Glosář - Tak se nám zase národ rozdělil na dvě půlky. Tentokrát nejde o volbu prezidenta, ani sluníčkáře a šibeničkáře, ale o fotbalové fanoušky.
Podle toho, co je k vidění na sociálních sítích, jich půlka považuje výkon českého národního týmu proti Španělsku za veskrze heroický a porážku 0:1, zrozenou v posledních minutách, za smůlu století.
Druhá polovina pak křičí: "Hanba! Takhle se stáhnout před vlastní bránu a jen odkopávat, copak jsme Severní Irsko? Tohle předvádíme na Euru?"
Asi se shodneme, že pravda se málokdy vejde do dvou tří úsečných vět, takže bude rozumnější začít ji hledat někde uprostřed.
Nějaký ten čas od posledního hvizdu už uplynul, tak si to celé pojďme rozebrat v klidu a bez emocí. Že lidé fandí národnímu týmu, je samozřejmě zcela bez diskuse správné a skvělé. Zejména když víme, že to vůbec nemusí být automatická věc. Takže ztráta bodu, po kterém už se taktak sahalo, je pochopitelně bolestivá nejen pro hráče, ale i jejich příznivce. A věřte, či nikoli, mrzí dokonce i mě.
Nicméně si právě proto stojím za svým tvrzením, že výkon českého týmu v utkání byl příliš pasivní. Klíčová otázka samozřejmě zní, kde v tomto ohledu leží současná hranice českých fotbalových možností ve srovnání s těmi španělskými.
Vůle nescházela, dynamika ano
Nejprve si zdůrazněme a třikrát podtrhněme, co se v utkání povedlo a na čem lze dál stavět. Tahle slova jsou důležitá:
Vůle, bojovnost, soudržnost. Taktická disciplína. A standardní situace. I z toho mála, co zahrávali, dokázali Češi vytěžit několik poměrně nadějných příležitostí.
A zde jsou naopak ingredience, jichž se tentokrát nedostávalo:
Dynamika, ještě větší herní agresivita, náběhy do brejků. Mnohem preciznější práce s míčem při víceméně marných pokusech o přechodovou fázi. Schopnost udržet obranný blok ve větší vzdálenosti od Čechovy branky.
Z jednotlivců podal výtečný výkon brankář Čech. Až na situaci, po níž padla branka, pak jednoznačně potěšila i stoperská dvojice Sivok-Hubník, přičemž druhý jmenovaný po mém soudu kandidoval na ocenění nejlepšího českého hráče zápasu.
Na brejky prakticky nedošlo. Proč?
A spoustu práce, tentokrát i té veskrze černé, defenzivní, odvedl Tomáš Rosický, všechna čest, kapitáne. Potíž byla v tom, že ve chvílích, kdy bylo potřeba ukázat techniku a precizní hráčské dovednosti v souladu s bleskovou myšlenkou, byl najednou na všechno až příliš sám. A když ho mazaní Španělé přikryli, bylo pak pro ně až příliš snadné zastavit takřka každou českou akci už v zárodku. No a tím se pomalu dostáváme k těm méně povedeným kapitolám celého příběhu.
Jste blázni? Španělé jsou tak kvalitní, že se proti nim jinak než z hluboké obrany hrát nedá, míní zastánci teorie "Líp to nešlo".
Nikdo s nimi nepolemizuje o tom, že zcela otevřený střet, spojený s větším odkrytím obrany, by patrně znamenal sebevraždu. Jenže fotbal je mimo jiné strategická hra, a tak nabízí četné fígle a cesty vedoucí k úspěchu i týmům disponujícím jednotlivci s potenciálem fotbalových schopností, jenž je nižší než u soupeře.
I Pavel Vrba pochopitelně věděl, že mezi triky, jež by mohly na Španěly a jejich úžasný presink platit, patří brejky a standardní situace. To druhé se v zápase do hry podařilo namíchat, to první prakticky vůbec ne.
"V poločase jsem hráče nabádal, ať jsou mnohem trpělivější po zisku míče. Bohužel jsme ztráceli, nedostávali se do brejků, do kterých jsme chtěli, podařil se jen jeden a standardky také nevycházely. Nabádali jsme také kluky, aby byli klidnější a hru zpřesnili," řekl mimo jiné po zápase trenér Pavel Vrba.
Potřebujete sprintery a rozehrávače. Nebyli
Největší španělská síla spočívá ve zmíněném presinku. Iniesta a spol. útočí a ve chvíli, kdy ztratí míč, udělají maximum pro to, aby ho okamžitě získali zpátky. Mají to dokonale secvičené, precizně anticipují pohyb míče.
Když ho tedy jejich soupeř získá, radí mu například Jaroslav Hřebík, který proti Španělům vedl slavný ročník 92 ve finále ME "19", posílat balon okamžitě hráči sprintujícímu za španělskou obranu.
Jak Vrba naznačil, i tohle měl v plánu, ale prakticky se to v Toulouse nedělo. Z mnoha důvodů.
"Čím víc jsme byli stažení v defenzivě, tím míň jsme pak měli možnost dopředu rozehrát. Nebylo komu," připustil po utkání Tomáš Sivok.
Na rozehrání brejku potřebujete toho, kdo sprintuje, a toho, kdo mu míč do běhu pošle. Čechům se nedostávalo obojího.
Dynamických typů má český fotbal vůbec pomálu. Přičemž Vydru trenér Vrba na Euro nenominoval a o velmi mladém Černém snad ani neuvažoval. Na turnaj odjeli rychlíci Krejčí, Skalák a s přimhouřením obou očí řekněme Šural. V základní sestavě proti Španělsku se ale objevil jen první z nich, druhý nebyl nasazen vůbec, třetí na pár minut. Mimochodem, proč dostal při střídání Necida ještě za stavu 0:0 přednost před Skalákem statický Lafata, to nepochopil asi nikdo...
smyčka se stahuje, Španělé stupňují tlak... a proto na hřiště pošleme našeho nejpomalejšího hráče Lafatu. asi na smrtící brejk #cze
— Luděk Mádl (@LudekMadl) June 13, 2016
Zpět k základní sestavě. Zařazení Gebre Selassieho na pravý kraj zálohy místo kreativního chodce Dočkala i hbitého Skaláka znamenalo samozřejmě maximální vyztužení této části hřiště, myšleno samozřejmě především směrem dozadu. A bylo účinné, tahle strana působila výrazně pevnějším dojmem než ta levá, bráněná dvojicí Krejčí, Limberský.
Spekulovalo se o tom, zda se Skalák neobjeví třeba na falešném hrotu, ale přednost dostal Necid, patrně kvůli své větší údernosti při standardních situacích.
Darida na přestup do Realu nevypadal
Upřímně, kdybych se ocitl ve stejné situaci jako Tomáš Rosický, který kvůli zraněním odehrál jen 19 soutěžních minut v sezoně, tak bych se na takový turnaj jako je Euro připravit nedokázal. Klobouk dolů!
Nejúčinnější je pochopitelně snaha o založení brejku, máte-li k dispozici vysokou variabilitu. To znamená když je ve hře několik možných rozehrávačů a do sprintu jim naskakuje několik rychlíků zároveň.
V situaci, kdy reálně může nabíhat jen Krejčí a správně mu přihrát toliko Rosický, je pochopitelně pro soupeře snadnější pokrýt takovou snahu už v samém zárodku.
Dynamickou sílu na úkor větší pracovitosti a důkladnosti v defenzivě trochu obětoval trenér Vrba, Rosického osamocenost v roli úspěšného rozehrávače jde ale i na vrub dvojice Plašil - Darida. Kritičtější slova k těm dvěma zazněla i v pozápasovém televizním studiu třeba od Jozefa Chovance a po mém soudu měla své opodstatnění.
Češi bleskově ztráceli spoustu míčů. I proto, že jak už jsme zmínili, jsou právě Španělé na dotěrnost při rozehrávce soupeře mimořádně dovednými specialisty. Jak jejich protivník nezahraje balon dostatečně precizně, a to jak co do přesnosti, tak i rychlosti provedení, ztrácí ho. No a přesně to se Čechům dělo.
"Měli jsme být v přechodové fázi rychlejší a přesnější," říká ostatně i Pavel Vrba. Pochodové tempo české ligy, kdy mají reprezentanti ze Sparty či z Plzně povětšinou na cokoli moře času, pochopitelně na španělský kolotoč nikoho příliš nepřipraví. U Plašila, který léta hrává španělskou a francouzskou ligovou soutěž, a u Daridy, hvězdy předního týmu bundesligy, bychom si ale asi mohli dovolit očekávat trochu víc, než nyní předvedli.
Speciálně Daridova neúspěšnost a bezradnost v rozehrávce brzdila tým opravdu hodně. A šance, kdy v samém závěru utkání mohl ještě všechno zachránit, poté co se ocitl ve výhodné střelecké pozici, to jen podtrhla. Balon vypálil přímo doprostřed branky, kde stál De Gea.
Pokud o Daridovi někdy proskočily zvěsti, že je snad na nějakém seznamu hráčů sledovaných Realem Madrid, tak v Toulouse se na něm směrem nahoru rozhodně neposunul. V konfrontaci právě se španělskými hvězdami jednoduše neuspěl.
Zaútočí na tři body, nebo na šest?
Měli být Češi proti Španělům odvážnější? Občasné závary po útočných standardních situacích či Daridova šance, jež vyplynula ze závěrečného zoufalého tlaku, naznačily, že v obraně měl soupeř mnohem méně jistoty, než by se mohlo zdát.
Uvidíme, jak proti Španělům budou hrát Turci a Chorvati, případně další soupeři. Troufnu si tvrdit, že s tak hlubokou pasivitou jako Češi nikoli. Ale nikde není samozřejmě psáno, že budou díky tomu úspěšní.
Zalezlí / statečně bránící Češi, klidně si vyberte, drželi vzadu nulu dlouho, předlouho. Pro ně ostatně velmi nezvykle, protože čisté konto reprezentace pod Vrbou uhájila zatím jedinkrát, a to proti Maltě.
Nutno podotknout, že minimálně rovnocenný podíl na dlouho hájeném čistém kontě měla v pondělí vedle defenzivy v čele s brankářem Čechem i zjevná španělská nemohoucnost ve finální fázi.
Situací závánějících gólem si totiž Del Bosqueho tým vytvořil snad deset, takže při lepší sehranosti a úspěšnosti útoku mohli dát borci zpoza Pyrenejí Čechům tři čtyři góly, ani by nemrkli. A variantu heroického eposu o trudné prohře z posledních minut bychom ani nemuseli řešit, nahradil by ji totiž termín debakl.
Češi si do tabulky každopádně nepřipsali žádný bod a těsnou prohru 0:1. Dobře vědí, že v postupové matematice může hrát velkou roli i skóre, a to se příliš nepokazilo, což je jisté plus.
Trochu mě ale zaráží, jak často začali čeští reprezentanti po prohře se Španěly skloňovat, že k postupu mohou stačit i tři body. Teoreticky jistě ano, ale se čtyřmi by jejich šance byly výrazně větší, o šesti ani nemluvě.
A právě na zisk šesti bodů by ve zbývajících dvou zápasech ve skupině, tedy v pátek proti Chorvatsku a pak příští úterý proti Turkům, měli útočit. Na pasivní variantu s vozovou hradbou už prostor nebude.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
