Ještě před pár měsíci jste v rozhovorech přiznávala, že vás mateřská tak vytěžuje, že na tenisový návrat nemáte moc pomyšlení. Nezměnilo to teplejší počasí nebo záběry ze zápasů v Billie Jean King Cupu?

Související

Ten kluk je úžasný, žasla ruská hvězda. Lehečka sahal po senzaci, ale sesypal se

Nezměnilo se to. Ani záběry to nezměnily. Naopak jsem spíš holky litovala, protože byla zima, počasí se moc nevyvedlo. A v tom hrát venku na antuce není žádná sranda. Pamatuju si, jak jsme takhle hrály v Seville, kde byly asi tři stupně a hrůza v tom nastoupit. Mateřství mě teď tak vytěžuje, že vůbec nemám pomyšlení jít něco dělat. Asi dvakrát do týdne se utrhnu na půl hodiny, že si zacvičím, ale že bych od syna odešla třeba na půl dne, to se mi ještě nechce. Uvidíme, až mu bude třeba rok.  

Bývala jste jako tenistka noční pták, nebo ranní ptáče? Případně jak velký šok to byl při ponocování s malým?

Já jsem rozhodně bývala ranní ptáče. Vždycky jsem strašně ráda trénovala ráno, tenis i kondici, čím dřív, tím líp. Chodím dost brzo spát. Nespavost kvůli Vincentovi je velká, není moc spavé miminko, spánek mi chybí, ale dávám to. Jsou dny, kdy se to nakumuluje a je to náročnější na psychiku, ale mám pomoc od babiček, takže zvládám. Na druhou stranu pořád jsem se nenaučila, že bych vypla hlavu, když mi hlídají babičky, a šla si lehnout. To mi nejde usnout. 

Jedna věc je tenis, ale nechybí vám takový ten kolotoč, bublina sociálních kontaktů s ostatními hráčkami na okruhu?

Tak to mi nechybí vůbec. Ke konci kariéry jsem to už neměla moc ráda. Neříkám, že by tam byli špatní lidé, naopak, mám mezi nimi i super kamarády, ale už to pro mě začínalo být stejné. Pořád každý týden vídat ty samé tváře, objíždět stejné turnaje. Bylo to pro mě už náročné. S těmi, kteří mi jsou nejblíž, dál udržuju kontakt a to ostatní mi nechybí. Jestli něco postrádám, tak jsou to zápasy, ten adrenalin kolem nich, ale to je asi tak všechno. 

Související

Kartu dostala i Fruhvirtová, ale žádná Španělka. Jde jen o peníze, zlobí se Verdasco

Zatímco vy jste loni na jaře oznamovala světu zprávu o přírůstku do rodiny, český ženský tenis objevil novou jedničku v Barboře Krejčíkové. Překvapilo vás, jak se vyšvihla?

Překvapilo mě, jak se vyšvihla rychle. Jinak se vědělo, že Bára tenis umí, že strašně dobře čte hru, ale že dokáže vyhrát Štrasburk, pak i Roland Garros a bude v top 5 žebříčku, to asi nikoho nenapadlo. Je to neuvěřitelné. Věděla jsem, že na to má, ale že najednou takhle vystřelí? Navíc to není jen o jednom výsledku, ona si pak udržela úroveň a hrála všude minimálně čtvrtfinále. A byl to skvělý tenis, bavilo mě na to koukat. 

Krejčíková v minulé sezoně hodně žehrala na to, že ji pořadatelé turnajů příliš nešetří, co se týče nasazování zápasů v kombinaci s deblem. V závěru roku jí tak docházela šťáva a nyní je zase zraněná. Vy jste s tím kloubením dvou soutěží také měla bohaté zkušenosti. Je to zápřah, na který si musí tenistka zvyknout, nebo by pořadatelé měli k těm, které jsou ve špičce singlu i deblu, být shovívavější?

Nemyslím si, že by to pořadatelé dělali schválně. Taky to mají dost náročné, protože do programu zápasů promlouvají televizní práva a některé stanice prostě chtějí vysílat ten a ten zápas v konkrétní den. Já jsem taky na Wimbledonu hrála dva zápasy denně a bylo to náročné.

Nepřecenila tedy Krejčíková síly?

Myslím, že mohla ke konci sezony trochu polevit, aby nevyčichla. Hrála obě soutěže do posledních kol, s Katkou Siniakovou turnaje v deblu vyhrávaly. Nevím, jaké teď má přesně zranění, tolik to nesleduju, ale je potřeba líp plánovat turnaje, když hrajete tolik zápasů ve čtyřhře. Potřebujete taky čas se dobře připravit na singla. 

Sama říkáte, že se tenis hodně zrychluje, je hodně tvrdý ve výměnách od základní čáry. Nechybí vám na okruhu nějaká hráčka, jako jste vy? 

Mrzí mě, že se takový tenis vytrácí. Sledovala jsem Ash Bartyovou, která před pár týdny skončila kariéru. Ta hrála agresivně, ale pestře, chodila na síť, zkoušela slice, moc hezky se mi na to koukalo. Teď tam nikdo takhle nehraje. Teď je to spíš o rychlosti a ranách. Ale to se nedá nic dělat, tenis se prostě vyvíjí, to k tomu patří.

Teď jste ambasadorkou týmu ČEZ Pomáhej pohybem pro závod Battle of the Teams, který v rámci víkendového maratonu organizuje RunCzech. Budete se také aktivně účastnit?

Pokud mě nikdo vyloženě nenahecuje a nezkusím pár kilometrů, tak ne. Za poslední rok jsem skoro nic nenaběhala. Ale jsem soutěživá, moc bych chtěla, aby se k nám přidalo co nejvíc běžců a vyhráli jsme. Je to pro dobrou věc, pomáháme nadaci Pink Bubble, která podporuje mladé lidi s onkologickým onemocněním. Na závodě ale určitě budu a moc se na to těším.

Takže jeden ze svých životních snů, že byste si zaběhla maraton, asi ještě neuskutečníte, že?

Teď si to fakt nedokážu představit, ale jednou určitě ano, je to jeden z těch snů, který bych chtěla uskutečnit. A ještě ho zaběhnout v nějakém fajnovém čase. Ale to je asi ještě hodně daleko. 

Poslední dva roky jste pořádala tenisové kempy pro děti, chystáte se i teď po porodu?

Ano, bude se konat 10. až 12. srpna na Spartě. Na to se taky neuvěřitelně těším. Tyhle kempy mě moc nabíjí. Děti jsou úžasné, večer odcházejí s úsměvem a ráno se s ním zase vrací. Není to zase tolik o tom, že je tam něco naučíme, ale spíš že mají radost z tenisu a pohybu.

Je trénování dětí něco, čemu byste se po kariéře chtěla věnovat víc?  

Pobíhalo mi to hlavou, když jsem ještě neměla mimino. To jsem si říkala, že bych třeba mohla někoho jednou trénovat. Jenže hrát a trénovat jsou dvě rozdílné věci, musela bych se to naučit. Ale kdo ví, třeba budu jednou trénovat svého synka.