Glosář - Nizozemci, Němci a také Kolumbijci. To jsou týmy, které si po právě ukončené první "rundě" zápasů na fotbalovém MS v Brazílii můžou říct: Kamarádi, jsme jako válec. Jde nám to bez zádrhelů, odvedli jsme stoprocentně kvalitní práci a možná i něco navíc.
Jinak ovšem na turnaji v Brazílii obecně platí, že i favorizované týmy hrávají jakoby se zataženou ruční brzdou. Připomíná to fotbal starý několik let, kterému cosi chybí. Co konkrétně?
V herním projevu zúčastněných týmů prakticky nevidíte nejúčinnější taktický prvek známý ze hry těch nejlepších klubových týmů Evropy, tedy presink a kontrapresink.
Jeho podstata: Ztratím balon? Jako tým okamžitě napřu všechny síly, abych ho vzápětí získal zpět a využil toho, že už soupeř mezitím změnil obranné postavení na útočné.
Jenže to se v Brazílii prakticky neděje. Důvody? Možná tři:
1) Aby takový způsob hry fungoval, je zapotřebí ho důkladně nacvičit a na to možná v přípravných kempech nebyl čas.
2) Na takovou hru potřebujete patřičnou sílu a té se možná po náročné klubové sezoně nedostává.
3) Na tak náročný způsob hry nechtějí trenéři sázet v úvodu dlouhého turnaje, který se navíc na řadě míst hraje v náročných klimatických podmínkách s vysokou vlhkostí vzduchu. Kdo by s evropskou ultramodernou v prvním týdnu exceloval, mohl by pak ve chvílích nejdůležitějších polykat andělíčky.
Balotelli, Lukaku, a co náběh za obranu?
K modernímu fotbalu patří ale i tenhle prvek: Kolmé přihrávky na útočníky zabíhající za obranu. To jsme v duelu se Španěly viděli v tom nejluxusnějším podání třeba od Nizozemce van Persieho.
Jenže takového Maria Balotelliho by v manauské prádelně k rychlejšímu pohybu nepřimělo nic, i kdyby se italský kouč Prandelli ukřičel. A poté, co dal SuperMario vítězný gól, už mu do hlavy hlubší šrouby nikdo nedostane tuplem.
Belgický talent Romelu Lukaku stál mezi alžírskými beky také jako kůl v plotě, gól nedal a tým spasilo až jeho vystřídání. Přitom jsou pro něj náběhy typické, nutno ale říct, že raději hrává do volného prostoru, a ne do plných.
Stejně tak Brazílie herně rozkvetla, až když hrot opustil opravdu nevšedně statický lenoch Fred. Co do výsledku to ale žádný zvrat nepřineslo, což na začátku druhého kola zápasů osmifinálové cílové stanici notně přiblížilo soupeře z Mexika.
Ten, kdo do herního projevu vloží šťávu, rychlost a nasazení, bude na hřišti úspěšný. Ale jak to všechno dávkovat, aby síla vydržela až do 13. července, kdy se na Maracaná hraje finále? To je, oč tu běží...
A frajerovi vyhrkly slzy...
Brazílie-Mexiko 0:0. "Že je na nás tlak? Pcha, pod tlakem my jsme pořád, s tím na nás nechoďte," dělají Brazilci frajersky ramena od začátku turnaje. A Neymar v první řadě.
Pak začne hrát brazilská hymna a Neymarovi v záchvatu emocí vletí slzy do očí a viditelně zavzlyká. Maska padá, na malou chvilku se obnaží emocionální peklo, co mu hoří v hlavě. Jen se podívejte sami ZDE.
Kdepak, tady se o žádné psychické zocelenosti nedá mluvit ani omylem. Vždyť u 22letého kluka, co mu už zhruba pět let všichni kolem dělají den co den díru do mozku řečmi o tom, že na domácím šampionátu MUSÍ jako nový Pelé dovést Brazílii k titulu, to snad ani jinak nejde.
Pak to na hřišti vede k jeho "spasitelskému" způsobu hry, kdy má pocit, že všechno musí strhnout a rozehrát osobně, a efekt je spíš kontraproduktivní. A není v tom sám, v podobné křeči se zdrcnul celý brazilský tým.
První půle proti Mexiku byla zase od Brazilců slabá jak pětkrát vyluhovaný sáček čaje. Scolari tak začal hru oživovat střídáními, a bylo to ku prospěchu věci. Místo rozkopávače Ramirese vnesl na hřiště kreativitu mladý Bernard, Jo zase nahradil Freda a rozhýbal hrot útoku.
Brazilci se nakonec dostali i ke skoro-gólovým závarům. Jenže narazili na neprůstřelného gólmana Guillerma Ochou (více zde). Ten je teď po třech letech věrných služeb korsickému Ajacciu bez práce, ale po tom, co předvedl proti Brazílii, už tento stav nejspíš nebude mít dlouhého trvání.
Pro vítězství se pak uvnitř šestnáctky zoufale pokoušel doskočit Marcelo, když chtěl podoben Fredovi a jeho simulantskému kousku z prvního utkání s Chorvaty využít toho, že mu Mexičan kratičce položil ruku na rameno. Však se podívejte sami ZDE.
Poté, co ještě trenér Scolari vedl na tiskovce uražené řeči o tom, že teď už asi Brazílii penaltu nikdo nezapíská, ztrácí tenhle spolek křečovitých komediantů poslední zbytky sympatií... Alespoň u mě tedy rozhodně.
Černý kůň se dusil v alžírském písku
Belgie-Alžírsko 2:1. Manchester City, Chelsea, Atlético Madrid, Bayern, Manchester United, Arsenal, Tottenham... Reprezentanti Belgie se chlubí rezidenčními právy k těm nejvyhlášenějším adresám. Trochu v tom připomínají českou reprezentaci, tedy ne tu současnou, samozřejmě, ale tu funkční, co hrávala zhruba před deseti lety.
Při pohledu na belgickou soupisku si tedy před MS nejeden fanoušek i expert řekl: Belgičani? Černí koníci šampionátu!
Jenže s herním stylem "chodí Pešek okolo, neví si vůbec rady, pak si jednou nechá utéct Alžířana, fauluje a po penaltě dokonce prohrává" už Belgičani vážně aspirovali na to, že se podobně jako jiný tzv. černý kůň, ten z Uruguaye, přidusí hned při rozjezdu šampionátu na vlastní ohlávce.
Dlouhé a dlouhé minuty jen jalové rozehrávky mezi obránci. Edenu Hazardovi, co si o sobě myslí, že je schopen prodriblovat půlkou zeměkoule (a proto ani v Chelsea, ani v repre nemusí bránit), jako by najednou veškerá kuráž vysublimovala do ztracena.
Trenér Marc Wilmots, pro kterého v jeho kariéře v Schalke a národním týmu platilo, že co si neurval silou, to neměl, musel na lavičce naprosto šílet. Jeho technicky vymazlení hoši totiž nebyli schopni přitlačit na pilu ani v nejmenším.
Pomohla až střídání. A protože svět je plný paradoxů, zdvihl Belgičany ten, který v průběhu sezony schytal nejvíc kritiky ze všech. Marouane Fellaini dostával za nepovedenou sezonu Manchesteru United za uši neméně tak štiplavě jako manažer David Moyes. Když to ale mezi rudými ďábly z Old Trafford nešlo, vsítil chlapík s květákem na hlavě veledůležitý gól alespoň mezi rudými ďábly v belgickém dresu.
Alžířani se pak v lehkém šoku jedinkrát vymkli svému konceptu, když si zkusili zaútočit. A Belgie za to jinak velepoctivě bránící pouštní lišky krutě šmikla vítězným gólem z prvního protiútoku, k němuž dostala příležitost. Nicméně na tým, který by měl na šampionátu dojít třeba do semifinále, tedy rozhodně nevypadala.
Šťastná ruka za 228 milionů
Rusko-Korea 1:1. Ruský model "všechny přeplatíme, pořídíme si toho nejdražšího trenéra na trhu a pak se uvidí" má i své nedostatky.
Protože když vám gólman na MS pustí přes prsty takhle lehkou ránu, jako se to Akinfejevovi stalo v duelu s Korejci, neudělá s tím nic ani kouzelník.
Fabiu Capellovi určitě nevadí, že mu ročně směřuje na konto v přepočtu 228 milionů korun, přičemž druhý v pořadí mezi nejlépe placenými trenéry na šampionátu Roy Hodgson bere zhruba polovinu, a to ještě zdaněnou. Samozřejmě u anglické asociace, jejíž štědrosti si Capello užíval před čtyřmi lety v Jižní Africe.
Teď si Rusové mohou myslet, že si za ty hříšné peníze koupili alespoň šťastnou ruku. Keržakov, který už se v Rusku stal tak trochu synonymem útočníka, co zapomněl dávat góly, totiž přišel v 71. minutě na plac a za necelých 180 sekund si na gólovou slast zase vzpomněl.
V tu nejdůležitější chvíli. A to se cení.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
