Praha - Měla skvěle rozjetou sezonu, po boku Kateřiny Siniakové se měla probojovat do Turnaje mistryň. Jenže na konci září si Lucie Hradecká v kvalifikačním utkání na turnaj ve Wu-chanu poranila koleno a šťastným vyhlídkám odzvonilo. Sezonu musela předčasně ukončit a jít na operaci.
"Ptala jsem se, jestli by to šlo nějak ošetřit tak, aby mi to koleno ještě vydrželo na Masters, ale bohužel, doba na uzdravení byla krátká a nešlo to. Mrzelo mě to, Singapur jsme měly s Káťou jako cíl, celý rok jsme bojovaly, bohužel přišlo tohle," prohlásila Hradecká na české Tenisové extralize, kam se přišla podívat jen jako divačka.
Má za sebou už druhou operaci. "Jsem po plastice křížového vazu, na které jsem byla před čtyřmi týdny. Pořád ještě chodím o berlích, do konce roku bych se s nimi ještě měla kamarádit a dávat si na nohu pozor. Na poslední kontrole se panu doktorovi koleno líbilo, mám povoleno víc ohýbání, včera jsem dokonce jezdila na kole, to je zase krůček dál," je dvaatřicetiletá tenistka nadále optimistická.
Na to, že by už ukončila kariéru momentálně nepomýšlí a chce se vrátit, i když sama ví, že to může trvat dlouho.
"Hodně lidí se mi ptá, kdy se vrátím na kurt. Tak odpovídám, že to nevím, beru to postupně od kontroly ke kontrole. Když budu mít první trénink třeba někdy v dubnu třeba, je to dlouhá doba na to, abych o tom přemýšlela," přiznala.
Prognózy jsou totiž u takového druhu zranění hodně kruté. "Po plastice vazů vám doktor řekne, že aby byl vaz stoprocentní, bude to trvat rok. Mně řekli minimálně půl roku, tak mám zatím takový plán, že bych se chtěla vrátit v Paříži. Ale to je vážně spodní hranice. Vaz se musí uchytit, prorůst nervy, bude to chtít trpělivost," ví rodačka z Prahy.
Její velká tenisová kamarádka Petra Kvitová si podobnými strastmi prošla na přelomu loňského roku, kdy léčila pořezanou ruku a poprvé naskočila právě na antuku pro French Open.
"Dělala si ze mě srandu, že jsme se konečně potkaly na tour, já si udělám koleno a návrat mi vychází taky až na Paříž. Sama mi říkala, že to je je ideální na vracení. Asi o tom něco ví. Kéž by se mi to taky povedlo," usmívá se Hradecká.
Ta při tom Kvitové při rekonvalescenci hodně pomáhala, teď se rázem role obrátily. "Když byla Péťa zraněná a někam jsme vyrazily, tak jsem jí podržela dveře, pomohla do bundy. Teď je to přesně obráceně, takže si to vracíme. Byla bych ráda, kdybychom si to vracely v něčem jiném než při zraněních, ale bohužel to tak je."
Sama tuší, že si tenisu ještě dlouho moc neužije, maximálně jako divák, zatím jí to ale příliš nevadí a raději se soustředí na poctivou rehabilitaci.
"Teď, když chodím o berlích, tak mi tenis ani nechybí, ale před poslední operací jsem si byla párkrát ze stoje zahrát. Dělala jsem si s trenérem srandu, že to je, jako když člověk nastupuje na dietu a ještě si naposledy zajde do cukrárny," zavtipkovala Hradecká.
