Po Turnaji mistryň jste si naordinovala delší volno, než jste původně plánovala. Proč?
Sezona pro mě byla docela náročná. Turnajů bylo hodně, skončila jsem až v Singapuru, měla jsem za sebou náročné zápasy. Celkově jsem cítila, že potřebuju delší volno. Tím, že jsme letos neměly finále Fed Cupu, jsem si mohla dovolit delší dovolenou.
Nebyla jste po té přetahované o světový trůn unavená spíš psychicky než fyzicky?
Asi obojí. Fyzicky jsem na tom nebyla zase tak špatně, i když po celé sezoně toho tělo taky má dost. Ale je pravda, že spíš jde asi o tu psychiku, pořád cestujeme, pořád hrajeme nebo trénujeme, potřebovala jsem trochu vydechnout.
Máte za sebou týden tréninku s novým koučem Tomášem Krupou. Jak zatím spolupráci hodnotíte?
Jsem spokojená. Hodně hrajeme, což jsem ráda. Tomáš není ten typ trenéra, co by moc mluvil. Je to spíš o tom, že hlavně hrajeme a on do toho občas něco řekne, což mi zatím vyhovuje. Je to hodně v tempu. Za uplynulý týden toho mám plné kecky. Ale to mi vyhovuje, cítila jsem, že nemám tolik nahráno. Slova ani nejsou potřeba, spoustu chyb poznám sama, nejsem malá holka.
Říká se o něm, že je přísný trenér, můžete to po týdnu potvrdit?
Přísný asi je. Na trénincích nic neodpustí. Zkoušela jsem už i nějaký trénink skrečovat, zatím se mi to ale nepodařilo (smích). Znám ho velmi dlouho, pohyboval se okolo mě spoustu let. Tak nějak jsem věděla, do čeho jdu. S přísností počítám, stejně tak s kritikou a se vším, co k tomu patří. Myslím ale, že to bude v pohodě.
Trenéři, kteří vás s dvojčetem Kristýnou vedli v dětském věku, říkají, že vám přísný dril seděl a měly jste v sobě takovou vojenskou výchovu. Platí to tak pořád?
Ano a tím, že už jsem větší, už si to řídím sama. Ale dřív jsme potřebovaly pevnou ruku. Táta nás vychovával dobře a hodně přísně. I díky těm prvním trenérům v sobě teď máme nějakou disciplínu. Už si sama řeknu, co jo a co ne, ale je dobře, že mám za sebou někoho, ke komu mám respekt a kdo trénink diriguje.
Stihli jste si už s trenérem Krupou sednout a říct si, co od sebe očekáváte?
Trochu. Tomáš tu byl týden, času bude víc až v průběhu turnajů. Nějaké společné cíle máme, ale je brzo o tom mluvit. A to jak o těch výsledkových, tak i co se týče mé hry, co se dá zlepšit.
Hned zkraje sezony vás ale čeká obhajoba spousty bodů…
Mám nějaké cíle na konkrétních turnajích, co se týče rankingu, to asi nechám nějak plynout. Uvidíme, jak se začátek povede. Je vždycky těžké si dávat cíle, když máte dva měsíce pauzu. Záleží, v jaké se budu cítit formě. Na rozehrání mám Brisbane, tam obhajuji titul, uvidíme, jak tam dopadnu. V Austrálii budu mít velké cíle. Základem bude dostat se do druhého týdne, a kdyby to šlo i dále, byla bych ráda.
V závěru poslední sezony jste si pochvalovala spolupráci s Rennae Stubbsovou. Jste nějak předdomluvené, že by vám třeba ještě nějak pomáhala?
To ne, ale jsem s ní lehce v kontaktu. Tím, že ona žije v Americe, je to složitější, ale v Austrálii bude, tam se potkáme. Teď mám Tomáše a zatím s ní nic neplánuju, i když mi v závěru roku hodně pomohla. Uvidíme v budoucnu, jak to všechno půjde.
Vašeho bývalého trenéra Davida Kotyzu už si vzala Barbora Strýcová, překvapilo vás to?
Trochu překvapilo. Na druhou stranu to takhle v tenise je. Pokud se nějaký dobrý trenér rozejde s hráčkou, tak nevydrží dlouho sám. David je dobrý trenér, Bára neměla žádného, tak se to logicky takhle protočilo.
A třeba se všichni potkáte ve Fed Cupu. Platí, že byste v únoru v Praze proti Švýcarsku ráda reprezentovala?
Zatím to platí. Je to někdy na začátku února, takže doufám, že do té doby vydrží zdraví a že po Austrálii budu v pořádku a budu moct nastoupit. Tím, že je to doma v Praze, poté co jsme tam naposledy hrály finále, což už budou dva roky, tak se těším zpátky. Určitě přijde i spousta mých známých a fanoušků, takže doufám, že to bude dobré.
V minulé sezoně jste zažila obhajobu velkého výsledku na grandslamu i tenisového trůnu, zocelilo vás to?
Doufám, že ano. Tato sezona zase bude trošku jiná. Mám za sebou svou nejlepší, takže budu obhajovat výsledky skoro na všech turnajích, moc výkyvů jsem tam neměla. Nebude mi samozřejmě vadit, když prohraju párkrát v prvním kole, bylo by ale lepší nějaké turnaje vyhrát nebo dotáhnout dál než letos. Snad se s tlakem vyrovnám trošičku lépe. Neříkám, že to bylo špatné, ale určitě nějaké zkušenosti z letošního roku mám, takže doufám, že je prodám v tom dalším.
O víkendu jste měla nadační turnaj ve Vestci, v pátek jste zase otvírala novou tenisovou halu v Motole. Máte podobných povinností víc, když jste byla světovou jedničkou?
Trochu ano, samozřejmě se to snažím regulovat, abych věnovala čas hlavně tréninku, protože jsem v přípravě. Chci, aby podobných akcí bylo co nejméně. Tohle ale byl den pro mou nadaci, který jsem do konce roku ještě chtěla uskutečnit. Otvírání haly v Motole je asi zase pro každého tenistu super věc, jsem ráda, že jsem u toho mohla být.
Čas jste si ale sama zkrátila i tím, že už před Vánoci jedete na exhibici do Thajska. Není to škoda?
Konec roku je vždycky hektický, je to jediný pořádný čas, kdy jsem doma. Když mám resty v průběhu roku, tak to řeším právě teď, tím, že brzy odletím, to konečně skončí. (smích) Já to takhle chtěla, je to lepší. Povinností tu mám hodně a chtěla jsem si už odpočinout. V Thajsku už budu mít nějaké zápasy, a když to řeknu ošklivě, nikdo mě tam nebude otravovat.
