Praha - "Cítím obrovskou úlevu, že jsem se konečně svěřila." Tak mluví někdejší tenisová superstar Jelena Dokičová o příběhu, který v těchto týdnech zveřejňují na titulních stránkách ta nejvýznamnější světová média. Sama tenistka sebrala odvahu a všechny své životní útrapy ozřejmila v knize nazvané Unbreakable, tedy Nezničitelná.
Jak ale sama upozorňuje, moc nechybělo, aby ji její trýznitel zlomil. Dokičová totiž po letech přiznává své sebevražedné myšlenky.
Výpověď bývalé čtvrté hráčky žebříčku a dnes čtyřiatřicetileté ženy je o to víc šokující, že původcem všeho zlého byl její vlastní otec a trenér v jedné osobě.
Nechvalně proslulý Damir Dokič prý svou dceru fyzicky i psychicky týral už v dětských letech. Teror se pak s přibývajícím věkem tenistky stupňoval. "Za svou šestnáctiletou profesionální kariéru jsem zaplatila vysokou cenu," lituje Dokičová.
"Jsi obyčejná kurva." Tuhle větu slýchala tenistka každou chvíli. Stačilo, aby se jí v tréninku něco nedařilo podle otcových představ. Zní to strašně, ale vulgární nadávky byly pro Jelenu tou lepší variantou. Velmi záhy totiž zjistila, že tahle tenisová dřina bude fyzicky bolet víc, než si kdy dokázala představit.
Do doby, než šestiletá Jelena začala s tenisem, měla s otcem normální vztah. Až pak přišla dramatická změna.
"Trestal mě koženým páskem nebo mě silně kopal do holení špičatými botami. Měla jsem často podlitiny, někdy jsem silně krvácela," popisuje Dokičová hrubé zacházení muže, jenž jí měl být oporou.
Navzdory dlouholeté šikaně se Australanka coby mladičká teenagerka dokázala probojovat do nejužší světové špičky. V roce 1999 se šestnáctiletá rodačka z tehdy jugoslávského Osijeku blýskla ve Wimbledonu, kde šokovala svět vyřazením světové jedničky Martiny Hingisové a dosáhla na čtvrtfinále.
O rok později už na londýnské trávě zaznamenala největší úspěch kariéry. Spektakulární jízda sedmnáctileté hráčky se zastavila až v semifinále na raketě americké megahvězdy Lindsay Davenportové.
Pochvala od náročného otce ovšem ani tehdy nepřišla. Naopak.
"Měla to být má zářná chvíle, ale nebyla. Po utkání mi otec řekl, že jsem ostudná a trapná. A nepustil mě do hotelu," popisuje tenistka. Dokičová tehdy musela zůstat ve wimbledonských hráčských prostorech.
"Zkoušela jsem tam spát, lehla jsem si na gauč a doufala, že mě nikdo nenajde. Ale uklízečky přišly kolem jedenácté. Zavolaly rozhodčího a já musela jít hledat jiné místo k přespání. Neměla jsem peníze, kreditku, prostě nic," vzpomíná v čerstvém rozhovoru pro britskou BBC.
Ostudou rodiny tehdy rozhodně nebyla nezletilá Jelena, ale její šílený otec. Damir Dokič svůj nezkrotný temperament naplno předvedl právě v roce 2000 a skandály si připsal hned na třech ze čtyř grandslamových turnajů.
V Austrálii měl fyzický konflikt s kameramanem, v Londýně se omotal vlajkou s rasistickým podtextem, sprostě urážel diváky a dokonce jednomu z novinářů rozbil telefon. Z turnaje byl vyloučen. Poučení? Ani náhodou. V New Yorku zase ztropil scénu s obsluhou restaurace, když se mu nelíbila jeho porce lososa. Výsledkem byl zákaz vstupu na turnaje okruhu WTA na šest měsíců.
Jelena si z roku 2000 ale nejvíce pamatuje jiný, veskrze násilný zážitek. Poté, co brzy vypadla z turnaje Maurier Open v Kanadě, ji otec brutálně zmlátil.
"Nerada na to vzpomínám, ale nikdy to z paměti nevymažu. Zbil mě strašně. Tak, že jsem ztratila vědomí," tvrdí Australanka.
Dokičová také nerada vzpomíná na chování svého okolí. Všichni z tenisové branže prý věděli, co je její otec zač. Nikdo ale nikdy nepřišel, aby se zeptal mladé hráčky na to, jak se má. Tenistka zpětně kritizuje i média.
"Všechno, co udělal, novináři vykreslili jako vtip. Zlehčovali to, vymýšleli legrační titulky. Ale legrační to nebylo, protože šestnáctiletá dívka s touhle osobou musela odjet domů. To nikoho nezajímalo," říká.
Ještě tři dlouhé roky musela těžký život po otcově boku vydržet, ve dvaceti ale učinila - jak sama podotýká - nejlepší rozhodnutí svého života. Osamostatnila se. A s Dokičem ukončila veškerý kontakt. Rány, které utržila, se ovšem nikdy plně nezacelily.
"Skoro třicet let jsem žila v určitém druhu bolesti, takže si myslím, že nastal čas dívat se do budoucnosti. Mám hodně důvodů, proč být šťastná. Potřebovala jsem ale nechat za sebou lidi, kteří nemají ve svém srdci to, co je pro mě dobré," vysvětluje, proč se rozhodla vydat knihu o tom, co prožila.
"Jestli jsem si někdy přála mít normálního otce a normální rodinu a podporu? Rozhodně. Ale své rodiče si nevyberete," dodává.
S Damirem Dokičem, který byl v roce 2008 odsouzen k patnácti měsícům vězení za to, že ohrožoval granátem australského vyslance v Srbsku, se chtěla několikrát usmířit. Nepovedlo se.
"Nebylo to možné. Je těžké komunikovat s někým, kdo má pocit, že neudělal nic špatně a neukáže lítost," svěřuje se Dokičová.
"Udělala jsem pro něj i pro svou rodinu všechno. Když jsem opouštěla domov, nechala jsem mu všechny peníze a další roky jsem je posílala. Ale dostalo se to do fáze, kdy už to nebylo o tenisu. Bylo to o tom, jestli vůbec budu schopná žít zase normální život, potom co jsem málem spáchala sebevraždu," uzavírá tenistka. Kariéru ukončila před třemi lety kvůli poruše funkce štítné žlázy.
