Vrcholový sport považoval za infantilní, netajil se láskou k pivu a obě své olympijské medaile prodal, protože pro něj neměly velkou hodnotu. Závodní kariéru ukončil ve třiceti, aby se mohl naplno věnovat lékařství. U něj otec šesti dětí zůstává i na prahu padesátin, které oslaví 24. března.
"Se mnou je to jednoduché. Já jezdím, jako bych s klukama cvrnkal kuličky. Sem tam vyhraju hliněnku, ale někdy i duhovku nebo skleněnku. Ty mám nejradši," popsal Pollert svůj vztah k závodění v knize Kluk, co prodal medaile. Za zlato z Barcelony 1992 a stříbro z Atlanty 1996 utržil 150.000 korun, které následně věnoval protidrogové nadaci Drop In.
Při obnovené premiéře vodního slalomu pod pěti kruhy v Barceloně Pollert nepatřil mezi favority, ale skvělá druhá jízda mu vynesla první velkou medaili, navíc rovnou nejcennější. O čtyři roky později v Atlantě mířil za obhajobou, nakonec ho těsně odsunul na druhé místo mladičký Slovák Michal Martikán.
U Pollertových byl vodní slalom rodinným sportem, Lukášův otec Emil i strýc Jaroslav v něm dokonce byli mistry světa v hlídkách. Pollert junior proto už jako malý jezdil na kajaku, ale dlouho dával přednost lyžím. Nakonec přece jen usedl do kanoe, nejdřív spolu s bratrancem, poté už sám.
Rok po nečekaném triumfu v Barceloně pražský rodák ovládl celkové pořadí Světového poháru, na mistrovství světa 1997 v Tres Coroas získal stříbro. Z evropských šampionátů má dva individuální bronzy, dvakrát se podílel na druhém místě hlídky. Souběžně vystudoval lékařskou fakultu.
Na přelomu milénia už Pollerta po desetiletém intenzivním tréninku přestala voda bavit a vyhlásil pauzu. Pádlo vyměnil za bílý plášť a k závodění už se nikdy nevrátil.
Nejprve pracoval na interně, poté na urgentním příjmu Ústřední vojenské nemocnice a nakonec zakotvil v Motole na klinice anesteziologie a resuscitace. Byl i zastupitelem městské části Prahy 6.
"Mám to tak, že z mého platu se nedá nic ukládat. Žijeme od nuly k nule a je to za cenu mnoha lékařských služeb. Jenomže mě ty služby baví," řekl Pollert v jednom rozhovoru.
"Pivo už nepiju. Jakmile si člověk dá jedno, dostane se do takového blaženého stavu, že si klidně sedne a nedělá vůbec nic. A to já si nemůžu dovolit. Vždyť živím šest dětí," dodal otec tří synů a tří dcer, jež má s partnerkou Pavlou.
