Široký úsměv, hrdá rovná chůze a typický blonďatý cop vesele skákající prostorem za hlavou Mary Pierceové, nad ní zářící vítězná trofej z Australian Open v roce 1995 a na posvátné pařížské antuce o pět let později.
Tak si ji fanoušci pamatují.
Anebo také jinak: v agonické bolesti doprovázené srdceryvným řevem, v níž se v říjnu 2006 svíjela na kurtu v rakouském Linci. To bylo naposledy, co hrála soutěžní utkání.
Děsivé zranění levého kolena ukončilo její kariéru, z níž si krom velkých úspěchů a téměř deseti milionů amerických dolarů vydělaných na prize money odnesla také četná traumata.
Do profesionálního tenisu se prodrala už ve čtrnácti letech i díky přísnému režimu Jima Pierce, otce a trenéra v jedné osobě. Ale za jakou cenu? Na kurtu často plakala po nevybíravých slovních atacích, obrovský tlak mladou dívku dusil.
Pierce navíc často neútočil jen na svou dceru, ale nepřímo i na soupeřky. "Mary, zabij tu mrchu." Tahle věta ho proslavila, a nakonec nezůstalo pouze u slov.
V roce 1993 organizace WTA za stále se opakující excesy zakázala Pierceovi činnost a čerstvě plnoletá tenistka učinila zásadní rozhodnutí: řekla dost. "Řekla jsem si: jsem dospělá a nikdo už mi nebude říkat, co mám dělat," zavzpomínala před lety pro BBC.
Jenže krátce poté, co otce odstavila, došlo k vážnému incidentu.
Otec si za dcerou došel až do hotelu, kde se střetl s jedním z bodyguardů, které si tenistka na obranu proti vlastnímu otci najala. Potyčka skončila krvavým zraněním Pierce a jakékoli usmíření se v tu chvíli zdálo být nemožné.
Přesto k němu nakonec došlo. Po dlouhých letech.
Z prázdnoty a frustrace, které zažívala během první části kariéry, se podle svých slov dostala do stavu míru a spásy. Díky duchovnímu znovuzrození.
"Dala jsem svůj život Ježíšovi, nechala jsem se pokřtít. Věci ve mně se okamžitě změnily. Můj život teď patří Bohu, který je všemocný, takže se už nemám čeho obávat. Necítím už tlak ani stres," prohlásila před svým památným triumfem na Roland Garros v roce 2000.
Otci odpustila a nakonec si s ním vybudovala "báječný vztah". Navštěvovala kvůli němu i Prahu a Pardubice, z České republiky totiž byla Pierceova druhá žena Svata. Otec slavné tenistky zemřel před osmi lety na rakovinu.
Nejvíce času strávila v Africe, kde působila jako misionářka. Na Mauriciu pomáhala chudým dětem: "Krmila jsem je a často to bylo jediné jídlo, které za den pozřely." V Zimbabwe se starala o staré lidi, kterým v nemocnici myla vlasy a stříhala nehty.
"Hledala jsem pravdu, hledala jsem odpovědi. Hledala jsem něco, co mi přinese mír a uzdraví mé srdce," vysvětlila Pierceová své pohnutky.
Dnes je jí padesát let a pro Francouze je národní hrdinkou. Navzdory tomu, že přišla na svět v kanadském Montrealu a během kariéry sídlila na Floridě.
Podívejte se, jak před 19 lety v Linci skončila kariéry Mary Pierceové:
