Už od chvíle, co se poprvé vaše jméno objevilo v médiích, se často v souvislosti s vámi zjevují škatulky typu "nová Gabriela Koukalová". Jak to vnímáte? Nevadí vám to?
Ne, že by mi to úplně vadilo. Ale popravdě mi přijde, že na taková spojení je opravdu ještě hodně brzy. Gabča je královnou biatlonu a dokázala neskutečné věci. Mně se zatím o takových výsledcích může jen zdát.
Přesto je to tak, že jste obecně považována za největší český biatlonový talent. Jaké to je s tím žít? Připouštíte si určitý tlak s tím spojený?
Já osobně se za největší talent rozhodně nepovažuji (smích). Přede mnou byly v dorosteneckých i juniorských kategoriích skvělé výsledky a po mně určitě přijdou také. Talentů je spousta. Takže ne, nijak zvlášť se tím nezabývám. Snažím se trénovat na sto procent. Vím, že je neustále na čem pracovat.
Na čem nejvíce? Na sociální síti jste psala, že je to pro vás v přípravě výzva za výzvou. Takže, jaké jsou ty momentální výzvy Markéty Davidové?
Jedna velká výzva, asi ta vůbec největší, to je pro mě určitě střelba. Vím, že nuly dávat umím. Ráda bych to nějak ustálila. A občas už jsou některé tréninky samy o sobě výzvou. Začíná to být v přípravě pořádná dřina.
To je mi úplně jasné. Ale zastavme se u té střelby. Před časem už jste zmiňovala, že střelbu nemusí mít člověk rád, ale je třeba se s ní naučit vycházet. Takže otázka je logická: Už jste se to naučila?
Abych řekla pravdu, pořád je to moje méně oblíbená část biatlonu. Pořád se na střelbě snažím pracovat a hledat si k ní kladnější vztah. Trošku jsem teď změnila polohu a systém najíždění, tak doufám, že to bude ku prospěchu.
S tím souvisí další otázka a teď tak trochu tuším, jak bude znít vaše odpověď na ni. Co se v přípravě snažíte nejvíc zlepšit, máte nějaké slabiny, kterých jste si vědoma a snažíte se je odstranit?
Ano, to se budu opakovat. Moje největší slabina je pořád střelba. Na té nepřestáváme pracovat a hledáme s trenéry i způsoby, jak dělat věci jinak, aby lépe fungovaly. A co se týče dalších tréninkových záležitostí, tak musím říct, že určitě v posilovně mám velké nedostatky.
Zmínila jste, že příprava začíná být fyzicky náročná. Co tedy biatlonisty nejvíce bolí takhle uprostřed léta?
Mě nejvíce bolí tréninky běžecké rychlosti. Jsem spíše vytrvalostní typ, takže tyhle tréninky jsou určitě mé nejméně oblíbené. Teď se ale cítím docela dobře, minulý týden, než jsme odjeli sem do Dolomit na ferraty, jsme měli volno, takže jsem si odpočinula.
Co už máte v přípravě za sebou a co vás ještě čeká?
Když to shrnu, tak už na jaře jsme měli střelecké soustředění a neminulo nás ani zahraniční soustředění na horských kolech, které bývá každý rok dost náročné. Před prázdninami jsem ještě absolvovala testy v Jablonci, které zahrnují silovou, střeleckou a vytrvalostní část. Prvních čtrnáct dní v červenci jsme měli zase soustředění, týden v Novém Městě a týden v Jablonci. Až se vrátíme z Itálie, budeme pokračovat zase v Jablonci. Na podzim ještě pojedeme do Obertilliachu na poslední soustředění na suchu. Potom už vyrážíme za prvním sněhem na sever.
To skoro vypadá, že se nezastavíte. Jde o přípravu před olympijskou sezonou. Je právě proto jiná, tvrdší?
Nemyslím si, že by se nějak změnila. Trénujeme tak jako minulý rok, jen mám takový pocit, že o kousek víc. Ale to nebude tím, že bude olympiáda. Spíš tím, že stárnu (smích).
Co vy a olympiáda? Myslíte na ni? Láká vás zazávodit si pod pěti kruhy?
Ne ne, na olympiádu určitě nemyslím. Mám nižší cíle. Tedy, aby to nevyznělo tak, jak jsem to nemyslela: samozřejmě by to pro mě byla skvělá zkušenost, ale rozhodně to není můj hlavní letošní cíl, dostat se na olympiádu.
Dobře. A jaké tedy jsou hlavní vaše cíle do nadcházející sezony?
Určitě bych ráda dostala víc šancí v IBU Cupu (druhá nejprestižnější soutěž dospělých po Světovém poháru, pozn. aut.). A také bych chtěla vylepšit umístění na mistrovství světa z tohoto roku. MS juniorů mám samozřejmě na mysli.
Takže jestli to správně chápu, tak o Světovém poháru u vás platí to samé jako o olympiádě. Nekladete si tam opravdu žádné cíle?
Tak ráda bych se tam zase podívala, ale vůbec nevím, jak to bude ani jaké závody bych mohla jet. Ale kdybych dostala šanci, chodila bych do závodů s cílem uspět ve sprintu a postupovat do stíhaček, tedy končit mezi šedesáti nejlepšími.
Studujete vysokou školu, vzpomínám si, že někdy na konci loňského roku jste někde prohlásila, že vás stejně vyhodí. Jak to dopadlo?
Zatím úspěšně bojuju. Letní semestr jsem zvládla až nad očekávání, všechno napoprvé. Teď mi chybí jen jedna zkouška ze zimního semestru, kterou musím opakovat.
Jak se dá vůbec vysoká škola kombinovat se špičkovým biatlonem? Dá se to zvládnout?
Občas to chce silnou vůli, jít se po náročných trénincích ještě učit, ale takhle jsem si to sama vybrala, tak se s tím musím popasovat. Určitě se to dá zvládat, na škole mi vycházejí vstříc.
Na zemědělské univerzitě v Praze studujete obor rehabilitace a asistenční práce se zvířaty. Proč zrovna toto zaměření?
Už odmalička jsem si přála být veterinářkou. Bohužel tato škola by se s biatlonem kombinovala velice špatně, tak jsem hledala jiný obor a tenhle mě zaujal.
Co si pod tím konkrétně představit, co studium takového oboru vlastně obnáší?
Zoorehabilitace je vlastně rehabilitace lidí pomocí zvířat, nejčastěji psů a koní. Spadá sem například i výcvik vodicích a asistenčních psů. Protože se tento obor týká i člověka, měli jsme teď například anatomii a fyziologii jak člověka, tak i zvířat. Příští rok jsou v plánu i předměty jako psychologie a sociologie nebo ekonomie. Také máme povinné praxe. Já jsem třeba teď na jaře absolvovala praxi v Občanském sdružení Svítání v Tanvaldě, kde provádí hipoterapii.
Co pro vás znamená láska ke zvířatům, obzvlášť ke koním?
Zvířata jsou skvělý odpočinek. Jsou to skvělí společníci, kteří vás berou takové, jací jste. Koně, to je pro mě láska na celý život.
Zpět ke sportu. Když jste s biatlonem začínala, ještě zdaleka nebyl tak populárním sportem, jakým je dnes. Co vás k němu tenkrát přivedlo?
To máte pravdu, to rozhodně nebyl. Pamatuji doby, kdy nás v klubu trénovalo pět. Za poslední léta došlo k úžasnému rozkvětu. A mě k biatlonu vlastně přivedly kamarádky. Všechny jsme odmala lyžovaly v oddílu v Janově nad Nisou, ony se pak rozhodly přejít na biatlon, tak jsem šla taky.
Předpokládám, že toho nelitujete…
Ani v nejmenším. Potkala jsem tady skvělé kamarády. Jsme super kolektiv.
