Finále se v roce 1985 odehrálo v Moskvě. Karpov, tehdy už ostřílený šampion, byl ztělesněním systému: pevný, chladně kalkulující, tradiční.
Naproti němu za šachovnici usedl Kasparov - mladý, dravý, agresivní hráč, který sázel na rychlost, kreativitu a tlak. Výsledek? Kasparov vyhrál 13:11 a vešel do historie.
Už samotná atmosféra turnaje ukazovala, že nejde o obyčejný šachový zápas. Jeden z Kasparovových sekundantů, Jevgenij Vladimirov, popsal situaci výmluvně: "Mezi 1500 diváky v sále a desítkami milionů šachových fanoušků v celém Sovětském svazu neexistovali žádní neutrální. Před každou partií stály tisíce lidí v šesti řadách okolo ohrazeného Majakovského náměstí. Lístek na dobré místo stál 2,5 rublu, ale na černém trhu se prodával až za 15."
Zápas byl celonárodní událostí. Nabitá hala, šílenství kolem vstupenek. Napjatí Sověti sledovali každý tah - všechno to připomínalo spíš atmosféru finále fotbalového mistrovství světa než královskou hru. Šachy se tehdy staly politickým i kulturním symbolem.
Napětí mezi Kasparovem a Karpovem nepřišlo jen tak. V roce 1984 vedl Karpov 5:3, než zápas přerušila šachová federace po 40 remízách - bez výsledku.
Kvůli kritice novinářů i hráčů byl o rok později nastaven limit 24 partií a jasné pravidlo: kdo dosáhne 12,5 bodu, bere titul. Při rovnosti by si titul udržel Karpov.
Kasparov využil nové podmínky naplno. V památné 16. partii vsadil na extrémní tlak - už v 16. tahu nasadil jezdce hluboko do Karpovovy pozice a ve 34. tahu ho donutil obětovat dámu. Tah byl šokující, ale geniální.
Partie se později objevila v žebříčku nejlepších her všech dob. Karpov nestačil tempu, nedokázal reagovat na Kasparovovu připravenost ani změnu tempa hry.
Byl to střet stylů: Karpovův hroznýše - pomalý, smrtící tlak bez rizika, versus Kasparovova ofenzivní bouře. A zároveň střet osobností.
Kasparov sám řekl: "Byl jsem rebel, který musel porazit favorita režimu." Jeho vítězství znamenalo víc než nový titul - znamenalo změnu.
Zahájil tím novou éru. Kasparov si titul udržel s přehledem a stal se šachovou legendou. Karpov se zcela neztratil - v 90. letech získal titul mistra světa FIDE, ale už nikdy nestál na absolutním vrcholu. Jejich pět zápasů o titul mezi lety 1984 a 1990 patří mezi největší rivality v dějinách sportu.
Dnes má jejich příběh nový rozměr. Kasparov se stal výrazným kritikem ruského režimu a hlasitě podporuje Ukrajinu. Podle něj "Ukrajina stojí na frontě mezi svobodou a tyranií."
Proti tomu Karpov - dnes poslanec ruské dumy - podpořil uznání proruských separatistických republik, za což se ocitl na sankčních seznamech EU.
Šachový zápas z roku 1985 tak nebyl jen o figurkách. Byl to předobraz konfliktu mezi změnou a kontinuitou, mezi rizikem a kontrolou. Kasparov se odmítl smířit s rolí tichého mistra. Šel proti proudu a stal se hlasem odporu. Karpov zůstal silným hráčem, ale na jiném poli: v politice.
