Bohemians dřív sázeli na bojovné, zarputilé výkony. Pod vámi ale začali hrát i technický fotbal. Jak se vám to podařilo?
Snažíme se hrát co nejvíce po zemi. Fotbalisty tlačíme do toho, aby dávali kolmé přihrávky už odzadu. Chceme hrát rychle, na co nejméně dotyků. Na to je potřeba mít kluky, kteří rychle pracují s míčem, rychle myslí a rychle běhají. V tomto směru pracujeme se stávajícími hráči a podle toho i vybíráme nové posily.
Takový způsob hry je ale hodně náročný na fyzičku…
Náš fotbal je pořád založený na bojovnosti a fyzické práci. Čeští fotbalisté obecně jsou na tom dobře vytrvalostně, ale je potřeba, aby získali rytmus hry, kterým se hraje na Bohemce. A to trvá týdny až měsíce, než se na něj zadaptují. Snažíme se, aby se v rámci tréninku hrálo co nejvíc času v maximálním nasazení. Máme výhodu, že naši hráči nejsou nažraní penězi nebo předchozími úspěchy, vesměs jde o kluky, kteří mají vrchol kariéry ještě před sebou. Jsou pokorní a hladoví a takoví chtějí pracovat, a když náhodou ne, my trenéři je donutíme.
Na Bohemce je úplně jiné prostředí než na Spartě. Jak vám vyhovuje atmosféra menšího klubu?
Vždycky jsem by tím, kdo měl v sobě hodně energie, kterou věnoval ve prospěch klubu. Entuziasmus, zápal, snaha motivovat lidi okolo sebe a hecovat je, chtít po nich práci a sám pracovat, to je filozofie, se kterou jsem se setkal na Bohemce. Nemusím tu bojovat s větrnými mlýny. Ve Spartě je prostředí složitější, někteří hráči berou hodně peněz a moc se jim nechce, myslí si, že jsou dobří. U nich je samozřejmě složitější přesvědčit je, aby pracovali tak, jak si myslím, že by pracovat měli. Nicméně v době, kdy jsem tam byl já, jsme měli pod panem Chovancem a následně Jardou Hřebíkem mužstvo, které bylo v principu postavené na bojovnosti. Bylo pracovité, poctivé a houževnaté. A mělo tam několik nadstandardních hráčů třeba jako Bony Wilfried. A zbytek tvrdě pracoval.
Loni jste skončili sedmí a ještě na jaře jste mohli reálně pomýšlet na kvalifikaci Evropské ligy. Kdy bude hrát Bohemka poháry?
Až bude připravena po všech stránkách. Až bude hotová infrastruktura klubu, až bude dokončeno tréninkové centrum, až bude zrekonstruovaný hlavní stadion, aby se na něm ty poháry daly hrát - určitě bychom se neradi vraceli po čtyřiceti letech do pohárů a hráli je na Slavii. Až bude dokončený kádr, ve smyslu máme hráče, které jsme chtěli, a ti tu mají tříleté čtyřleté smlouvy. Až budeme mít mládež na takové úrovni, že budeme áčko pravidelně doplňovat z vlastních zdrojů. Až budeme mít odpovídající rozpočet. Jsme na správné cestě, všechno se lepší, nechceme nic uspěchat. Když člověk dosáhne něčeho moc brzo a není na to připravený, může to napáchat víc škody než užitku.
Jak dlouho to všechno může trvat?
Myslím, že se bavíme v horizontu tří let. Jak jsem říkal, jsme na dobré cestě. Bohemka třeba kdysi neměla svoji umělku, jezdilo se různě po Praze, kluci tam přijeli svými auty a převlékali se až zpátky v Ďolíčku. Dneska máme tréninkové centrum se třemi travnatými hřišti plus úplně novou umělou trávu, kde máme kabinu, regeneraci, fyzio, posilovnu. Obrovský posun.
A co kádr? Bohemians se v posledních letech vyznačovali tím, že poskládali mančaft, který byl relativně úspěšný, jenže po sezoně se rozpadl a mohlo se začít znovu…
Ano, Bohemka měla vždycky spoustu hostovaček. A to proto, že z různých důvodů nebyla schopna přivést hráče na přestup. Zaprvé nebyly peníze, zadruhé někteří hráči sem ani nechtěli, zatřetí se nevědělo, co bude za rok, protože byla nejasná situace ohledně stadionu. Nyní se nám daří přestupy realizovat. Na hostování máme jenom Juliše ze Sparty a Vodháněla, ale toho jsme vědomě dělali na hostovačku s opcí, abychom si vyzkoušeli vzájemnou spolupráci. Takže místo sedmi deseti hráčů jsou najednou dva, což už je standardní počet. Uměl bych si představit, že každý rok prodáme jednoho fotbalistu za vyšší sumu, za kterou pak přivedeme čtyři perspektivní a jednoho hotového hráče, jako se nám povedlo s Tettehem. Daří se nám kádr stabilizovat, ale není to úplně ideál, protože proti loňsku, kdy jsme byli úspěšní, odešli Hůlka, Kocič nebo Tetteh, navíc se nám zranil Martin Hašek. To už jsou čtyři hráči z loňského základu, čtyřicet procent z hráčů v poli.
Tetteha jste prodali do Sparty, ale na odstupném do značné míry participovali investoři…
Pokud podobný projekt existuje, tak se na transferu podílejí ještě další strany. Tetteha byste do Bohemky v životě nedostal, kdybychom nepřistoupili na takové řešení. Je lepší mít hráče a udělat velký obchod než chtít obří obchod a nemít nic.
Pro trenéry nikdy není jednoduché, pokud vedou v týmu vlastního syna. A vy máte v Bohemce kluky hned dva - Martina a Filipa. Setkáváte se často s narážkami na protekci?
Když jsem přišel do Bohemky, Martin už tam rok hrál. Ze strany zálohy jsem ho dal do středu, protože odjakživa byl a bude středním záložníkem a na kraji jenom suploval z toho důvodu, že Bohemka na tomto postu nikoho neměla. Určitá část fanoušků, a teď netuším jak velká, za tím hledala tlačenku. Já to viděl pragmaticky. Byla jsem přesvědčený o tom, že s Martinem uprostřed budeme silnější a minulá sezona to jednoznačně potvrdila. Martin je dneska špičkový prvoligový hráč, tohle už není téma. Možná jen pro někoho, kdo chce dělat zlou krev.
A Filip?
Ano, toho jsem si přivedl já. Přicházel do týmu, kde táta trénuje a brácha hraje. Spoléhám na to, že za ten rok jsem v Bohemce odvedl nějakou práci, takže vzhledem k určité akceptaci od fanoušků a zlepšení výkonů Martina jeho příchod projde bez problémů. Ale všechno ukáže až čas a výsledky. Když jsou dobré, není důvod kritizovat, když se hraje špatně, tak se hledá problém všude a samozřejmě se najde i tam, že přišel druhý trenérův synáček. Filip je ale v každém případě talentovaný hráč a každý Bohemák, který má rozum, by měl být rád, že díky trenérovi Haškovi mohla Bohemka získat takového fotbalistu na přestup.
Mluví se o tom, že máte se Spartou uzavřenou dohodu o pohybu hráčů. Jak konkrétně vypadá?
Já konkrétně už nemám na Spartu žádné oficiální vazby. Dlouho jsem pro ni pracoval, ještě když jsem trénoval Vlašim, tak jsem jí byl oficiálně placený a do klubu chodili mladí sparťané. To není žádné tajemství. V momentě, kdy jsem přišel do Bohemky, jsme smlouvu rozvázali. Ale nemění se to, že jsem ve Spartě strávil šestnáct let, mám tam spoustu kamarádů a známých, i když jsou to spíš lidi, kteří se pohybují na Strahově než u áčka. Řekněme, že moje znalost hráčů Sparty je větší než u jiných trenérů. A myslím, že Sparta chápe, že pro ni to může být výhodné, protože je jasné, že ti kluci budou v Bohemce v prostředí, jež je náročné, že budou dobře trénovat a dostávat prostor, který by jim Sparta neuměla na hřišti zajistit. Letenští mají hrozně moc hráčů, které nejsou schopni uplatnit. Další naše výhoda je, že jsme pražský klub - kdybychom byli na Moravě, těžko bychom mohli udělat Juliše, který bydlí v Letňanech a čeká rodinu.
A také je vaše jméno skloňováno s postem hlavního trenéra Sparty. Už proběhla byť jen neoficiální jednání?
Na tuhle otázku se mě ptá iks lidí. Asi jsem nějakým způsobem braný, že bych mohl na seznam potenciálních trenérů patřit. Jasně, jsem chlap, mám ego, nebudu popírat, že mě to těší. Ale: zaprvé mě Sparta doteď neoslovila. Zadruhé mám tříletou smlouvu v Bohemians, a i kdybych já nakrásno chtěl, vše záleží na Bohemce. A pokud by se i přes tohle všechno vedly nějaké rozhovory, tak vzhledem k tomu, jak teď Spartu vnímám zvnějšku, si dokážu jen těžko představit, že by byly zakončeny úspěšným výsledkem.
