O poslední naděje na budování vysněné kariéry ale přišla o rok později. V červnu po nesnesitelnou bolestí protkaném turnaji v Nizozemsku už tušila, že se strašákem jménem reaktivní artritida nebude schopná nadále sportovat.
Finální rozhodnutí nepřišlo hned, Štefková prožívala složitý vnitřní boj. Končit s milovaným sportem v pouhých čtyřiadvaceti letech nebylo záležitostí, nad kterou by mohla jen tak mávnout rukou.
Až v listopadu svým fanouškům, kteří nevěděli nic o jejím osudu, s konečnou platností oznámila:
"Musela jsem ukončit svoji tenisovou kariéru. Vrátila se mi reaktivní artritida a s ní bolesti obou zápěstí. Jsem z toho smutná, protože mám tenis ráda a dala jsem mu hodně. Nejvíc, co jsem mohla. A taky proto, že nekončím, jak a kdy jsem si sama přála," napsala tehdy na Instagram.
Zklamání bylo velké, ale během následujících měsíců víceméně přebolelo. Olomoucká rodačka se vrhla do nových výzev a v rozhovoru pro Aktuálně.cz potvrdila, že je zdravá a šťastná.
První otázka ani nemůže být jiná. Jak se cítíte po zdravotní stránce?
Musím to zaklepat, od Vánoc jsem bez bolestí.
Takže se dá říct, že radikální krok, tedy ukončení tenisové kariéry, všechno vyřešil?
I potom co jsem skončila s tenisem, jsem měla poměrně dlouhou dobu bolesti. Celé tělo se tak nějak dávalo do pořádku. Ale ano. Myslím si, že nakonec zabrala kombinace homeopatik, bylin a toho, že tělo vyskočilo z turnajových, cestovních a tréninkových stresů. Mělo dostatek času se vzpamatovat.
Vnímáte to tedy tak, že už nešlo v náročném tenisovém životě plném stresu pokračovat, když jste nebyla stoprocentně zdravá?
Já nechci říct, že by mě tenisový život nějak stresoval, to vůbec ne. Dělala jsem to moc ráda. Jen je to pro tělo strašně náročné, uvědomila jsem si to ještě víc, když to teď vidím s odstupem. Je to hrozná zátěž a myslím, že ten, kdo tím neprošel, si to neumí představit.
Jak moc vám tenis chybí?
Samozřejmě jsou dny, kdy mi chybí. Bylo by asi divné, kdyby ne. Ale daří se mi dobře a nic mě nebolí, to je hlavní.
V podstatě jste začala nový život, co tedy děláte?
V posledních měsících jsem se učila na státnice a pomáhala s plánováním dvou akcí v Brně. I přesto mám hodně volného času, což je po skončení tenisového kolotoče příjemná změna. Mám čas na věci, na které jsem během tenisu neměla čas ani energii.
Takže všechno zlé je pro něco dobré. Co studujete, z čeho budete skládat státnice?
Máte pravdu, to se říká. Tak já teď doufám v to dobré a zatím se mám fajn. Státnice už mám za sebou, zbývá mi už jen obhajoba bakalářky. Vybrala jsem si obor trenérství a sport na univerzitě v Olomouci. Byla to jedna z mála možností, jak vysokou školu zvládat s profesionálním sportem, který pro mě měl pořád prioritu.
Kariéru jste musela ukončit už ve čtyřiadvaceti letech. Jak těžké to bylo rozhodování?
Po turnaji v Hertogenboschi loni v červnu jsem už s jistotou věděla, že nemůžu pokračovat dál. Rozhodování bylo jedno z mých nejtěžších. Dost pravděpodobně to vůbec nejtěžší. Mělo to nějaký svůj vývoj. Tak zásadní rozhodnutí nemůže přijít ze dne na den. Aspoň já to tak neměla. Že je zle, jsem ale tušila už pár měsíců před posledním turnajem.
Můžete popsat, jak člověka, konkrétně tedy tenistu, ovlivňuje reaktivní artritida a jak jste se s nemocí prala?
Nemůžu mluvit za ostatní, ale pro mě bylo nejhorší, že mě bolela obě zápěstí, a to nezávisle na tom, jestli jsem zrovna držela raketu, nebo ne. Často jsem se s tím už budila. Bolesti jsem měla i při fungování mimo kurt. Prala jsem se s tím dlouho, ale statečně. První měsíce, kdy se ještě nevědělo, co se děje, jsem vyzkoušela snad úplně všechno. Potkala jsem mnoho odborníků a vyzkoušela spoustu věcí.
Co všechno jste vyzkoušela a jak celá dlouhodobá léčba probíhala?
Nejdřív půl roku trvalo, než jsem se dozvěděla, co to je a jak se toho zbavit. Vyléčit to šlo pouze kortikoidy. Přišla jsem v podstatě o celou sezonu. Pak jsem se z toho rok a půl hrabala zpátky. Během výpadku jsem zkoušela klid, zábaly, prášky, rehabilitace, čínskou medicínu a spoustu dalšího.
První problémy přišly ve chvíli, kdy jste byla v žebříčku kolem 150. místa, mohla jste hrát kvalifikace grandslamů i dalších turnajů. Jak jste se vyrovnávala s tím, že ta nastolená cesta vzhůru najednou nemůže pokračovat?
Velice těžce. Tu pozici jsem si vybojovala a byla jsem připravená rvát se o vyšší místa. Šla jsem pořád nahoru, takže pauza v tomto okamžiku mi opravdu nepřišla vhod. Otázkou je, jestli na nucenou pauzu existuje nějaká vhodná doba.
Pro hráčky druhé, třetí stovky a dál není snadné uživit se, vydělat dostatek peněz řekněme na provoz. Bylo i to součástí balíčku důvodů, proč jste už nenašla vůli pokračovat, prát se se zdravotními problémy a usilovat o návrat? Přece jen jste se během roku propadla ze 154. místa až na 1109. pozici. Cesta zpět by byla šíleně náročná i bez zdravotních neduhů…
V mém případě v tom peníze roli nehrály. Rozhodovala jsem se pouze na základě svého zdraví. Když se mi problémy loni vrátily podruhé, věděla jsem, co všechno to obnáší, a taky jsem cítila, že už první návrat mě stál spoustu fyzických a psychických sil. Navíc jsem do sebe znova nechtěla pumpovat látky, které by bolest jen dočasně odblokovaly, ale nevyřešily.
Snažila jste se tu bolest přecházet nebo ignorovat, což mohlo váš stav ještě zhoršit?
Bolelo mě to tak, že jsem neměla šanci bolest ignorovat nebo přecházet. To nebylo řešení. Rukama jsem toho moc dělat nemohla, pořád jsem se ale udržovala kondičně.
Nyní už ale vypadá všechno mnohem lépe. Limituje vás tedy nějak artritida ve vašem běžném životě?
Nejprve ano, ještě půl roku po ukončení kariéry bolesti přicházely párkrát do měsíce. Ale jak už jsem zmínila, od Vánoc je to fajn a doufám, že to tak i vydrží.
Zmizí tenis úplně z vašeho života, nebo u něj chcete do budoucna nějakým způsobem zůstat?
Mám to nastavené tak, že úplně netrvám na tom, zůstávat v tenisovém prostředí. Ale vím, že kdybych chtěla, tak můžu.
