Praha - Přezdívka Ivan Hrozný mu seděla. I když vyhrával, ´užíval´ si úspěchy s kamennou tváří.

V posledních měsících jej však kamery přistihnou usmívat se mnohem častěji. A to nejen na veteránských exhibicích.

Ivan Lendl má k tomu krásný důvod. Radost mu dělá svěřenec Andy Murray, jehož se před rokem a půl ujal.

Od té doby pod ním rodák z Glasgow vyhrál olympijské hry, US Open a čerstvě také Wimbledon.

Právě svému kouči pak bezprostředně po prolomení domácího prokletí na nejslavnějším turnaji světa nasměroval velký dík. "Bez něj bych to nikdy nedokázal," řekl Murray při korunovaci, čímž vykouzlil na tváři svého trenéra netradiční úsměv.

Silvestrovský vtip to nebyl

Podobně, i když spíše ironicky, mohl kdekdo reagovat v posledním dni roku 2011. Právě o předloňském Silvestru totiž Lendl s Murraym zveřejnili začátek své spolupráce.

Mohlo to znít jako vtípek. Jenže o jejich spojení se po poklesu Murrayho formy a odchodu od Álexe Corretji mluvilo nahlas už delší dobu. "Andy je mimořádný talent. Zkusím mu pomoci dosáhnout jeho cílů," prohlašoval osminásobný grandslamový vítěz.

Becker k Murraymu: Ber ho!

Přestože Lendl předtím nikdy nikoho z ATP Tour netrénoval, doporučoval jej tehdejší světové čtyřce třeba i Boris Becker.

"Andy by měl spolupracovat s Ivanem, rozhodně by si pomohl. V době, kdy hrál Lendl, nebyl nikdo schopný tak tvrdě pracovat jako právě on," poukazoval Becker na to, že Lendl dokázal být koučem vlastně i sám sobě.

Věřil, že na něj Lendl dokáže přenést svou pověstnou disciplínu, která Murraymu často chyběla. "Jestli se chce Andy vrátit opět do formy, musí změnit svůj postoj a chování nejen k tenisu, ale i ke svému okolí. A rozhodně bych Murraymu doporučoval, aby na Ivana nekřičel," nabádala německá legenda.

Na úvod titul, pak opět trápení

Murray s Lendlem si tedy plácli a do roku 2012 už vstupovali jako tým. Hned napoprvé přinesl Lendl svému novému svěřenci štěstí, když Andy triumfoval v Brisbane.

"Byl to první turnaj s mým novým týmem a dopadl výborně. Doufám, že je to začátek úspěšné éry," pronesl tehdy Murray.

Tím myslel především prolomení grandslamového prokletí, jenž se s mužskými singlisty táhlo od triumfu Freda Perryho v roce 1936 a které jej stálo tři prohraná finále.

Po semifinálové účasti na Australian Open se však Murraymu opět přestalo dařit. "Důležité je soustředit se na dlouhodobou práci a s ní přijdou výsledky," uklidňoval Lendl situaci. "Hráč musí vyzrát a věřím, že Andy se k tomu blíží."

Souznění osobností...

Sám si spolupráci pochvaloval. Dokonce mluvil o souznění osobností. "Hodně jsme se spolu nasmáli a užíváme si. Andy se na hodně věcí ptá, což je skvělé a dobře," uváděl v rozhovorech.

Přinejmenším navenek byl spokojený i Murray. "Hodně lidí je někdy až příliš hodných. Prostě vás nechtějí naštvat nebo říct něco nepříjemného. Ale Ivan je hodně upřímný a otevřený. A to je důležité," cenil si svého kouče.

... přineslo sladké ovoce

Naštěstí pro oba nastal brzy další obrat. Tentokrát už k lepšímu. Vlastně nejlepšímu.

V premiérovém finále na Wimbledonu sice Murray ještě podlehl Švýcaru Federerovi, ovšem následně už na dvorcích All England Clubu triumfoval. Stejného soupeře rozdrtil na londýnských Hrách a užíval si prvního životního úspěchu - olympijského zlata.

Ten další přišel vzápětí, když v pětisetové finálové bitvě na US Open udolal Srba Djokoviče. A úřadující světovou jedničku porazil i před domácím publikem v boji o letošní wimbledonský titul.

Pod Lendlem jej porážky zocelily

"Ivan mě naučil, jak se poučit z porážek, abych se vždy vracel na kurt ještě silnější," prozradil tajemství svého úspěchu.

Jeho velkou část věnoval právě svému kouči, který se jako hráč o wimbledonskou trofej pokoušel marně. "Tenhle titul je i pro něj. On se jako hráč snažil Wimbledon vyhrát, ale neuspěl, a teď doufám, že má radost, že se mi to povedlo," řekl Murray.

Neboj, Andy, určitě má! Vždyť se už dokonce usmívá.