Vypadáte klidně, jste s odhlášením opravdu vnitřně smířená?
Srovnávala jsem se s tím už během noci, tušila jsem to včera večer poté, co jsem viděla snímky z magnetické rezonance. Pak jsem mluvila s panem doktorem Kebrlem (chirurg, který v minulosti operoval zraněnou ruku Petry Kvitové, pozn. aut.), který ty snímky taky viděl, věděla jsem, že hrát nebudu, respektive by to byla velká blbost hrát. Každopádně se nehroutím, už jsem si prošla horšími věcmi.
A pohrávala jste si s tou myšlenkou?
Samozřejmě bych si mohla vzít prášky a jít hrát, ale asi bych ani nebyla schopná, navíc by se to nejspíš zhoršilo. Prý bych mohla být mimo až šest týdnů. Ještě než jsem viděla snímky, tak jsem si říkala, vezmu si prášky a prdím na to, vždyť je to grandslam, a když se to povede, mám dva dny volno. Když jsem ale pak mluvila s doktory, bylo jasno.
Co se tedy přesně stalo?
Je to natržení svalu v mém levém předloktí. Trénovala jsem včera asi pět minut, zahrála jsem normální forhend, nebyl ani rychlý ani pomalý, a něco mi tam ruplo. Cítila jsem to, až mi vyhrkly slzy do očí. Trénink jsem ukončila a nastoupil proces s doktory. Bylo to pak dlouhé odpoledne.
Jste ráda, že to přišlo v tréninku a mohla jste to hned řešit?
Je pravda, že kdybych měla včera volno, šla třeba rovnou hrát a tohle se mi stalo, tak bych to určitě zkoušela přetrpět. A to by bylo horší. Už vůbec bych to nedokázala odehrát na nějaké úrovni, protože jsem tu ruku přestala cítit.
Před dvěma lety jste tu prožívala chvíle osobního štěstí, když jste znovu vyhrála zápas po léčení pořezané ruky, teď se odhlašujete, co se ve vás odehrává?
Je to zvláštní, je to poprvé, jednou jsem French Open vynechávala, ale nebylo to tak hrozný, protože jsem sem tehdy kvůli kotníku ani nejela. Teď jsem byla na programu, včera jsem si chtěla jen tak pinknout a najednou šup a už to jelo. Je to zkušenost. Rafa se odtud taky jednou odhlašoval. (smích)
Jak dlouho by měla trvat vaše rekonvalescence?
Nemělo by to být delší než tři týdny. Třeba si odpočinu a o to líp se připravím na trávu. Všechno se děje z nějakého důvodu a mé tělo si možná řeklo o pauzu. Loni jsem měla program našlapanější, letos to zase bude trochu volnější, možná je to pro něco dobré. Antuková sezona pro mě každopádně nebyla špatná, vyhrála jsem Stuttgart a hrála jsem dobře i v Madridu.
Věříte, že Wimbledon stihnete?
Budu dělat všechno pro to, abych hrála, teď je otázka, jak budu připravená. V jakém psychickém i fyzickém rozpoložení tam odjedu, ale věřím, že všechno bude v pořádku. Čas je, dá se to zvládnout.
Jak se budete léčit?
Léčí se to klidem, což je asi to nejhorší, co může být. Můžu to jen ledovat a mít klid, což je u té levé, kterou mám dominantní docela problém, ale budu zase muset používat pravou. Když jsem ji tehdy měla tři měsíce v dlaze, tak jsem to taky všechno zvládla. Jsem ve spojení s panem docentem Kolářem a hned, jak bude mít čas, tak jedu za ním. Něco vymyslíme, snad budu moct zapojit třeba nějakou posilovnu na nohy, abych byla brzy připravená na trávu.
