Ostrava - Přestože ho ráno před zápasem přepadla viróza, vydržel Radek Štěpánek na kurtu v úvodní dvouhře 1. kola Světové skupiny Davisova poháru proti Italovi Andreasi Seppimu téměř čtyři hodiny a navíc se po pětisetové bitvě radoval z vydřené výhry.
Čeští tenisté jsou navíc už jen jednu výhru od postupu do čtvrtfinále. Tomáš Berdych totiž ve druhé páteční dvouhře porazil ve čtyřech setech Simoneho Bolelliho.
Otázkou však je, jaký bude Štěpánkův zdravotní stav před sobotní čtyřhrou, do níž by měl nastoupit právě po boku svého tradičního deblového parťáka Berdycha.
Čtěte také:
ONLINE reportáž ze zápasu si přečtěte ZDE
Štěpánek zvládl pětisetovou bitvu. Češi vedou 1:0
Štěpánek si totiž v pátek hned po probuzení myslel, že do zápasu se Seppim vůbec nenastoupí.
"Nebylo to vůbec nic příjemnýho. Vzbudil jsem se o půl šestý zpocenej do morku kosti a v krku jsem měl strašnej knedlík. Vůbec jsem se necítil dobře a myslel jsem, že nebudu v ten den vůbec schopnej stát z postele," řekl na tiskové konferenci po zápase se Seppim třiatřicetiletý český tenista.
Radku, jak se Vám tedy vůbec povedlo dát se na zápas dohromady?
V první řadě jsem okamžitě zrušil trénink. Pak byl za mnou docent (Pavel) Kolář, kterej do mě něco narval, nevím ani co. Moje důvěra v něj je neomezená (smál se). Tak jsme se domluvili, že si radši půjdu lehnout. Potom mě poslal na akupunkturu.
To léčíte nachlazení akupunkturou běžně?
Běžný to není, nechodím na ni skoro vůbec. Jen když docent Kolář zavelí. Jsem mu v léčbě totálně oddán. Nevěděl jsem, že se tomu dá pomoct i takhle, ale cítil jsem se líp. Energie nebylo na rozdávání, ale zabralo to.
Neměl jste přece jen v hlavě, že k zápasu nebudete schopen nastoupit?
Tak samozřejmě, napadají vás i černý myšlenky, ale snažil jsem se hned po probuzení volat doktora, aby přišel a začli jsme to řešit. Po spánku jsem na tom byl trošku líp, ale tělo není perpetum mobile. Naštěstí mě doktor uklidnil, že se to nerozjelo do systému, že mám jen zánět nosohltanu. Z toho suchýho vzduchu a zimy.
Na zimu v hale jste si stěžoval po celý týden...
Celej tejden mě pálily trubky v krku a bohužel se asi přepálily. První moment jsem se necítil nejlíp. Ale už jsem v Davis Cupu i na turnajích zažil spoustu takovejch věcí. S Argentinou jsem hrál třeba s kolenem, který jsem skoro nemohl ohnout do devadesáti stupňů. A taky se mi povedlo vyhrát. Tak jsem tu myšlenku radši hned pustil a snažil se udělat maximum pro to, abych hrát mohl.
S čím jste tedy šel do zápasu?
Nevěděl jsem, jestli vydržím hrát na tři vítězný sety. Bylo dobře, že byl povrch takhle rychlej. Přece jenom si člověk mohl pomoct servisem a rychlejší výměnou. To mi hrálo do karet.
Jak dlouho Vám síla vydržela?
Když jsem šel na kurt, cítil jsem se docela dobře. Ale jak jsem se zadejchal a cítil, že nemám sílu. Strašidelně jsem se bál, že nedohraju, tak jsem začal bojovat.
A jak se cítíte teď?
Jak se cítím? To není podstatný, chtěl jsem vyhrát stůj co stůj. Na kurtě jsou dva hráči, kteří mají stejnou šanci. Proto jsem bojoval do poslední chvíle.
Už jste přemýšlel o sobotní čtyřhře?
Svou účast v ní nevylučuju. Uvidíme, jak se tělo popere s tím čtyřhodinovým zápasem, nebo jak dlouho jsme to vlastně hráli. Hned půjdu regenerovat, odpočívat a doufat, že mi vítězství nalije trošku energie.
