Neuplyne rok, aby si v Srbsku nepřipomínali co by, kdyby.
Nikola Gnjatovič se nikdy nedostal k ostrým zápasům mezi dospělou elitou, přesto je ve své vlasti pojmem. Jeho příběh pravidelně rezonuje i po takřka třech dekádách. Není inspirací, ale naopak varováním.
Je to příběh vzácného talentu, ale ještě mnohem silnější destrukce.
Gnjatovič na konci 90. let představoval zářivou budoucnost tehdy ještě jugoslávského tenisu.
V šestnácti letech vyhrál v singlu i v deblu národní mistrovství do osmnácti let a byl prvním tenistou z Balkánu po Goranu Ivaniševičovi, který podepsal smlouvu s prominentní společností Head.
V juniorech porážel budoucí světové hvězdy Rusa Marata Safina nebo Chilana Fernanda Gonzáleze.
"Byl to největší talent, jakého jsem kdy viděl," prohlásil o něm s odstupem mnoha let muž, který dennodenně sledoval vývoj nejlepšího hráče všech dob: otec Novaka Djokoviče Srdjan.
Sám Gnjatovič před lety v rozhovoru vzpomínal, jak jednou na tréninku přehrál Rogera Federera a slavného Švýcara, tehdy ještě velmi prchlivého mladíka, dohnal až k záchvatu vzteku.
"Jednou jsem s ním trénoval, bylo to během evropského juniorského šampionátu v Německu. Vedl jsem 3:1, pak se rozzuřil. Tréninkový match jsme nedokončili, opustil kurt, aniž by se aspoň rozloučil," popisoval Srb.
Gnjatovič slýchal ze všech stran, že bude patřit do absolutní světové špičky. Šlo o nalinkovaný osud, před nímž jako by ani nebylo kam uhnout.
"Cítil jsem se být na vrcholu světa. Všichni mi předpovídali jednu z nejvyšších příček žebříčku," vyprávěl srbským médiím.
Jenže přechod z juniorské kategorie mezi dospělou elitu má spoustu úskalí a bělehradský tenista si s nimi nedokázal poradit dostatečně hladce. To vedlo k tomu, že sešel z cesty. Namísto tvrdé práce začal hledat útěchu a únik jinde. V drogách.
Heroin vyzkoušel poprvé v jednadvaceti letech. Nešlo o jednorázový experiment. Závislost ho zasáhla okamžitě a v plné síle.
"Začalo tím moje peklo. Dostal jsem se do dluhů, do několika těžkých drogových krizí. Začal jsem krást, abych měl na drogy. I tak jsem se snažil dál hrát tenis, ale nedalo se to skloubit," přiznal Gnjatovič.
V té době se mu rozpadla i rodina. "Můj život byl jeden velký chaos. V nemocnici mě hospitalizovali víc než desetkrát, moje závislost trvala sedmnáct let. Prošel jsem si všemi hrůzami, které drogy přinášejí," uvedl.
Svých démonů se zbavil až v roce 2018. Dlouhou závislost nakonec přežil, ale vyšel z ní jako muž, který promarnil výraznou část života.
Znovu se v něm probudila láska k tenisu, snaha stát se tenisovým trenérem ale nevedla k valnému úspěchu.
"Bývalí tenisté a kolegové říkali rodičům dětí, které jsem trénoval, že jsem bývalý feťák a že by mi neměli své děti svěřovat," svěřil se před lety. "Ale já nikdy, i když jsem měl nejhorší absťáky a krize, drogy neprodával. A nikdy bych nedal drogy žádnému dítěti. To bych si radši useknul ruku," dodal.
Šestačtyřicetiletý Gnjatovič nyní žije běžným životem, v Srbsku ale pravidelně spekulují nad tím, kým by byl, kdyby si do života nepustil heroin. Látku, která si talentovaného tenistu okamžitě ochočila.
