Praha - Kdysi třetí hráčka světa, úspěšná fedcupová reprezentantka a dnes matka dvou nadějných tenisových talentů, Hana Mandlíková v rozhovoru pro aktualne.cz mluví o nezdravém tlaku rodičů na malé tenisty nebo o tom, proč se jí nelíbí ženský tenis.
O víkendu při fedcupovém zápase českých a italských hráček se ale koukat bude. A předpovídá vítězství Kvitové a spol..
Kdo podle vás postoupí do finále? Češky nebo Italky?
Myslím si, že to pro naše holky bude v klidu. Obě vyhrají a pak už poslední bod uděláme. Důležitý bude hned první den.
Sledujete dnešní tenis hodně?
Ano, sleduju. Teď byly americké turnaje, hodně jsem toho viděla. Včetně zápasů českých hráček.
Co českým hráčkám, které teď o víkendu čeká boj o finále Fed Cupu, Kvitové a Šafářové, chybí k posunu ještě výš a co jsou naopak jejich silné stránky vašima očima?
Lucka Šafářová má dobře založené technické údery. Někdy do toho jde moc agresivně. Je třeba jeden míček od vítězství, nemusela by do toho tolik bušit... Ale zase proti těm dobrým hráčkám nemůžete na druhou stranu polevit. U Petry to bude zase brzy hodně dobré. Vyhraje jeden velký turnaj a otočí se to k lepšímu. A i Lucka má ještě na to vystoupat žebříčkem výš.
Říká se, že v ženském tenise je snazší se prosadit. U mužů je to těžší. Vy sama trénujete své dvě děti, kluka a holku. Proč to tak je?
Mužský tenis je vyrovnanější, je tam víc vyrovnaných hráčů. Klíčem je fyzička. Všimněte si, že první třicítka žebříčku jezdí po turnajích daleko víc se svým kondičním trenérem než se svým tenisovým trenérem, pokud je tedy nedoprovází oba. Kluci dají dvacet třicet výměn přes síť, honí se z kouta do kouta...
Mluví se ale i o tom, že holky taky poslední dobou jsou lépe kondičně připravené.
Jo. Vidíte, že jsou víc nadupané, ale není to takový extrém jako u kluků.
Jsou dnes nároky na skvělou fyzickou kondici vyšší než ve vaší éře? Projevuje se to už i u dětí?
Určitě. Moje děti Marek a Elizabeth mají kondiční trénink třikrát i čtyřikrát týdně. K tomu to prokládáme jógou, masážemi, aby se uvolnily. Naše děti to mají blízko k moři, hodně taky plavou.
Jste blízko juniorskému tenisu. Vidíte nějaké jeho trendy? To, jak bude tenis vypadat třeba za deset let?
Asi to půjde směrem té fyzičky, síly, rychlosti. Mladí tenisté, vlastně ještě děti, jsou dnes vymakaní daleko dřív.
Budou se tedy prosazovat v mladším věku?
To nevím. Čím lépe jste fyzicky připraveni už od mládí, zase déle vydržíte. Vidíte, že kluci se prosazují až v sedmadvaceti, osmadvaceti letech. A i u holek. Před deseti lety byla Hingiska první na světě v devatenácti letech. To se dnes nestává.
Vidíte nějaký vývoj v úderech, technice hry?
Nelíbí se mi moc ženský tenis. Je to způsobeno tím, že se hraje stejně, rány zezadu, jen Radwaňská hraje pestře. Slice, čop, jde na síť. Ani v mužském tenise ale nevidím nějaké novinky. Federer hraje pořád nejlepší a určující tenis. Kdo může být další generace? Dimitrov? A ten se ho snaží kopírovat. Hraje stejně jako on.
A co se organizace tenisu, byznysu kolem týče...
Samozřejmě je víc peněz. A když jsou peníze, jsou lepší rakety, lepší míče, výstroj, všechno.
Jak často se dostanete do Česka?
Dvakrát do roka, někdy třikrát, zajedeme si sem třeba zalyžovat.
Děti tu pak i trénují?
Zatím ne. Přemýšlíme ale o tom, že bychom je daly na Spartu, hrály by za ni. Museli by ale získat český pas, dnes mají americký.
Vývoj tenisového prostředí v Česku sledujete? Jde dobrým směrem?
Víte. Češi mají sport v krvi. Vždy budou hráči, talenty. Jde o to, aby kolem nich nebyli debilové, kteří je povedou špatnou cestou. Já osobně jsem měla vždy štěstí. Mého otce, pak další trenéry, manažery. Jde o to, aby těch debilů kolem bylo co nejméně.
Jedno velké aktuální téma sportu v česku je to, že rodiče tlačí své dítě za úspěchem, mnohdy přehnaně. Je to tak i v Americe?
Nevím, jestli je to tam téma, ale že to tak je, to je bez debat. Rodiče často nejsou rozumní. V očích vidí dolary. Jen peníze, peníze, peníze a děti dřou. Přes mrtvoly. Jedna holčička trénuje s Markem ve skupině. Dávají jí hodin fyzičky, to jsem neviděla. Je to smutné. Za tři roky bude holčička oddělaná. Když ne fyzicky, tak psychicky.
Jaký podíl takových rodičů v tenise je?
Větší, než těch normálních. Hodně. A sice se to v Americe nějak nehrotí, ale už i americká tenisová federace, když pořádá třeba kempy pro nadějné děti, vždy mají schůzku s jejich rodiči a zdůrazňují jim, že na dítě nesmí tlačit.
Jste ambasadorkou tenisové Sparty. Pomáháte s metodikou, když jste tu, tak s tréninky. Vidíte tady nějaký konkrétní talent, který stojí za zmínku?
Teď jsem třeba byla překvapena, když mi ukázali Adrianu Beránkovou. Je to desetiletá holka, fyzicky vyspělá, má rychlé nohy a jednoručný backhand.
To je v dnešním tenise celkem rarita. A zvlášť u dětí...
Je to nezvyk. Ale třeba můj Marek hrál obouruč a mě nenapadlo, že by mohl hrát jednou rukou, protože obouruč mu to moc nelétalo. Pak to zkusil a jde mu to krásně.
