Praha - Skončila legenda. Budeš chybět, Radku. Přesně takovými výroky se to od úterního večera jen hemží po sociálních sítích a internetových diskuzích. Tenisoví fanoušci doufali, že kariéra Radka Štěpánka, minimálně na deblové úrovni, ještě další léta potrvá a známý daviscupový bojovník ještě v budoucnu pomůže národnímu týmu s návratem do Světové skupiny.
Jenže rodák z Karviné se po opakovaných operacích páteře rozhodl dál netrápit tělo a tenisovou pouť necelé dva týdny před 39. narozeninami ukončit. Smutnit nemusí, nikomu už ve svém věku nemusí nic dokazovat, má za sebou úžasnou kariéru, ve kterou ani on sám na začátku nedoufal.
Rostl v šikovného deblistu, ale ve větší singlový průlom kvůli jeho slabému forhendu věřil málokdo. S někdejší světovou dvojkou Petrem Kordou v zádech ale dokázal pro něj téměř nemožné. Zahrál si čtvrtfinále Wimbledonu, vyhrál pět turnajů ATP a dostal se na osmé místo světového žebříčku.
Ve čtyřhře zažil ještě úžasnější časy. Po boku s Indem Leandrem Paesem ovládl Australian Open a US Open, byl světovou čtyřkou a vyhrál 18 podniků ATP. Celé to završil loni v Riu ziskem olympijského bronzu v mixu.
On sám ale za největší vrcholy kariéry považuje daviscupová finále 2012 a 2013 proti Španělsku a Srbsku. Právě tady si ho většina českých fanoušků tak zamilovala.
Když v listopadu 2012 za stavu 2:2 nastoupil do rozhodujícího zápasu proti španělské světové jedenáctce Nicolasi Almagrovi, doloval ze sebe na konci náročného víkendu poslední zbytky sil. Ve čtvrtém setu ale vydřel senzační vítězství a jeho heroický výkon dával za příklad svým svěřencům i fotbalový kouč José Mourinho.
O rok později byl opět za hrdinu, když v pátém zápase finále proti Srbsku smetl Dušana Lajoviče a zařídil českému týmu obhajobu stříbrné mísy. A to všechno v 34 letech jako nejstarší veterán výběru Jaroslava Navrátila.
Popularitou, kterou díky tomu na sebe namířil, zastínil i tradiční jedničku Tomáš Berdycha, který dodnes rozděluje české fanoušky na dva tábory kvůli tomu, že v posledních sezonách Davis Cup častěji vynechává, aby se mohl soustředit na vlastní kariéru. Zato Štěpánek uvízl v paměti tenisových příznivců jako muž, který za národní dres klidně položí život.
Zatímco Berdych je chladnějším typem hráče, Štěpánek dokázal diváky kolem kurtu rozehřát pořádnou show. Tu největší nejspíš předvedl před třemi lety v All England Clubu, když tehdy jinak suverénnímu Novaku Djokovičovi sebral set a pestrým tenisem bavil wimbledonský centrální dvorec.
Ano, sem tam si někdo neodpustí rýpanec do jeho milostných avantýr s různými tenistkami, někdo zase připomene jeho ledabylé podání ruky Janku Tipsarevičovi ve čtvrtfinále Davis Cupu 2012. Ale jinak je Štěpánek pro veřejnost modla, která bude chybět.
A to především v Davisově poháru. Ten zápal, extrémní nasazení a emoce, které vyburcují i ostatní členy mužstva, aby si sáhli na dno, to v aktuálním výběru schází, a možná i proto se Česká republika pro příští sezonu se Světovou skupinou rozloučila.
Manažer daviscupového týmu Miroslav Černošek by teď měl hodně rychle vymyslet, jakou roli v reprezentaci by mohl Štěpánkovi přidělit. Protože přijít o takového bojovníka by byla škoda. Byť jen na lavičce.
