Ruhpolding (od našeho zpravodaje) - "Pěkně ty!" uslyšela Veronika Vítková v cíli. Tak ji vítala masérka české biatlonové reprezentace Petra Sedláčková. Následovalo objetí doprovázené širokými úsměvy a upřímným jásotem.
Opora národního týmu potvrdila formu a v úžasném závodě s hromadným startem vybojovala druhý bronz olympijské sezony. "Jsem strašně šťastná," vyprávěla Vítková a na jejím výrazu bylo vidět, že ani trochu nepřehání.
Dlouho to nicméně vypadalo na nepopulární čtvrté místo.
Vítková vyjížděla po závěrečné položce na druhém místě téměř o dvacet vteřin za vedoucí Kanaďankou Rosannou Crawfordovou. A záhy se přes ni přehnalo tornádo tvořené Finkou Kajsou Mäkäräinenovou a Němkou Laurou Dahlmeierovou.
"Přestávala jsem věřit. Sice jsme Rosannu sjížděli, ale pořád tam ještě před cílovou rovinkou lehká mezera byla. Říkala jsem si, že za to nic nedám, když to ještě v posledních desítkách metrů zkusím," popisovala devětadvacetiletá biatlonistka.
A udělala dobře. Kanaďanka mlela z posledního a ačkoli Vítkové rovněž dramaticky ubývaly síly, svou misi před burácející tribunou zvládla.
"Až deset metrů před cílem jsem věděla, že to dám. Cítila jsem, že mám větší frekvenci, že půjdu před ni," uvedla Vítková. Bronzový úspěch nakonec vybojovala o pouhých šest desetin sekundy.
Takhle dramatický finiš prý nikdy nezažila.
Její slova díků okamžitě mířily k servisnímu týmu vedenému Tomášem Žídkem. "Měla jsem fantasticky připravené lyže, hodně jsem na tom vydělávala. Navíc jsem se na trati cítila dobře, plná energie, stejně jako v sobotu."
Český servis ocenila ještě jednou na tiskové konferenci. Krátce poté, co vyhrála bitvu se zlobivým mikrofonem.
V závodě dokázala držet běžecký krok i s "rychlonožkou" Mäkäräinenovou. Vyjma posledního okruhu. "S Kajsou jsem jela celý závod, vyvážela se za ní. V posledním kole už jsem na to ale neměla," poodhalila, proč nebylo v jejích silách bojovat o vítězství.
Ve zběsilém tempu na trati ani nestihla vnímat magickou atmosféru, kterou v Chiemgau Areně během závěrečného kola vytvořilo 25 tisíc fanoušků freneticky povzbuzujících o vítězství finišující Dahlmeierovou.
"Slyšela jsem ten řev, ale úplně jsem ho nevnímala. Ani nevím, co na mě řvali, byla jsem v transu."
Vítková se v celkovém pořadí Světového poháru znovu o jednu příčku posunula. V tuhle chvíli je sedmou nejlepší biatlonistkou sezony. Výkonnost drží na špičkové úrovni a do olympijských her zbývá necelý měsíc.
"Je to super. Formu si držím, možná i lehce stoupá. Opravdu jsem hodně šťastná, že se mi daří," zopakovala. Na oslavy bronzu nemyslí. "Není na ně čas. Když už, tak po sezoně," usmála se biatlonistka s růžovými náušnicemi.
Životní forma? "To bych neřekla. Takhle už jsem jezdila po minulé olympiádě," připomněla. Po sérii velmi dobrých výsledků nehodlá rodačka z Vrchlabí podlehnout sebeuspokojení.
"Pořád je co zlepšovat, ty nuly tam zase tak moc nepadají. Tentokrát jsem dala tu kritickou první ránu na ležce, ale zase jsem netrefila tu poslední," smála se Vítková. "O jednu chybu méně a bylo by to ještě veselejší," dodala vážněji největší česká biatlonová naděje pro kvapem se blížící olympijská zápolení.
