Sparta po delší době nebyla herně lepším týmem, ale jakákoli výhra se počítá. Pro ni je důležité, že se hráči smekli, dobře bránili, padali do střel jako v hokeji a neinkasovali. Prokázala kvalitu, zvládla i tohle utkání, což je kolikrát těžší a hlavně cennější, než když soupeře válcujete.
I když se člověku nezdá, náročný program na mužstvo dolehne. Letíte na evropský pohár, spíte v cizině, domů se dostanete druhý den, další ráno předzápasový trénink, jedete na doraz. Sparta má však abnormálně široký velmi kvalitní kádr, může trenér prostřídat hráče, ale nějaké stopy to zanechá, únava se trošku projeví. Sejde se toho někdy víc, ale zvítězila.
Pomohla si standardkou, kdy po centru z rohu Filip Panák nádherně visel ve vzduchu. Je podivné, že hráče se 193 centimetry a výborného hlavičkáře ponechají obránci skákat samotného. Může přijít námitka, že si pro balon mohl jít brankář Letáček. Ale pozor - Kuchta ho velmi dobře blokoval, k němu navázaný další obránce, těžko se brankář k centru dostává. Dříve platilo - malé vápno doména gólmana, kde ho nesmí nikdo atakovat, dneska ovšem do nich protivníci jdou.
Baník hrál velmi dobře, bod by asi zasloužil, ale neproměnil šance. Statistka pro něj hovořila jasně, po půli střely 12:1, rohy 10:0. Přes místy velkou převahu, ovšem pouze optickou, neřešil dobře předfinální fázi, což je ale zase síla Sparty, že mu to nedovolila.
Největší šanci měl Rigo, který byl sám před Vindahlem. Určitě mohl zakončit lépe. Vystřelil ve výšce, které je pro brankáře ideální, výstižněji řečeno chytatelná. Kdyby střílel po zemi, nebo nad něj, bylo by to mnohem složitější. Je třeba však zdůraznit, že brankář předvedl vynikající zákrok a mužstvo podržel.
Utkání bylo vyhecované, bojovné, zapojily se do pošťuchování i lavičky, fotbalově moc pohledné ovšem nebylo. Druhý poločas byl rozkouskovaný, neměl patřičné tempo jako první. Spartě to vyhovovalo, i takové věci k fotbalu patří. Stačilo málo a mohlo se to zvrtnout k nepěkným scénám jako v derby.
Naopak zápas Olomouc - Slavia byl velmi hezký, hodně zásluhou domácích. Slavia měla v létě několik změn, odešly jí opory, nějaký čas potřebovala, aby si noví hráči zvykli. Na náročnost trenéra Trpišovského, na systém, přišli do jiného prostředí. Nyní se zdá, že si to sedá. V utkání s AS Řím a v Olomouci jsme viděli starou dobrou Slavii, která soupeře válcuje a presuje. Jde o to, aby to potvrzovala dál.
Plzeň po výhře na Slavii a v Konferenční lize s Dinamem Záhřeb opět doma prohrála, po Karviné se Slováckem dokonce vysokým rozdílem. Nemá na rozdíl od Sparty a Slavie tak široký kádr. Chybějí jí útočníci, zraněný je Kliment už delší dobu, k němu se přidali Durosinmi a Vydra. Nemá kam sáhnout. To se projeví zvláště v kombinaci s evropskou soutěží.
David Bičík
- Někdejší fotbalový brankář. Narodil se 6. dubna 1981.
- Mistrovský titul získal v Česku se Spartou a Libercem, na Slovensku se Slovanem Bratislava. Dva roky působil v Turecku. V české fotbalové lize odchytal 136 zápasů, ve 49 udržel čisté konto. Nastupoval i za Kladno a Plzeň.
- V mládežnických reprezentacích odchytal osm zápasů.
Kdyby však za stavu 1:0 přidala druhý gól, vyložené šance měla, Jirka trefil břevno, vypadlo by to jinak. Slovácko však do poločasu vyrovnalo a ve druhém v deseti minutách skorovalo třikrát. To by zatřáslo i s jinými týmy evropské úrovně. Hráči jsou pod dekou a není v jejich schopnostech s utkáním ještě něco udělat, když prohrávají o tři góly.
České Budějovice jsou poslední, mluví se o odvolání trenérů. Já nejsem příznivcem takových rozhodnutí, trenéři se snaží odvádět dobrou práci. Je však neuvěřitelné, co hráči nepromění. A jaké mají zakončení. Proti Teplicím dvacet střel, ale jen dvě na branku. Leží to na nich, musí se s tím něco udělat, odvolávat trenéry však nevidím jako správné řešení.
