Londýn (od našeho zpravodaje) - Dosud se jí na slavném Wimbledonu vůbec nedařilo. Na třech prvních startech nepřelezla první kolo, loni vypadla ve druhém. Trávu neměla ráda. Dělal jí na ní problém pohyb a byla přesvědčená, že se její přeliftovaný forhend na zelený povrch vůbec nehodí.
"Přišlo mi také, že na to prostě nemám dost síly," přiznala Markéta Vondroušová po postupu do premiérového wimbledonského osmifinále.
Teď už je všechno jinak, čtyřiadvacetiletá hráčka v Londýně srší sebevědomím.
Ve třech kolech neztratila ani set a po extrémně silné travařce Veronice Kuděrmetovové za 69 minut smetla i obávanou Chorvatku Donnu Vekičovou, která pak krutou porážku v útrobách All England Clubu oplakala.
Máte v kapse osmifinále na všech čtyřech grandslamech. Jaký to je pocit?
Super. Vždycky jsem si říkala, že na trávě to úplně nevidím. A teď už mám druhý týden všech grandslamů. Nikdy bych neřekla, že to tady může dopadnout. Ale když si člověk věří a nastaví si hlavu, tak to jde.
Váš vztah k trávě se musel za posledních pár dní naprosto otočit. Je to tak?
Každým dnem se zlepšuje. Za tyhle dny a zápasy jsem fakt vděčná. Zlomila jsem to, teď se na trávě cítím vážně dobře. Jsem klidná, věřím si. Dřív mi přišlo, že holky na trávě nepřetlačím, nemám dost síly. Teď si dokazuji, že to jde. A když ještě používám čopy, a zlepšila jsem i pohyb na trávě, všechno do sebe zapadá.
První set jste zvládla za 21 minut. To byl velký hukot. Čemu to přisuzujete?
Ona ještě nepodávala tak dobře jako v druhém setu. Bylo vidět, že je unavenější po předchozím dlouhém zápase. Věděla jsem ale, že to ještě bude těžké. Bylo důležité nevypustit jediný míč, trápit ji, aby se musela hýbat, protože bylo znát, že byla fakt unavená.
Velká zápletka přišla v koncovce zápasu. Za stavu 5:4 ve druhé sadě jste podávala na vítězství a poprvé v utkání servis ztratila. Vekičová přitom do té doby neměla ani jeden brejkbol…
Ona byla v koncích, už jen zkoušela, co to dá. Gem na 5:5 zahrála neskutečně, s tím se nedalo nic moc dělat. Koncovka byl hodně dobrý tenis.
A vy jste během ní dvakrát podklouzla a upadla, což vypadalo velmi nepříjemně. Je všechno v pořádku?
Ano, je to dobré. Kurty už jsou vyšlapané, místo trávy to začíná být písek. Když se zapřete a chcete se rozběhnout, moc to nejde. Říkala jsem si, že musím do míčů víc jít, protože ona už hrála hlava nehlava a z toho je těžké se pak dostat.
Za celý turnaj jste přišla o vlastní podání jen třikrát. Připadáte si poprvé v životě jako opravdu silná servismanka?
Akorát, že dvakrát jsem přišla o podání, když jsem měla doservírovat zápas. Naštěstí jsem si vždycky vybojovala druhou šanci. Spíš mě těší, že i v takové situaci zůstanu v hlavě klidná.
Zmínila jste, že jste dřív na trávě necítila dostatek síly. Je za tím nějaký konkrétní silový trénink? Zesílila jste?
Ano, na kondici obecně hodně pracuji, tělo drží a cítím se dobře. Zároveň jsme trochu ubírali na tuhosti výpletu, zkoušeli jsme, s čím ještě udržím balón v kurtu. Míče jsou i těžší, takže vyplétám na míň kilo. Dneska bylo i teplo, takže balóny letěly ještě víc.
Jak se vám líbí dvorec číslo 15, kde jste vyhrála druhé i teď třetí kolo?
Hodně. Doufám, že mě na něj budou dávat pořád. Všechno chci hrát na patnáctce.
Včetně finále?
Přesně. Ale vážně, trošku mě nabilo, když jsem šla na kurt, na kterém jsem vyhrála. Z pověrčivosti jsem si vybrala taky stejnou lavičku. Jsem ráda, že se mi zadařilo.
Jak si vážíte gratulace od Jana Kodeše, který vám na místě fandil a zrovna dnes má výročí 50 let od triumfu ve Wimbledonu?
Vážně? To jsem mu zapomněla gratulovat. Vídáme se na Štvanici, hodně tenis prožívá. Bylo hezké, že za mnou přiběhl. Viděla jsem ho, až když jsem vyrazila směrem k šatně. Byl nadšený. Je velká osobnost, rozumí tenisu fakt extrémně a každá rada od něj je skvělá.
Na co si tady po třech povedených zápasech můžete troufnout?
Když jsem viděla los po prvním kole, byla jsem trochu přešlá, protože obě následující soupeřky hrály na trávě neskutečně. Věděla jsem, že je to strašně těžké. Pomohlo mi, že jsem se nevnímala jako favoritku. Pak se mi hraje líp, bez nervů. Všichni jsou pod tlakem a já si hraju v pohodě. Což je paráda. Jen v koncovkách nějaký stres přijde, ale pořád je v mezích. Nevím, co by se mohlo dít dál ve druhém týdnu grandslamu.
Koho chcete v dalším kole? Marii Bouzkovou, nebo Caroline Garciaovou?
Mně je to jedno. Člověk už si nevybere. Kdo se dostane takhle daleko, musí podávat vážně slušné výkony. (Rozhovor vznikal před zápasem Bouzkové s Garciaovou, Češka vyhrála 7:6, 4:6, 6:4, pozn. red.)
Nevadí vám zápasy s krajankami?
Letos jsme s Maruškou hrály v Indian Wells (Vondroušová vyhrála ve druhém kole 6:1, 6:1). A já jsem tenhle rok hrála s Češkami asi sto padesátkrát, takže už jsem docela zvyklá a připravená.
