"Jsem ráda, že jsem to nevzdala ani loni, ani předloni, protože myšlenek, že tady možná nejsem správně, jsem měla hodně. Jsem ráda, že jsem bojovala. Všechno se jednou zúročí a teď se zúročilo, co všechno jsem sportu dala. Jsem ráda, že to je můj výsledek. Je to splněný sen po celoživotní dřině, kterou do sportu dávám," řekla po překvapivém třetím místě ve sprintu na šampionátu v Anterselvě.
Její kariéra je jako na houpačce. K biatlonu přešla v roce 2013 z běhu na lyžích a začala nadějně. Častěji se ale trápila na trati i na střelnici. "Bylo to pořád nahoru dolů a těžko se s tím člověk vyrovnává, je to těžký. Několikrát jsem uvažovala o tom, že bych to s biatlonem mohla ukončit, ale určitě byl dobrý nápad vytrvat," řekla.
"Já to nechci mínit hnusně nebo zle, ale já jsem za celý svůj život dostala hodně pozitivních zpráv, ale i hodně negativních. Lidé si dovedou vylejt zlost opravdu nepříjemným způsobem, tak jsem ráda, že jsem ze sebe mohla vydat maximum, co ve mně je, protože víc už asi nedokážu. A o tomhle jsem snila," řekla. Bylo znát, že bronz je pro ni velkým zadostiučiněním. "Jsem maximálně spokojená a šťastná, a ať si kdo chce říká co chce, jsem ráda, že jsem tady a že jsem to nevzdala," doplnila.
Nejvíc sil pokračovat v biatlonu jí dodávali nejbližší. Rodiče ji vždy podporovali, i když třeba v páté třídě opustila sjezdovky a dala se na běh na lyžích. "Z toho byli trochu překvapení, ale vzali to a podporovali mě," vzpomínala Charvátová.
Zmínila všechny trenéry, kteří ji provázeli od počátků běžkování a posléze v biatlonu. "I díky nim jsem si v těžkých chvílích mohla vzpomenout na krásné momenty. Mám ráda sníh, ráda lyžuju, ráda cestuju a nic mi v podstatě nechybí, pokud se momentálně netrápím. Všichni, co mě celý život vedli, tak na tom mají podíl," řekla.
Uvědomovala si, že vždy patřila k talentům. "Vždycky jsem v sobě měla něco, co ostatní třeba ne vždy mají. I proto jsem vydržela," uvedla Charvátová.
Posledním kamínkem do skládačky je Gjelland. Nor přišel k českým ženám předloni a Charvátová si jeho metody pochvaluje. "Nastavil jiný systém tréninku, který mi sednul, za který jsem ráda a který zúročil veškerou životní dřinu," podotkla.
Navíc oceňuje i Gjellandův přístup k závodnicím. "On nás nevychovává. Ví, že jsme zodpovědné osoby a jsme tu pro to, abychom dosahovaly co nejlepších výsledků. Cítím z něj maximální podporu, vždycky mi pomůže, když za ním jdu pro radu nebo se cítím nejistá. Zároveň mi nic nezakazuje, dává mi na výběr. Dá mi varianty, zdůvodní je a rozhodnutí, co udělám, je vždy na mně," řekla Charvátová.
Zároveň se cítí v současnosti dobře v celém českém týmu. Mezi biatlonistkami je pohoda. "Kolikrát si říkám, že se vlastně mám krásně, a jsem za to ráda. Je to i o pozitivní náladě, která v týmu je, a to tomu pomáhá," řekla.
Studuje ekonomickou fakultu Technické univerzity v Liberci. Případně tak může ze sportu odejít do zcela jiného prostředí. "Doufám, že tyhle dveře teď ještě nechám chvilku zavřené a ještě v biatlonu můžu nějaký pátek setrvat," řekla.
Z úspěchu byla nadšená, šťastná. Na druhou stranu stála nohama na zemi a věděla, že sláva je pomíjivá. "Medaile jednou zapadá prachem," řekla a doplnila: "Je to nádherný, mám ji na celý život, ale není to něco, na čem bych mohla celý život stavět. Žiju v realitě, je to jenom sport a v životě přijdou důležitější okamžiky."
