Z úst mladých hráčů se linou stále sebevědomější prohlášení.
"Věřím, že jsem blízko tomu, abych byl korunován také jako grandslamový šampion. Vím, jsou to silná slova, ale mám pocit, že tam patřím," prohlásil Stefanos Tsitsipas poté, co v neděli ovládl Turnaj mistrů.
Přidal se i Němec Alexander Zverev.
"Myslím si, že v příštím roce poznáme nového grandslamového šampiona. Mladí kluci hrají neuvěřitelný tenis. Může to být Daniil, může to být Stefanos nebo Dominic. A doufám, že já mám šanci taky."
Rus Daniil Medveděv už podobné věty trousil poté, co se od srpna do října probil do šesti finálových duelů v řadě. "Chtěli jste změnu, tak jsem vám ji dal," pasoval se do role hlavního "game changera".
Od slov k činům ale vede dlouhá cesta. Úvahy o nositelích tenisové revoluce mohou sebevětším talentům svázat ruce i nohy.
Příští sezona už nyní, bezprostředně po skončení ročníku 2019, rozehrává struny napětí.
To, že revoluce skutečně klepe na dveře, nelze popřít. Parádní ATP Finals v Londýně kvalitou snad ještě předčilo velká očekávání, triumf jednadvacetiletého Řeka Stefana Tsitsipase pak rozpoutal další kolo nekonečných dohadů o tom, zda v roce 2020 konečně dojde k sesazení nesmrtelných velikánů.
Mimochodem, podobnou zaslouženou chválu jako Tsitsipas sklízí i poražený finalista Dominic Thiem. Rakušan v Londýně předváděl světové výkony a ve skupině si poradil s Federerem i Djokovičem.
Jenže chvíle, kdy zvedl nad hlavu grandslamovou trofej někdo jiný než Federer, Djokovič nebo Nadal už zase pořádně zarůstá vousem. Neuvěřitelnou nadvládu přerušili naposledy v sezoně 2016 Andy Murray a Stan Wawrinka svými úspěchy na Wimbledonu respektive US Open.
Jen jednou za posledních šestnáct let ukončil sezonu na prvním místě světového žebříčku někdo jiný než "svatá trojice". Byl to Murray před třemi lety.
Legendy sice stárnou, noví vyzyvatelé ale doposud nebyli natolik schopní, aby koloběh přerušili. Podle mnohých teď konečně nastává čas na změnu. A čísla skutečně hovoří pro tuto variantu optimisticky.
Tsitsipas i Thiem v uplynulé sezoně dokázali porazit všechny tři legendy. Zverev vyzrál na Nadala v Londýně a letos přehrál i Federera. Medveděv zase dvakrát za sebou porazil Djokoviče.
A může také vyletět někdo jiný, Ital Matteo Berrettini už je v první desítce, Australan Alex de Minaur ve dvacítce, stejně jako Kanaďan Denis Shapovalov. Jeho krajan Felix Auger-Aliassime těsně za ní. Zlobit mohou i Rusové Andrej Rubljov a Karen Chačanov, Chorvat Borna Čorič. Nadšení probouzí osmnáctiletý Ital Jannik Sinner, překvapivý vítěz Next Gen Finals pro hráče do 21 let. A dalo by se pokračovat.
"Nemládneme. Šance pro nastupující generaci vzrůstá. Ale ne proto, že bychom se zhoršovali, spíš se mladí neustále zlepšují," pochválil nové hladové soupeře příští rok již devětatřicetiletý Roger Federer.
Jenže dělat závěry z výsledků Turnaje mistrů, při vší úctě k tomuto tradičnímu a nesmírně atraktivnímu podniku, dost dobře nelze. Není náhoda, že v uplynulých čtyřech ročnících závěrečný podnik sezony neovládl Federer, Nadal ani Djokovič.
Jejich hlavní ambice cílí na grandslamové turnaje a na ně se stále dokáží připravit ze všech nejlépe.
Porazit tři tenisové ikony v zápasech na tři vítězné sety, na největších světových scénách, na kterých se cítí doslova jako doma, se dá považovat za úplně jiný sport.
Nejméně do ledna si tak počkáme na to, zda vzývaná revoluce ještě zůstane na čekané za dveřmi, nebo jimi doopravdy projde.
