdu těžký podraz, ale to, co se mu přihodilo v Rostově, se vskutku může stát každému. Ano, jemu asi spíš, protože se občas neumí kontrolovat, což je velká chyba. Na druhou stranu druhého tak rychlého a šikovného hráče Sparta opravdu nemá.
Nevím, jak se teď Konaté chová při tréninku či v kabině, je jistě i jeho chybou, že se s ní za ty roky, co ve Spartě působí, i kvůli jazykové bariéře, s níž toho moc nedělá, nepropojil lidsky tak intenzivně, jak je potřeba.
Chápu, že s fanoušky teď už asi bude mít velký problém. Pokud ho Sparta odstaví, může pak Konaté třeba někde na hostování rozvinout to, co na Letné nedokázal. Je v něm totiž skryto obojí: jak prostoduchý průšvihář, tak zároveň v určitých aspektech i vůbec nejzajímavější hráč v české lize.
Uznávám, že nohy bez hlavy nestačí. A že na debaklu v Rostově svůj podíl nese. Ale jeho univerzálním viníkem rozhodně není, chyby musí Sparta hledat i jinde.
