Praha - Dva dlouhé roky bojoval se zraněními, dva roky se v jeho duši střídaly frustrace s nadějemi.
"Vůbec to nebylo ono. Rok mě zlobila ruka, další rok zase záda. Trápilo mě to. Chvíli jsem trénoval, chvíli zase ne. Bylo to divné období," vypráví mladý tenista, věkem stále teenager.
I když to často nebylo jednoduché, nikdy se nevzdal a dřel dál. A vyplatilo se.
Patrik Rikl se letos konečně vyhrabal z vleklých problémů a po pár měsících tréninku naplno ukázal svůj nemalý tenisový potenciál. Osmnáctiletý hráč, syn slavného otce Davida Rikla, vyhrál o minulém víkendu svůj první turnaj mezi dospělými. Přemožitele nenašel na turnaji série ITF Futures v Jablonci nad Nisou.
"Určitě je to nejcennější úspěch, obvzlášť po těch zraněních. Je to super pocit," netají se radostí mladík, který se v loňské sezoně stal teprve třetím českým tenistou historie, jenž dokázal vyhrát juniorskou čtyřhru na French Open. Uspěl po boku Izraelce Yshaie Oliela, a napodobil tak jednatřicet let starý triumf Petra Kordy a Cyrila Suka.
Deblové vlohy jistě zdědil po svém otci. Vždyť David Rikl vyhrál ve čtyřhře třicet turnajů ATP a v roce 2001 figuroval na čtvrtém místě světového deblového žebříčku.
"Já si úplně nepamatuju na to, jak táta hrál, takže to musí spíš posoudit jiní. Ale co tak slýchám, mám prý podobné přechody na síť a voleje," říká Rikl mladší.
Sám se chce v začátcích své dospělé kariéry co nejvíce věnovat dvouhře. "Je to teď samozřejmě moje priorita. Ale čtyřhra mě taky baví. Takže pokud se mi třeba v singlu nebude nějak výrazně dařit, budu pak hrát debl častěji," vysvětluje své vize.
Rikl má překvapivý tenisový vzor. Ačkoli se spoléhá na kvalitní servis a snaží se o ofenzivní styl tenisu, je už od dětství jeho největším hrdinou španělský obranář David Ferrer.
"Vždycky mě fascinovalo, jak nevzdá jediný balon, vše oběhá, vše vrátí. Možná právě proto je to dobře, že si vezmu něco od takového hráče. Když chci být komplexní, nemůžu jen útočit. Jenom zabíjet se to nedá," směje se.
V kariéře si Rikl dává postupné cíle. Po vítězství v Jablonci se dostal do deváté stovky žebříčku. "Půjdu dál zápas od zápasu. Rád bych se časem probojoval do nejlepší dvoustovky a začal objíždět challengery," tvrdí.
Cíle jsou jedna věc, sny druhá. A ty má každý mladý tenista prakticky pokaždé ty úplně největší. "Kdo by nesnil o tom, že bude vyhrávat grandslamy. Nebo být v první pětce žebříčku, to je velký sen. Být světová jednička je málo pravděpodobné, to musí být člověk vyloženě jedinečný. Ale mé cíle jsou postupné: dvoustovka, stovka, pak padesátka," zdůrazňuje hráč pražské Sparty.
Rikl se narodil v Brandentonu na Floridě, nicméně nepatří k některým svým vrstevníkům a potomkům českých tenisových rodičů, například Sebastianu Kordovi, Tobymu Kodatovi nebo Martinu Dammovi mladšímu, kteří reprezentují Spojené státy americké.
"Táta v Americe žil, já s mámou ale už v dětském věku odjel do Prahy. Takže u mě v tomhle směru nebylo co řešit," říká Rikl. A na závěr vyslovuje ještě jednu touhu. Jednou reprezentovat Českou republiku v Davisově poháru. "Čeká mě dlouhá cesta, ale je to jedna z mých motivací," uzavírá nadějný tenista.
