Letošní sezóna nejvyšší české fotbalové soutěže se mimo jiné nese také v návratu dvou klubů, které do nejvyšších pater českého fotbalu neodmyslitelně patří - Baníku Ostrava a Sigmy Olomouc. Oba týmy loni předvedly ve druhé lize rychlou jízdu, a navíc spolu s Opavou produkovaly hru na velmi vysoké úrovni. Nyní se ovšem oba kluby nacházejí v úplně rozdílných situacích - zatímco Sigma válcuje jednoho soupeře za druhým, Baník tápe v sestupových vodách. Projděte si, co za rozdílnými výkony soupeřů, kteří loni sváděli rovnocenné bitvy, stojí.
Produktivita
Proměňování šancí je (spolu s obrannou hrou) pravděpodobně klíčovým faktorem, který oba týmy rozděluje.
S jistou nadsázkou lze říct, že Sigma do brány dotlačí úplně cokoli. O tom se přesvědčili hráči pražské Slavie, kteří si z Hané odvezli bod po remíze 1:1. Sešívaní spálili několik vyložených šancí, například Necidovi se o výkonu gólmana Buchty muselo několik dní zdát. Ve zmíněném utkání Olomouc vyrovnala prakticky z ojedinělé šance, kdy se krkolomně (a navíc rukou) prosadil obránce Jemelka.
Produktivita Baníku je žalostná. Branky sice ostravští hráči dávají, 11 vstřelených gólů v 8 zápasech není špatné číslo, ve většině zápasů ovšem Kučerovi svěřenci spálí několik velkých šancí, a naopak jejich soupeř využije jakoukoli příležitost. Typickým příkladem byl zápas Slezanů v Praze na Dukle. Baník sice domácí tlačil a měl šance, domácím ovšem stačily dvě střely na bránu v celém utkání, aby vyhráli 2:0.