Češi vypadli ze Světového skupiny Davisova poháru. Je to reálný odraz toho, v jaké situaci se český mužský tenis v současnosti nachází?
Nejspíš ano. Hráli jsme o udržení v Holandsku, které má sice jednoho dobrého hráče, jejich dvojka se ale nevejde ani do prvních tří stovek žebříčku. To hovoří samo za sebe.
Na víc tedy Češi nyní nemají?
Myslím, že momentálně opravdu nemají.
Sestup postihl daviscupový tým České republiky teprve podruhé v historii. Dá se za tímto výsledkem číst vážná krize?
Ano. Všichni, kteří to mají na starosti, by se měli zamyslet. Ze svazu jsme pořád slýchali, jak je všechno skvělé, skvělé, skvělé. Ale zase tak skvělé to nejspíš nebude, jak vidíme. Nyní je třeba opravdu najít důvody krize, i když si ji možná mnozí pořád nepřipouštějí.
Český tým už asi nemůže spoléhat na pomoc Tomáše Berdycha nebo Radka Štěpánka, stárnoucích strůjců dvou vítězství v Davis Cupu…
Přesně tak. Není přece reálné žádat Berdycha, aby pomáhal týmu takzvaně ve druhé lize. Možná tak v baráži o postup, pokud to třeba bude s nějakým atraktivnějším soupeřem.
A co Štěpánek? Bezmála devětatřicetiletý srdcař se netají tím, že pokud bude jen trochu moci, tak týmu pomůže.
Jistě, ale spoléhat se na to nemůžeme, to by byla velká chyba. Radek odváděl vždy maximum, ale roky zastavit nejde. Ruku na srdce, hlavní věc bude jeho zdraví. Nikdo neví, jak se po další dlouhé pauze zachová jeho tělo.
Vidíte v budoucnosti nějaké světlo naděje? Co mladí hráči, rostou nějací reprezentanti?
Všichni víme, že situace není růžová ani do budoucna. Nemůžu mluvit konkrétněji o nějakých talentech, protože se v tom prostředí nepohybuji a neznám jej detailně. Ten víkendový zápas s Nizozemskem mě ale každopádně hodně zaráží.
V čem konkrétně?
Když hráli Štěpánek s Berdychem a vedlo se po prvním dnu 2:0, vzali to na sebe. Šli do debla a duel ukončili už v sobotu třetí výhrou. Veselý a Rosol se měli podívat do zrcadla, říct si, že na nich to teď stojí, a usnadnit to kapitánovi. Měli říct: Jdeme do toho. Očekával bych to od nich. Ukázalo se ale, že to nejsou takoví šampioni.
Zastavme se konkrétně u Jiřího Veselého. Všichni tak nějak očekávali jeho postupný vzestup do užší světové špičky, ten se ale v posledních letech dost zabrzdil. Čím si to vysvětlujete?
Podle mě je to otázka nějakého srdce, větší odvahy. Dát tomu víc. Co se stalo o víkendu, to jenom potvrzuje, že tohle Jirkovi chybí. Víc sebevědomí. Vědět, co umím, a pak to prodat. Když tohle hráč nemá, tak se pak spokojí třeba s 60. místem na světě. Není tam ten chtíč a bez něj to nejde.
Vypadá to, že vás čeští hráči o víkendu opravdu hodně zklamali…
Neskutečně. Byl to takový zvláštní víkend, neměl jsem z toho vůbec dobrý pocit. Už jen po estetické stránce. Lukáš Rosol jak tam plival na kurt, jak se choval. A co předváděli kluci na lavičce, to bych snad radši ani nekomentoval. Byla to ostuda. Když jdu reprezentovat, měl bych se podle toho chovat. Nebyla tam pokora, odvaha, nic.
