Praha/Melbourne - Oči Rogera Federera se v neděli večer v australském Melbourne spontánně zalily slzami a devětasedmdesátiletý muž v čestné lóži stadionu, jež nese jeho jméno, rychle spouštěl kameru mobilního telefonu, aby si stihl zvěčnit ohromnou sílu okamžiku.
Rod Laver, stejně jako tisíce fanoušků přímo v ochozech a další miliony u televizních či jiných přijímačů, dobře věděl, čeho je svědkem.
Roger Federer napsal další kapitolu svého těžko uvěřitelného příběhu.
Získal jako první tenista historie dvacátý grandslamový titul. V šestatřiceti letech nenašel přemožitele, na jednom z turnajů velké čtyřky triumfoval potřetí během dvanácti měsíců. Před třemi lety byl na odpis, teď je krůček od návratu na post světové jedničky.
Nicméně nechybělo moc a celý svět by byl o ojedinělý příběh nezlomné vůle a neochotě zpohodlnět ochuzen.
Legendární Švýcar už před lety, když se jeho výkonnost začala poměrně dramaticky měnit k horšímu, vážně uvažoval o konci kariéry. A nejdůležitější hovory o složitém rozhodnutí vedl s manželkou Mirkou.
Přestože rodina byla dávno finančně založená na dlouhá desetiletí dopředu a náročné manželovo cestování po turnajích pro ni nebylo zdaleka ideální, vycítila rodačka ze slovenské Bojnice v duši své životní lásky zásadní rozpor.
Federer je uvnitř pořád malým soutěživým klukem. Toužil konec oddálit, pokusit se o zázrak, toužil nepřijít o hru, která se stala jeho životem. Rozhodnutí ale nechal na ženě.
"Bez jejího souhlasu už bych pár let nehrál," potvrdil Federer.
"Vedli jsme před lety otevřený rozhovor o tom, co by ji udělalo nejšťastnější. Dostalo se mi maximální podpory. Jsem rád, že je pořád z tenisu nadšená. S dětmi to nemá jednoduché. Kdyby ale tehdy řekla ne, život by nefungoval tak jako teď," svěřil se otec dvojích dvojčat, osmiletých dívek Myly Rose a Charlene Rivy a tříletých chlapců Lea a Lennyho.
Právě Mirka se stala motorem Federerova comebacku. Díky jejímu požehnání se znovu pustil bez zábran a bez sebemenších pohyb do tvrdé práce. Mentální i fyzické. A rozpoutal svůj magický realismus.
Loňský lednový návrat byl dechberoucí. Jistě, Švýcarovi přálo i štěstí. Dva v tu chvíli nejlepší hráči planety, Andy Murray a Novak Djokovič, začali zdravotně strádat. Stejně jako krajan Stan Wawrinka. Jenže tomu, jak vzal Federer nabízenou šanci za vlasy, nemůže na působivosti ubrat vůbec nic. Po více než čtyřech letech zase pocítil, jaké to je zvednout nad hlavu grandslamovou trofej.
Letos se v Melbourne měl konat očekávaný reunion jeho souboje s Nadalem, Murrayem, Djokovičem a Wawrinkou. To se ale nestalo. Všechny jmenované mladší tenisty více či méně zradilo zdraví. Zbyl jen jeden. Jako vždy.
GOAT, Greatest Of All Time, tedy ten nejlepší v historii.
"Opět je to neuvěřitelné. Pohádka pokračuje," soukal ze sebe slova dojetí šestinásobný šampion Australian Open.
Jak přiznal, z arény Roda Lavera měl chuť zmizet, ve chvíli, kdy se nekontrolovaně rozplakal. Všechny kamery namířené na něj, celý svět se díval. Stud ale odezněl rychle.
Federer pochopil, že nemá cenu nic zastírat. Tohle je on. Šlo o ryzí umocnění výjimečnosti. V těch emotivních vteřinách se zrcadlilo vše, co dokázal a co tenisu obětoval. "Nakonec jsem rád, že jsem to s fanoušky mohl prožít," řekl na tiskové konferenci, kdy už nebylo po slzách ani památky. V očích ale zůstávaly stopy silné katarze.
Některé fanoušky - a nebylo jich podle ohlasů na sociálních sítích zrovna málo - Federerovy slzy vyděsily, protože v nich viděly možné oznámení konce kariéry. Nic takového se nestalo a pro celý sportovní svět je to skvělá zpráva.
Švýcar se teď bude snažit o další prodloužení zázračného příběhu. Jak dlouho ještě bude schopen porážet mladší, vyšší, rychlejší a silnější soupeře?
"To netuším. Vyhrál jsem tři grandslamy za dvanáct měsíců. Nemůžu tomu uvěřit. Prostě jen budu pečlivě volit program, zůstanu hladový a pak se možná mohou stát dobré věci," řekl Federer.
