Praha - Česká nominace na olympijské hry v Soči skýtá řadu zajímavých osudů, radostí, smutků, šťastných konců i křivd. Jeden z nejsilnějších příběhů však bezpochyby prožívá běžec na lyžích, jehož kariéru už v juniorském věku málem ukončil nespravedlivý trest za doping.

Petr Novák se i přes nepřízeň osudu nevzdal, nic nezabalil a zabojoval hned na dvou frontách. Při soudním sporu táhnoucím se dlouhých sedm let i poté i na ryze sportovním poli. A letos, ve svých jednatřiceti letech, se díky výtečným výkonům dočká své premiérové účasti na olympijských hrách.

„O Soči jsem vůbec neuvažoval, nechtěl jsem projít tím, čím jsem prošel před čtyřmi lety,“ vysvětluje Novák, že nechtěl zažít podobné zklamání, jako před olympiádou ve Vancouveru. Tam se nakonec do konečné nominace běžkařů těsně nevešel.

„Trochu jsem na reprezentaci zanevřel. Jenže letos po těch výborných výsledcích jsem začal doufat, že by to mohlo vyjít. Nechtěl jsem se nikam cpát, chtěl jsem být žádaný z druhé strany. A nakonec to vyšlo, všimli si mě. Jsem moc rád, je to má poslední šance podívat se na olympiádu,“ dodává karlovarský běžec.

S nespravedlivým trestem se nesmířil

Kdysi byl nejlepším českým juniorem, jenže v roce 2002 přišel šok. Testy objevily v jeho těle zakázané anabolické steroidy. Přestože Novák doping tvrdošíjně odmítal, trest byl nemilosrdný: Dva roky bez sportu. Byl vyřazen z juniorského národního týmu, přišel o angažmá v Dukle.

S trestem, který považoval za nespravedlivý, se ovšem nikdy nesmířil. Novák tvrdil, že jediná možnost, jak se látky mohly do jeho těla dostat, bylo skrze běžnou legální doplňkovou výživu. A pustil se do vleklé právní bitvy, kterou v roce 2010 vyhrál a získal mimosoudní vyrovnání.

Jenže ztracené roky už nadějnému běžci pochopitelně nikdo nevrátil. „Nejhorší bylo, že to přišlo v přechodu z juniorů mezi dospělé. Byly to v podstatě dva nejdůležitější roky. Už jsem mohl mít několik olympiád za sebou a ne jet na první v jednatřiceti,“ říká trochu hořce, přesto již s nadhledem.

Na vlastní náklady rozjel tvrdý boj

„Samozřejmě to mou kariéru ovlivnilo zvlášť negativním způsobem. Ale kdo ví, třeba bych zase dřív skončil,“ spekuluje Novák. Běžcovo okolí už dávno přijalo, že se stal obětí omylu a nemilosrdných dopingových pravidel. Přesto existují výjimky. „Kdo tomu pošpinění mého jména bude věřit, toho stejně nepřesvědčím. Ale devadesát procent lidí se mnou soucítí, věří mi. Vědí, že jsem přišel vlastně o celou reprezentační kariéru,“ vypráví v současnosti specialista na dlouhé tratě a vedoucí muž FIS Marathon Cupu

Sportovci, kteří jsou usvědčeni z dopingu, se často hájí podobně jako Novák. Ten je ale v České republice jediný, komu se povedlo to dokázat. Na vlastní náklady nechal doma i v zahraničí otestovat ještě originálně zabalené preparáty a laboratoře potvrdily přítomnost anabolik.

„Ten můj dopingový nález byl tak nesmyslný, bylo evidentní, že je to jen nějaký odpad, který nemohl mít žádný efekt a účinek na mou výkonnost,“ vysvětluje po letech, proč se pustil do odvážného boje. Verdikt soudu byl průlomový, protože potvrdil, že součástí legálních doplňků někdy bývají kvůli větší účinnosti zakázané látky včetně anabolických steroidů.

Olympijské hry se neodmítají

Petr Novák i po špatné zkušenosti na sport nezanevřel a nyní, dvanáct let po osudném dopingovém testu míří na své první olympijské hry. Letos měl jiné plány, chtěl bojovat o úspěch ve FIS Marathon Cupu. A dařilo se mu to. Přestože před sezonou musel po krachu týmu sám investovat čtvrt milionu, aby mohl závodit.

Vyplatilo se. V prvním závodě sezony na italské La Sgambedě doběhl druhý za fenomenálním Norem Petterem Northugem. V lednu pak ovládl Dolomitenlauf před krajanem Martinem Koukalem a stal se prvním Čechem, jenž na slavné trati triumfoval. V olympijské nominaci ještě předtím dostal právě před Koukalem přednost.

„Trochu mě mrzí, že pravděpodobně během olympiády přijdu o průběžné první místo. Ale nedá se nic dělat, olympijské hry se samozřejmě neodmítají,“ říká Novák. V Soči by se měl pustit do skiatlonu a pochopitelně také do závěrečné padesátikilometrové distance. O ambicích raději nechce mluvit.

„Je to ošemetné. Padesátka se jede s hromadným startem, tam se může stát cokoli. Chtěl bych atakovat nejlepší třicítku, jenže nebude to jednoduché. Udělám maximum pro úspěch, ale je to sport,“ podotýká závodník, který může v ruských horách dopsat svůj nevšední příběh.