Val Gardena (od zvláštního zpravodaje) - V Jižním Tyrolsku milují lyžování. A milují domácí, tedy italské sjezdaře. Jednoho však více, než všechny ostatní. Devětadvacetiletý úřadující mistr světa v superobřím slalomu Christoph Innerhofer je tady naprostou modlou. A když se s ním setkáte, pochopíte proč.
„Ne, nedělám to pro peníze. Vy snad píšete pro peníze? Jistě že ne, děláte to proto, že chcete napsat dobrý příběh. A já chci zajet dobrý závod, to je celé. Peníze mě nezajímají, mám své sponzory, já se o to nestarám,“ vysvětluje se svou typickou přesvědčivostí energický muž. Je netypickým sportovcem, co se povahy a přístupu k médiím týče.
Fill a Ligety nemluví, zato on pořád
Dokazuje to už při tiskové konferenci italské reprezentaci, kde dostává slovo jeden domácí sjezdař za druhým. Heel, Fill, Marsaglia či Paris odpovídají víceméně stroze, těžko hledají slova. Když si ale mikrofon vezme Innerhofer, spustí lavinu slov. Je to jako kulometná palba. A ne a ne zastavit.
Další příklad přichází po závodě. Zatímco krajan Peter Fill prochází po diskvalifikaci v super G kolem hloučku novinářů bez jediného slova a americká hvězda Ted Ligety po úvodních rozhovorech další odmítá se slovy „I´m sorry“, sympatický blonďák se širokým úsměvem, kterému tady nikdo neřekne jinak, než Inner, vytrvale, dlouze a zajímavě odpovídá na další a další otázky.
Při některých je schopný se na oko rozohnit. Například, když přijde na přetřes olympiáda a otázka, zda je lepší se před Soči šetřit nebo být na trati při Světovém poháru více opatrný. „Jak bych mohl být opatrný, o tom přece lyžování vůbec není. Žádný risk, žádná zábava. Nemůžu si říkat, co by, kdyby, tenhle sport se nedá dělat jen tak na půl plynu,“ vysvětluje Innerhofer, který v pátečním sprintu ve Val Gardeně dojel nakonec na devátém místě (více čtěte ZDE).
Doma se mu pravidelně nedaří
A nebyl nespokojený. Přestože je totiž v Jižným Tyrolsku doma, místní sjezdovku Sasslong mezi oblíbené neřadí. „Samozřejmě je to tu pro mě speciální, je tu spousta známých a fanoušků. Ale snad nikdy se mi to tu nepovedlo, mám rád trochu jiný druh tratí,“ upozorňuje rodák z nedalekého Brunecku na to, že se lépe cítí na brutálních ledovatých tratích.
Muže, který má z mistrovství světa v Garmisch-Partenkirchenu v roce 2011 medaili každé barvy, absence mezi absolutně nejlepšími zase až tak mrzet nemusí. Tady bude bohem vždycky.
