Dagmar Hromádková-Švubová (64 let), Blanka Paulů (68 let), Gabriela Soukalová-Svobodová (69 let) a Květa Pecková-Jeriová (66 let) poběží v této sestavě a ve firemním dresu České mincovny po 39 letech poprvé.
"Na dosažený čas či umístění samozřejmě nemyslíme. Hlavně že se sejdeme a bude trochu legrace," usmívala se Pecková-Jeriová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Kde vznikl nápad, že byste se mohly Jizerské padesátky zúčastnit?
To přesně nevím, ale nejvýrazněji se na naší účasti podepsala trenérka Alena Bartošová, která pomohla štafetě na mistrovství světa v roce 1974 k bronzové medaili. Jinak pro naši čtyřku nebude setkání v Bedřichově žádnou zvláštností, jsme v pravidelném kontaktu, je mezi námi trvalý kamarádský vztah.
Máte za sebou před startem Jizerky zvláštní přípravu?
I když jsem důchodkyně, tak mám pořád dost starostí a práce, proto nějaký speciální trénink nepřicházel v úvahu. Trochu jsem si zalyžovala v prosinci a pak už jsem si v nezvykle teplých lednových dnech jen moc přála, aby se zima vrátila a napadlo dost sněhu, což se naštěstí stalo.
Kolik startů v Jizerské padesátce už máte za sebou?
Je to asi divné, ale pouze jeden v roce 1978. Na začátku sedmdesátých let, kdy začínala moje lyžařská kariéra, patřil tento závod mezi nejznámější i nejlákavější. Pro reprezentanty však nebylo jednoduché najít v mezinárodním programu volný prostor.
Byl pro vás ten jediný závod něčím výjimečný?
Prožila jsem v něm něco doslova nezapomenutelného. Na soustředění v Tatrách, kde se připravovala většina závodnic Rudé hvězdy, přišlo od tehdejšího ministra vnitra Josefa Junga nařízení, že nejlepší lyžařky se musí zúčastnit desátého ročníku Jizerské padesátky, nad kterou měl patronát. Poslal pro nás letadlo, takže přesun byl bez problémů, ale mě rozbolel zub a žádný lék nepomáhal. Přesto jsem k závodu musela nastoupit, nicméně moc si z něho nepamatuji. Snad jen to, že při požádání přede mnou jedoucích lyžařek o uvolnění stopy jsem při nevlídném zavrčení jen zaslechla: "Kam se ženeš, hvězdo?"
Jak pro vás závod dopadl?
Když jsem se po několika hodinách dostala do cíle, tak jsem se bolestí schoulila do klubíčka a zavřela oči. Druhý den, už zase v Tatrách, jsem se v zubní ordinaci dověděla, že mám zánět okostice, který jsem pak léčila dva týdny.
Nezanevřela jste proto na Jizerskou padesátku?
To v žádném případě. Bohužel, závodní program mi žádný další start už nedovolil. A tak jsem aspoň na dálku tleskala vítězům a vůbec každému, kdo doběhl do cíle. Jizerská padesátka mě potom nalákala po skončení lyžařské kariéry, ale do mého záměru dvakrát zasáhla příroda, kvůli nedostatku sněhu se nejelo. Letošní předpověď prozrazuje, že toto nebezpečí nehrozí, a tak se moc těším, že po 45 letech se aspoň na těch třech kilometrech a s velkou radostí zase seznámím s tratí tohoto tradičního závodu.
