Praha - Před závodem si namaluje pod nos vousy a půjde do boje o medaili. Eva Samková je největší českou nadějí na šampionátu ve snowboardingu, který už odstartoval v kanadských městech Stonehamu a Quebeku.

Devatenáctiletá sympatická slečna je dvojnásobnou juniorskou mistryní světa a pátou ženou z loňského seniorského mistrovství ve snowboardcrossu. Její kariéru však loni přibrzdilo těžké zranění kolena. Nyní už je milovnice saxofonu v pořádku a v Kanadě chce jet velké finále. A pokud možno zaútočit i na cenný kov.

Důležitým faktorem ovšem budou podmínky na svahu. "Na svoje síly se mohu spolehnout kdykoliv, ale někdy se stanou věci, které ovlivnit nemůžeme," uvedla závodnice z Vrchlabí v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Kvalifikace snowboardcrossu je na programu už dnes, závod v sobotu.

S jakými cíly jste odjela na světový šampionát do Kanady?

To je těžké říct, v našem sportu nikdy nevíte, nedá se předvídat. Líbilo by se mi být ve velkém finále. Je to ale o mnoho těžší než před dvěma lety. V podstatě úplně ze všeho nejvíc mi jde o to, abych se v trati cítila dobře a jezdila tak, jak mám, a ono to už nějak dopadne (smích).

Před dvěma lety to bylo páté místo, letos jste zkušenější, ale také dost možná poznamenaná těžkým zraněním kolena... Cítíte se proto spíše silnější, nebo slabší, než před dvěma lety?

Všichni se mě pořád ptají na koleno a jak to mám se strachem a podobně…Koleno je v naprostém pořádku, díky bohu, až se sama divím. Při ježdění se cítím pořád stejně dobře jako před zraněním (smích). Naopak si myslim, že jsem na tom fyzicky lépe.

Ještě se vrátím k vašemu zranění. Cítíte ještě nějakou bolest, nějaká omezení?

Při ježdění vůbec ne. Občas v posilovně při tréniku se ozve, ale jinak opravdu vše v pořádku. Někteří by podle přeléčeného kolena mohli předpovídat počasí, ani tohle se mi nemůže stát (smích). I při změnách počasí je všechno v pořádku a nic nebolí.

Ve světovém poháru jste zajela čtrnácté a osmé místo, jak byste tato umístění zhodnotila?

To čtrnácté místo myslím odpovídá. Byla jsem po chřipce a moje tělo mě moc neposlouchalo. To osmé místo je mi teď trochu líto. Přímo po závodě jsem to tolik neřešila, to, že jsme špatně namazali a že se to nepovedlo. Teď zpětně nad tím přemýšlím a mrzí mě to, protože po kvalifikaci vše vypadalo skvěle. Na dráze jsem se cítila dobře a jízdy mě bavily. Všechno to jsou ale jenom dohady, coby, kdyby. Důležité je, že život jde dál.

V Americe na Světovém poháru jste tedy měla problém s mazáním. Nemůže k něčemu podobnému dojít i na MS?

Samozřejmě, že může, ale máme s sebou dva mazače. Tak myslím, že kdyby začalo sněžit, dají kluci hlavy dohromady a vymyslí něco, aby se to už neopakovalo.

Budete se moci spolehnout na vlastní síly, nebo do jaké míry mohou závod ovlivnit podmínky?

Na svoje síly se mohu spolehnout kdykoliv, ale někdy se stanou věci, které ovlivnit nemůžeme. Na počasí jsou zkrátka i naše síly krátké.

Může být vaše výhoda v tom, že jste se v posledních závodech nepohybovala na úplném čele a soupeřky vás tak mohou podcenit?

U nás je to opravdu i o štěstí. Jsou tam samozřejme holky favoritky, které pořád vyhrávají, ale v našem sportu můžete spadnout kdykoliv. Takže si myslím, že to žádná vyhoda není. Vlastně je to asi úplně jedno.

Šampionát je hned na začátku sezony, vlastně po dvou závodech. Necítíte, že můžete být málo rozježděná? Jak se s tím vyrovnat?

Je pravda, že se necítím uplně rozježděná, jako tomu bývá vždy na konci sezony, ale s tím se nedá nic dělat. To nic nemění na tom, že pojedu tak, jak nejlíp budu umět.

Kdo bude patřit mezi největší soupeřky v boji o stupně vítězů?

Záleží, koho budu mít v rozjížďkách a to z prvních deseti holek může být prakticky kdokoliv.

Chystáte na šampionát nějakou specialitu, co se týče vašich typických namalovaných knírů?

Ještě jsem nic nevymyslela, to přijde až v den závodu (smích).