Praha - Nepříliš radostnou rozlučku s kariérou zažil legendární útočník pražské Slavie Stanislav Vlček.
Šestatřicetiletému nevysokému blonďákovi, který před více než pěti lety zajistil sešívaným premiérovou účast v základní skupině Ligy mistrů, pokazili rozlučku v pátečním zápase 16. kola Gambrinus ligy fotbalisté ostravského Baníku, kteří na Slavii vyhráli 2:0.
Rodák z Vlašimi, který vstoupil před dvaceti lety do československé nejvyšší soutěže v dresu Bohemians a poté hrál v české lize za České Budějovice, Sigmu Olomouc a Slavii, odehrál v tuzemské nejvyšší soutěži i s posledním zápasem proti Baníku 455 duelů a za rekordmanem Jaroslavem Šilhavým zaostal jen o 10 zápasů.
"Je to dvacet let a dvacet dní od toho, co jsem na Strahově hrál svůj vůbec první ligovej zápas a zrovna proti Slavii, navíc jsem tady v Edenu hrál za Bohemku i poslední zápas před stěhováním Slavie na Strahov. Takže už v té době jsem věděl, že mi bude Slavia asi souzená," prozradil Vlček novinářům na tiskové konferenci poi zápase.
Stando, jak moc zkazila prohra s Baníkem Vaši rozlučku?
Přestavoval jsem si to úplně jinak, ale bohužel se nám vyhrát nepodařilo. Atmosféra a nálada by byla v případě výhry lepší. Pořádně jsem se do toho zápasu navíc ani nedostal.
Jaký scénář rozlučky jste si tedy plánoval?
Měl jsem v hlavě úplně jinej scénář, že tam půjdu až za rozhodnutýho stavu a budu si užívat ovací publika. Bohužel se nepovedlo. Někdo má to štěstí, že odchází úplně na vrcholu. Mně se to sice nepovedlo, ale jsem jinak strašně rád, jakou kariéru jsem měl.
Nepřemlouval jste trenéra Radu, aby Vás postavil do základní sestavy?
Dostal jsem včera od trenéra nabídku, jestli nechci hrát od začátku, ale nechtěl jsem. Týmu bych moc nepomohl, poslední tři měsíce jsem nehrál. Nechtěl jsem tomu mužstvu ublížit, věděl jsem, na co mám.
Nemrzí Vás, že se s Vámi neloučil vyprodaný stadion?
Byl bych rád, kdyby bylo vyprodáno, ale v pátek ve čtvrt na devět a ještě televizní zápas, to je to nejhorší pro fotbal, co může bejt. I tak ale tribuna na severu vytvořila parádní atmosféru a jsem za to rád.
Co jste vůbec na samostatnou rozlučku říkal?
Poděkoval jsem všem, kteří se o tu rozlučku postarali, měli s tím moc práce. Největším dárkem ale bylo, že se se mnou přišla rozloučit i Petra Kvitová. Moc jsem si to celej tejden užíval a těšil jsem se na to. S manželkou jsme se včera večer bavili a vzpomínali, co jsme všechno za ty roky prožili a kde jsme spolu všude byli. Musím ale přiznat, že jsem měl před zápasem problémy usnout, přehrávalo se mi to všechno v hlavě.
Co bylo pro Vás na té rozlučce nejdojemnější?
Nejdojemnější bylo, že to se mnou mohly absolvovat obě holky, to je to nejvíc, čeho jsem se mohl dočkat.
Před týdnem se loučil Váš vrstevník Jan Nezmar. Nedíval jste se na jeho rozlučku po zápase s Plzní, abyste věděl, na co se máte připravit?
S Honzou Nezmarem jsme se bavili dva dny před jeho rozlučkou. Přáli jsme si, aby nám to dobře dopadlo, bohužel jsem oba prohráli.
Trenér Rada řekl, že mužstvo bude ještě v příštích dvou týdnech pokračovat v trénincích. Bude se to týkat i Vás?
Je to tak, příští dva týdny ještě budu s týmem. Chci to prostě s klukama dojet, i když je mi jasný, že ta atmosféra v týmu teď po čtyřech prohrách nebude dobrá.
A už máte v hlavě, co budete dělat potom?
Dostal jsem už před sezonou na výběr, abych se rozmyslel, jestli chci dělat spolu s Karolem Kiselem s mládeží nebo budu pracovat u A-týmu a pomáhat panu Držmíškovi jako skaut. Už jsem si vybral, ale řeknu vám to až příští týden.
A co aktivní fotbal. Budete někde pokračovat ještě jako amatér?
Až do léta si chci od fotbalu odpočinout a až pak budu přemejšlet, že začnu hrát někde na amatérský úrovni, protože mi určitě bude chybět pohyb a kabina mladejch kluků, kteří se narodili později, než jsem já začal hrát ligu.
V lize Vás už však s definitivní platností čekat nemáme...
Už se nevrátím, tohle bylo definitivní. Takže doufám, že tady za dva roky nebudu sedět a mluvit pořád jako hráč. Jsem prostě rozhodnutej.
Těšíte se už na to, že si už nebudete muset hlídat svou stálou váhu?
Těším se na Vánoce a na cukroví a že nebudu muset každej den chodit na váhu. A taky na to, že nebudu muset při dovolenejch běhat každej den ze sporttesterem.
Co je Vašim největším zážitkem za celou kariéru?
Určitě ty dva zápasy předkola Ligy mistrů s Amsterdamem. Pouštím si to ale málo, jen když je mi mizerně, ale přiznám se, že to bylo nejúžasnější zážitky, největší v mý kariéře. Pouto mezi mnou a fanoušky Slavie se vytvořilo právě tam. Nikdy před tím se nám, slávistům, nepodařilo postoupit do Ligy mistrů a fanoušci to vnímali tak, že jsem to zařídil já, proto mě začli mít rádi.
Jak hodnotíte angažmá v zahraničí a zápasy za reprezentaci?
Vyzvednul bych angažmá v Anderlechtu, kam jsem šel až v jednatřiceti letech. Už jsem vůbec nedoufal, že se na sklonku kariéry ještě dostanu někam ven, byla to vynikající odměna. Stejně je na tom reprezentace, kam jsem se taky dostal až po třicítce, zahrál jsem si tři zápasy na Euru ve Švýcarsku, na Wembley, kde jsme hráli 2:2, v Mnichově v Allianz Areně, kde jsme vyhráli 3:0. To bylo nezapomenutelný.
Pamatujete si ještě federální ligu. Jak se za tu dobu česká nejvyšší soutěž změnila?
Úroveň českýho fotbalu jde určitě nahoru, odráží se to nejenom v reprezentaci, která stojí na hráčích z ligy, ale i v evropských pohárech, kde se nám teď daří. A to jsem přitom zažil takovýho hráče jako je Peter Dubovský nebo později kluky jako Pavel Nedvěd a spol.
