Jak moc se změnila atmosféra ve FAČR poté, co skončil předseda Miroslav Pelta?
Miroslav Pelta byl charismatický a profesionální šéf, cítil jsem z jeho strany velkou podporu a důvěru. Stejně tak od generálního sekretáře Rudolfa Řepky. Jakmile prezident Pelta ve své roli skončil, cítil jsem, jak má pozice bleskově upadla.
Jak velkou roli podle vás hrál ve vašem konci Roman Berbr?
Pan Berbr určitě není má krevní skupina. Pracoval jsem ale do poslední chvíle mého kontraktu, nikdo mě nevyhodil. Po konci mého angažmá jsem pak v tomto ohledu udělal chybu, když jsem Berbra napadl prostřednictvím českých médií. FAČR pak poslal dopis na polský svaz, ve kterém doporučoval mou suspendaci. Tohle udání mi připomnělo ty nejhorší komunistické časy.
Ale zjevně se to vedení českého fotbalu příliš nepovedlo, získal jste angažmá v Arménii…
Ano. Díky doporučením polského šéfa fotbalu Zibi Bonieka jsem dostal nabídku od arménského svazu. Nedávno jsme tu měli na návštěvě prezidenta UEFA a byl s místními poměry spokojený. I když musím říct, že situace s rozhodčími je tu mnohem horší než v České republice.
V jakém ohledu?
Na celou zemi máme jen 70 kvalifikovaných rozhodčích. Musím tak rychle hledat a vzdělávat další a další mladé lidi, aby se stali rozhodčími. Rostou tu nové akademie a celkově to je hodně dynamická a pracovitá fotbalová země.
Arménský prezident fotbalového svazu Artur Vanetsjan je zároveň šéfem bezpečnostních složek v zemi, je znát, že má mezi funkcionáři autoritu?
Ano, je to opravdový generál, silná osobnost bojující proti korupci. I díky němu místní vláda hodně do arménského fotbalu investuje.
Zpátky k českému fotbalu a Romanu Berbrovi. Dá se říct, že jste byli nepřátelé?
Víte, mou matku kdysi zavraždili zločinci, přesto k nim nechovám nenávist. A stejně tak necítím nenávist k panu Berbrovi, paní Damkové nebo k panu Libovi. Přestože oni nenávidí mě a já nechápu proč. Nenávist je ten nejhorší druh pocitu a zabíjí vás, ne tu osobu, kterou nenávidíte.
Roman Berbr vás dokonce kdysi označil za "polské neštěstí". Myslíte si, že někdy dojde k vašemu usmíření?
Polský kněz Zbigniew Czendlik, který žije v České republice, mě často zve na fotbal do Plzně, protože je blízký přítel šéfa Viktorky pana Paclíka. Kdo ví, možná přijde den, kdy tam podám panu Berbrovi ruku. Když ji odmítne, nebude to můj problém, ale jeho. I tak budu nadále Čechům ve fotbale fandit.
Hodně se řeší, zda je současná Komise rozhodčích nezávislá. Vy jste tu působil jako odborník ze zahraničí a měl jste být garantem nezávislosti. Dařilo se to uvádět v praxi?
Během mého působení byla komise stoprocentně nezávislá. Bylo skvělé, že liga naši nezávislost podporovala, a spolupráci s panem Svobodou a Bártou z LFA byla profesionální. Dík za skvělou práci patří pánům Mlsnovi, Krondlovi, Hrubešovi, Ubiasovi, Chytilovi nebo Kurešovi.
Už je to víc jak rok, co jste v české komisi skončil. Sledujete i nadále vedení českého fotbalu?
Přiznám se, že nemám čas sledovat situaci v českém fotbale a komisi rozhodčích. Jsem ale rád, že jsem si tam mohl užít dva roky a potkat tam úžasné lidi. Držím teď palce Slavii, aby byla úspěšná v Lize mistrů.
