Praha - V tradičně humorném rozpoložení pojal tiskovou konferenci po triumfu českého daviscupového týmu v anketě Sportovec roku Radek Štěpánek, tedy autor rozhodujícího bodu ve finále letošního ročníku soutěže proti Španělsku a zároveň vítěz ankety Aktuálně.cz o nejlepší sportovní výkon roku.

Čtyřiatřicetiletý tenista, který třetím bodem rozhodl o zisku salátové mísy po 32 letech pro Česko, přiznal, že prvenství v ostatních kategoriích ankety jsou mu už zřejmě zapovězena.  

"Chtěl jsem uspět i v kategorii Junior roku, to se ale bohužel nepovedlo. Jestli někdo z nás v týmu má šanci vyhrát i mezi jednotlivci, musí vyhrát olympiádu v hodu oštěpem," uvedl Štěpánek, který narážel na triumf Barbory Špotákové v hlavní kategorii. "A nejlíp dvakrát za sebou," upozornil jeho týmový parťák Tomáš Berdych na obhajobu zlaté medaile Špotákové na hrách v Londýně.

Radku, jak se cítíte jeko člen vítězného týmu v kategorii družstev?
Bylo to krásný. V týmový soutěži jsme dosáhli na maximum, snem každýho tenisty je ale vyhrát grandslam.

Jak s odstupem času vnímáte euforii, kterou jste svou výhrou nad Nicolásem Almagrem vyvolal?
Možná bylo dobře, že jsme odjeli, protože ta euforie byla strašně moc obrovská. Ještě po návratu sem to zažíváme s Nicole (Vaidišovou, manželkou) na vlastní kůži, je to cítit na každým kroku, doopravdy tím žil celej národ. Atmosféra, co byla v tu neděli v aréně,už se nebude opakovat. Husí kůže mi bude naskakovat ještě dlouho. Je příjemný, že se nám povedla taková věc. Děti chtějí hrát tenis, přichází jich teď víc, než jindy.

Jak jste si vůbec s Nicole dovolenou na Maledivách užili? Nerušili Vás třeba turisté?
Místní nám vůbec nic neříkali, jen manažer hotelu nás vítal. Sledoval to, protože tam byli už i jiní tenisti. Užíval jsem si klidu a toho, že jsem od všeho pryč. Chtěl jsem si užít devět dní dovolené s manželkou, což se nám povedlo. Pak jsem přijel odpočatej na příští sezonu.

Co Vás teď v nadcházející sezoně čeká?
Bude tam teď větší okno na přípravu, což je dobře, protože letos na ni nebylo místo, jak byl program nabitej. Jinak bude podobnej program. Když ale člověk hraje líp, tak si může dovolit nějakej turnaj vypustit. Takže se nechte překvapit.

Váš životní cíl jste už si triumfem v Davisově poháru splnil. Co Vás teď požene dopředu?
Povedla se nám uzavřít nějaká etapa, vylezli jsme na ten daviscupový Mount Everest. Teď jsou před námi další výzvy. Grandslamy a turnaje. Všichni startujeme ze stejný startovní čáry, těším se na další výzvy a snažím se na ně plně připravit.

Loni jste říkal, že u Vás bude mít vždycky přednost dvouhra. Platí to i poté, co jste měl po boku Leandra Paese výbornou deblovou sezonu?
Tak to zůstane do tý doby, dokud budu hrát. Ale samozřejmě debl hrajeme s Leandrem na nejvyšší úrovni, v tom trendu chceme pokračovat a navázat na letošní úspěchy. I když to bude těžší, protože se na nás ostatní budou chtít vytáhnout.

Už jste domluvení s Petrem Kordou, na které turnaje s Vámi bude jezdit?
Ještě ne. Byli jsme domluvený jen do konce roku, že se mnou ještě absolvuje přípravu. Než ale odletí do pryč, tak si sedneme na příští rok. Petr to musí koordinovat podle rodiny, má totiž tři děti šikovný na sport. Budu moc rád, když se mnou bude dál spolupracovat. A když někam přijede, je to pro mě bonus. Naše největší síla je totiž v přípravách.

Jaké pokyny Vám zadal pro předvánoční tréninkové soustředění v Tenerife?
Dělal jsem tam jenom fyzickou kondici. Od prvního dne jsme střídali tréninky na pláži a na sopce. Člověk se za čtyřicet minut přesune z nula metrů do tří tisíc sedmi set. Musím říct, že mě strašně překvapilo, jaký bylo počasí. Každej den byly skvělý podmínky na přípravu. Teď po návratu pokračuje fyzická příprava každej den, přiletěl už i Pavel Kolář. Začínám se věnovat i tenisu, ty dny jsou hodně dlouhý a náročný, v těle se to hodně ukládá.

To byl Váš nápad se tentokrát připravovat jinde než za mořem?
Byl. Před třemi lety totiž byla strašně dlouhá sezona. Po posledním turnaji jsem letěl na Floridu, pak jsem na týden přiletěl na finále Davis Cupu do Barcelony. Znova jsem odletěl na Floridu na čtrnáct dní a pak zase do Austrálie. Po tom cestování to tělo selhalo a skončil jsem s mononukleózou, takže jsem to nechtěl opakovat. Letos jsme znovu skončili pozdě, proto mi Petr ulehčil rozhodování, když si našel čas a přiletěl.

Co Vám napověděl zápas v české extralize?
Já jdu každej zápas vyhrát. Po tý obrovský euforii jsme dával kůži na trh uprostřed přípravy, kdy jsem nejvíc zbitej a unavenej z tréninků. Každej zápas je důležitej na sebevědomí. Set a půl jsem odehrál dobrej tenis, pak mi těžkly nohy. Jsem rád, že jsem ten zápas vyhrál. Je skvělý zase nasát zápasovou atmosféru před Austrálií.

Jak těžké je pro Vás přechod z přípravy do zápasového zatížení?
Je to samozřejmě trochu obtížnější, člověk není tak vyladěnej jako kytara. To je dělaný tak, abych byl vyladěnej až v lednu. Teď je to trochu těžkopádnější, ale to k tomu patří. I když to bolí, tak si to užívá. Mám to rád, tenis mě pořád baví.

Platí tedy, že si nedáváte žádný termín, kdybyste chtěl s aktivní kariérou skončit?
Vůbec o tom nepřemejšlím, to se spíš vztahuje k mýmu věku. Ale jak vidíte, tak věk není překážka. Dokud budu zdravej a porážet ty nejlepší, tak končit nehodlám. Věřím, že před sebou můžu mít ještě dva tři dobrý roky.