Rozehraný český obr na druhém největším hřišti All England Clubu těžil z herního rytmu, který získal na nedůstojných kurtech v Roehamptonu, kde se wimbledonská kvalifikace hraje.
Německého svěřence trenéra Ivana Lendla deptal klasickou "travařskou" hrou a slavil výhru ve čtyřech setech. Po tragickém dosavadním průběhu sezony se Veselý konečně mohl těšit z velkého výkonu i výsledku. Pětadvacetiletý tenista pak prozradil i to, že znovu spojil síly s trenérem a daviscupovým kapitánem Jaroslavem Navrátilem.
S jakými základními taktickými body jste šel do zápasu? Jak jste chtěl na Zvereva hrát?
Především jsem se snažil hrát mu spíš přes forhend, protože ho má slabší. I ve výměnách to bylo vidět. Když to dostal do bekhendu, tak mě docela dobře rozběhával a tlak si vytvořil. Z forhendu to víc liftuje, bekhend má přímější, což je na trávě nepříjemné. Snažil jsem se dobře podávat a držet ho pod tlakem, aby to nemohl začít střílet, aby nemohl hrát hru, kterou by chtěl.
Co pro vás takové vítězství po průběhu letošní sezony znamená?
Vlilo mi to novou krev do žil. Nakonec můžu říct: Bohudík, že jsem šel do kvalifikace. Ty tři zápasy mi strašně moc pomohly k tomu, abych získal nějakou jistotu a sebedůvěru. Kdybych kvalifikaci nehrál, tak bych ten zápas rozhodně takhle neodehrál. Už jsou to tedy čtyři utkání po sobě a já se budu snažit dál a dál navazovat.
Když vidíte trávu, jako by vás polila živá voda. Proč vás tak baví?
Já ani nevím. Největší výsledky většinou uhraju až tady. Moje hra je asi na trávu jako dělaná, protože dobře podávám, mám přímý bekhend, který na trávě úplně neskáče, spíš to sjíždí. Víceméně můžu chodit na síť, tam už výměny jen doklepávám. Možná že na trávě dokážu i hodně potlačit svoje slabší stránky. Možná jsem tady pro soupeře daleko nepříjemnější, servis se tu hůř returnuje a dostávají se celkově víc pod tlak.
Už před zápasem se hodně hovořilo o tom, že by to mohlo být zajímavé. Věřil jste taky, že budete mít šanci?
Já sám moc ne. Spíš jsem byl smířený, že zítra letím do Brna. (smích) Ale také se ke mně dostalo, že se to považuje za zápas, který může přinést nějaké překvapení. Ráno jsem byl dost nervózní, moc jsem tomu nevěřil. Těsně před zápasem to ze mě spadlo a říkal jsem si, že jsem už přece jen nějaké dobré hráče porazil a na trávě jsem uměl překvapit, takže proč ne i dneska. Po prvním setu se zápas začal vyvíjet tak, že jsem byl lepší než on. A dokázal jsem to udržet až do konce.
Je pro vás zajímavé, že jste vlastně porazil i Ivana Lendla?
Já tyhle hecovačky úplně neprožívám. Spíš jsem rád za to, že věci, na kterých jsme začali pracovat s panem Navrátilem, ke kterému jsem se vrátil, už se trochu projevily. Žene mě znovu víc a víc na síť a hodně jsme se zaměřili na servis. Myslím, že oproti Paříži, kde to bylo dost mizerné, už se některé věci začaly zlepšovat.
Jak se spolupráce s Jaroslavem Navrátilem po pěti letech obnovila? Oslovil jste ho sám?
Když pro mě na začátku června skončil Prostějov hned v prvním kole, už jsem si říkal, co dělat dál. Dostat se z toho sám je nemožné, strašně dlouhé a náročné. Potřeboval jsem někoho zkušeného, kdo v takové situaci s nějakým hráčem už někdy byl. Pro mě bylo nejjednodušší podívat se okolo v Prostějově. Přišel jsem za ním, jestli by to se mnou nechtěl znovu zkusit, jestli by mi nemohl pomoct dostat se zpět. Jsem rád, že do toho šel.
Z kvalifikačních kurtů, které jsou vcelku nedůstojné grandslamu, jste šel rovnou na wimbledonskou jedničku. Jaké to bylo?
Včera jsem se musel smát, jak vede cesta z Roehamptonu až na kurt číslo jedna. Trávník je tam úplně jiný a celý servis okolo. Hrát na velkém kurtu je pokaždé obrovský zážitek. Loni jsem tady končil s Rafou Nadalem na centru a teď hrál na druhém největším kurtu, to je fantazie. Už to dokážu relativně ustát, velké kurty mě nerozhodí a dokážu na nich zahrát dobrý tenis. A jsem rád, že se to dneska povedlo.
Je důležité přesvědčit se o tom, že to v sobě máte i po těch velkých nezdarech?
Stoprocentně. V minulosti už jsem dokázal dobrého hráče porazil, ale nedokázal jsem na to pořádně navázat. Na to bych se chtěl zaměřit, abych se z toho vítězství odrazil dál. Se sebevědomím jsem měl vždy velké problémy, na tomhle vítězství se musím odrazit a říct si, když jsem schopen porazit Zvereva, tak nějakou kvalitu mít asi musím. Ale každý zápas je jiný, každý soupeř chce taky vyhrát. Do každého zápasu musím jít s čistou hlavou a odevzdat maximum. Po všem špatném, co v minulých měsících bylo, je to povzbuzující a motivující do další práce.
Jaroslav Navrátil vždycky říkal, že máte servírovat a hnát se na síť, ne hrát stále stejně odzadu. Bavili jste se o tom?
Úplně to moje pojetí překopat nejde, už to hraju dvacet let a mám to v sobě. A nejsem na takovou radikální změnu nejmladší. Ale určitě tam jde ty prvky zapojit, cpát se na síť je důležité, protože mám rozpětí. Dneska bylo vidět, když jsem tam šel, tak jsem z osmdesáti procent body vyhrál. Přechod na síť je pro moji hru důležitý.
Polibek po mečbolu na kamery mířil manželce?
Manželce a dceři, které bohužel nemohly být v hledišti. Jsou tady na Wimbledonu taky, ale dítě do pěti let do hlediště nemůže, takže to sledovaly v televizi tady v zákulisí.
Hráčskou lóži jste měl ale docela naplněnou. Kdo všechno vás přijel povzbudit?
Táta, ségra, trenér, kamarádi, bratranci a sestřenice. Bylo to prostě plný.
V další zápase vás čeká Uruguayec Cuevas. Co na něho bude platit?
Jednou jsem s ním prohrál. Je to solidní hráč, který umí každý úder, bude to těžký oříšek, obzvlášť po tomhle zápase, ve kterém jsem porazil velké jméno Na to navázat není úplně snadné, ale i tuhle zkušenost už mám za sebou. Teď musím rychle zmizet, všeho nechat a soustředit se. Cuevas travař úplně není, spíš potřebuje pomalý povrch, mít na údery čas. Potrénuju a zkusíme na něj něco vymyslet, abych ho dostal do nepříjemné pozice a měl navrch.
