Krasná Poljana - Je to čtyři a půl roku, co biatlonistka Veronika Vítková musela skoro na tři měsíce do nemocnice. Meningitida, neboli zánět mozkových blan, zněla tehdy diagnóza.

Následky vážné nemoci stále ovlivňují kariéru české biatlonistky. Často je unavená, její tělo vypovídá poslušnost.

Loňský bronz z domácího mistrovství světa v Novém Městě na Moravě ze smíšené štafety a zejména dnešní stříbrná olympijská medaile ze Soči ve stejné disciplíně jsou pro ni velkým zadostiučiněním a povzbuzením do budoucna.

Výkonnost má jako na houpačce

Před touto sezonou se Vítková připravovala ve vyšší nadmořské výšce, aby své tělo nachystala na olympijské hry, neboť areál Laura v Krasné Poljaně je zhruba 1500 metrů nad mořem.

"Výška mi moc nesedí," vysvětlovala tehdy. Ve Světovém poháru pak byla dvakrát na stupních vítězů, ale její výkonnost bývá jako na houpačce. Místo štafety v Ruhpoldingu dokonce odjela domů na vyšetření.

"Já doufám, že po těch letech problémů je to zadostiučinění. Bylo to takové mé velké přání, každý sportovec chce medaili z olympiády. Nám se to povedlo," radovala se v Krasné Poljaně.

"I ta jedna medaile se počítá"

"Ostatní jich mají sice víc, ale i ta jedna medaile se počítá," radovala se kolegyně trojnásobného medailisty Ondřeje Moravce a dvojnásobných Jaroslava Soukupa a Gabriely Soukalové.

Z medaile měla nelíčenou radost. Její střelba byla v Soči dobrá, ale nohy občas nestíhaly. Lékaři v této sezoně zjistili, že její hypofýza nefunguje tak, jak by měla. "Po té nemoci se v jejím těle něco změnilo a pracuje jinak," všiml si trenér Jindřich Šikola.

Podobně je na tom lyžařka Šárka Strachová, která předloni podstoupila operaci nádoru na mozku a musí si doplňovat růstový hormon, aby zamezila častým stavům únavy.

Také čtyřiadvacetiletá Vítková bude muset nejspíš požádat o lékařskou výjimku, s testy a zkoumáním hladiny hormonů v jejím těle se však začne až po olympiádě. Z ní si teď přiveze stříbrnou medaili, s cenou zlata.