St. Étienne (od našeho zvláštního zpravodaje) - Tomáš Rosický odehrál jeden z nejvýraznějších zápasů svojí kariéry. Ani tak ne vyšperkovaný rychlými průniky, střelami, fotbalovým filigránstvím, jak u něj bylo a stále bývá zvykem. Ale tím, jak dokázal nabudit tým, vést jej a dirigovat. A přitom svádět důstojné bitvy s hvězdou Realu Madrid Lukou Modričem a ještě krásně přihrát na gól, který Čechům vykřesal naději postupu do osmifinále Eura.
V utkání s Tureckem, které o tom rozhodne, ale „Rosa“ s největší pravděpodobností dres neoblékne. Podezření na zranění zadního stehenního svalu, které si způsobil sám při náběhu v druhé polovině druhého poločasu, jej vyřadí ze hry. Na jak dlouho, je otázka. V mixzóně, kde se míjejí hráči s novináři, Rosický uvedl: „Ne, v zápase proti Turecku určitě nebudu.“ Bleskově a zodpovědně Rosický rozebral ještě další témata utkání, v němž Češi nad Chorvatskem nakonec vyválčili cenný bod.
Proč se týmu tolik nepovedl první poločas?
Máme problémy v rozehrávce. Nemůžeme se tam dostat. Já, abych z mojí pozice byl pod hrotem, se tam těžko dostávám. Musím si chodit pro míče hlouběji. Pak už to je lepší. Góly, které pak dostáváme, jsou bohužel z našich chyb, s čímž máme dlouhodobě problémy.
Proč se ty chyby dějí?
Jde o to, zda je to o tom, jestli jsme nepoučitelní, nebo jsme vůbec schopní to hrát, a narážíme na limit týmu. Je frustrující dostávat góly po chybách a stává se to pořád a pořád...
Jaký okamžik byl zlomem k obratu?
Když jsme snížili. Po prvním poločase, který byl opravdu špatný a nešlo nám v něm vůbec nic, se to zlepšilo. Dostali jsme gól na dva nula sice, ale druhá půle už byla lepší. A pak jsme snížili a začali cítit, že máme šanci.
Já jsem cítil, že potřebujeme něco speciálního, něco extra. Věděl jsem, že i když za to zaplatím zdravotně, musím něco udělat. Myslím, že se mi povedlo to skvěle vybláznit, kluky na hřišti i fanoušky. Bylo tam krásné spojení mezi fanoušky a hráči. Chtěl bych lidem poděkovat. Chytali se na moje reakce.
Vypadalo to na náznak zranění už dřív?
Ne, cítil jsem se dobře. Věděl jsem, že potřebujeme bod. Že tři nám stačit nebudou. Rval jsem to, co to šlo. Bohužel jsem za to zaplatil. Snad to stálo za to. Kluci teď budou mít s Tureckem nádherný zápas o všechno.
Cítíte, že v něm nebudete?
Ne, určitě ne.
Jak se to stalo?
Vyvážel jsem balon, úplně mě to porazilo. Nevypadá to dobře.
Souvisí to se zraněním, které jste vyléčil v Arsenalu?
Ne, vůbec. Je to zadní stehenní sval.
Předtím se vám povedl ten centr na 1:2, do té doby to tak dobře nešlo. Přihrávky nebyly tak přesné, byla to úleva? Že něco vyšlo?
Dával jsem to do prostoru. Viděl jsem Škoďáka, že tam někam zhruba bude nabíhat, a on už to vyřešil skvěle. To je jeho velká síla. Nechali mi tam dost prostoru na tu šajtli. A bylo.
Jak moc se změnila hra po odchodu Modriče?
Ovlivnilo to ten zápas. Určitě. Jeho kvalita je obrovská. Začali se pak stahovat a hráli na brejky. Kdyby tam zůstal, asi by to bylo jiné. Když se to už pak ale vybláznilo, nevím, jestli by to zastavil.
Několikrát jste v kvalifikaci s tímto týmem dokázali srovnat nedobře rozjetý zápas. V čem je to kouzlo?
Musí tam být nějaká síla. Když jste viděli zápas se Španělskem, odehráli ho všichni na hranici fyzických možností. To máme. O to strach nemám. To odhodlání. A když jsem viděl, jak pak dnes reagovali na nějaké mé impulsy, povzbuzování.
Ovlivnilo řádění chorvatských „ultras“ nějak závěr zápasu?
Určitě nepomohlo mně konkrétně. Jsem za tu dobu přerušení vystydl. Jestli to pomohlo celkově nám nebo jim - to je spekulativní. Já cítil, že než to přišlo, že jsme se dostávali do varu.
Co teď znamená zranění pro vaše další angažmá, další kariéru?
Nevím. Nic. Udělal jsem všechno v tomto zápase, co jsem mohl. Je to nejlepší způsob, jakým můžete opustit zápas.
