Praha - Oštěpař Vítězslav Veselý ziskem stříbrné medaile v neděli uzavřel úspěšné vystoupení českých atletů na evropském šampionátu v Curychu.

Titul se mu sice obhájit nepodařilo, ale v rozhovoru pro Aktuálně.cz přiznal, že si této tvrdě vybojované druhé příčky velice váží. „Ze zlata bych neměl větší radost,“ zdůraznil po dnešním návratu z Curychu.

Splnilo se tedy vaše medailové přání?

Zraněné koleno mě omezilo v přípravě na letošní sezonu, která byla jako na houpačce. Před žádným závodem jsem nevěděl, co od sebe mohu čekat. Přesto do Curychu jsem odlétal s vírou, že s některou medailí se vrátím. Nebylo to však vůbec jednoduché, neboť především všichni tři Finové přijeli velice dobře připraveni.

Čekal jste jejich útok na stupně vítězů?

Jen od Ruuskanena a mého věčného soupeře Pitkämäkiho. I když se po čtvrtých pokusech všichni seřadili přede mnou, tak jsem pořád věřil v jeden vydařený hod. Kupodivu jsem byl v klidu, nohy šly dobře, jen jsem neustále řešil odhodovou fázi.

Byl pro vás kratší rozběh opravdu tak velkým handicapem?

Nezvykle tvrdý povrch na rozběhové dráze byl pro každého stejný, ale délka rozběhu je úplně něco jiného. Mám totiž jeden z nejrychlejších a tím se v něm metry přičítají. Když je ten rozběh kratší, tak v něm dělám chyby a v žádném případě nemohu předvést všechno, co ve mně je. Bylo téměř vyloučeno, aby aspoň jednou oštěp doletěl daleko. Dokonce existovalo nebezpečí, že jsem mohl být z bojů o medaili vyřazen. Před pátým pokusem jsem po dohodě s trenérem Železným po hodu dopadl na břicho, což není můj styl, ale vyplatilo se to, určitě mi to pomohlo.

Jste tedy i se stříbrem spokojen?

Maximálně. Ze zlata bych větší radost neměl. Ruuskanen byl ve výborné formě, což potvrdil kvalitními a velice vyrovnanými pokusy s jedním excelentním. Přeji mu to, je výborný i jako člověk, samá legrace. Jsem moc rád, že se mi znovu podařilo porazit Pitkämäkiho. Známe se už několik let a i když je to vynikající oštěpař, tak s ním mám vysoce aktivní bilancí.

Co vás ještě letos čeká?

Už ve čtvrtek předposlední závod Diamantové ligy ve Stockholmu a o týden později, opět v Curychu, finále této soutěže. Bude se prý házet z druhé strany, kde je ještě kratší rozběh. Nenaříkám však, je to realita, s kterou se musím vypořádat. Mám navíc stále celkem reálnou šanci na konečné prvenství, což bych zase považoval za pěkný úspěch. Někdy v polovině září se pak v dresu Evropy zúčastním Kontinentálního poháru, který se koná v Maroku.