Praha – Ani na okamžik si nemůže vydechnout. Kdo? Trojnásobná olympijská vítězka Martina Sáblíková, která se ve čtvrtek ukázala v Praze se svými dvěma cennými kovy z her v Soči, aby následně zase začala plnit povinnosti, které z jejích úspěchů a slávy vyplývají.

„Ani jsem neměla čas si dosud všechno uvědomit. Vlastně jediný volný den, který mám, bude pátek, v sobotu zase další povinnosti a od příštího týdne opět závody,“ vyprávěla s curlingovou dráhou v zádech hvězdná rychlobruslařka.

Před Sáblíkovou navíc vytyčil její trenér Petr Novák hned další cíle – poosmé v řadě vyhrát hodnocení Světového poháru na dlouhých tratích. „No uvidíme, jak to bude. Netvářila jsem se proto, že se cítím momentálně hodně unavená,“ dodala Sáblíková, která aktuálně vede hodnocení o 40 bodů před legendární Němkou Claudií Pechsteinovou.

Do konce hodnocení chybí dva závody – tři kilometry za týden v německém Inzellu, o sedm dní později stejná trať při finále SP v nizozemském Heerenveenu.

Máte za sebou vrchol sezony v podobě olympiády, jak je těžké se nyní namotivovat na další závody, tedy Světový pohár a následně i mistrovství světa?

To bude právě hrozně těžké, všichni se připravujeme na olympiádu, po ní to z vás de facto spadne a nyní se musíte znovu začít pomalu chystat na další závody. Navíc Petr (Novák) řekl, že to vyhraji poosmé v řadě. Já si momentálně říkám, že budu ráda, když se udržím na bedně, protože jsem opravdu hodně unavená. Budu se snažit udělat maximum, ale na co to bude stačit, to nevím.

Stihla jste si vůbec po příletu odpočinout?

Bohužel ne. Pořád někde lítám, prakticky jediný den, kdy budu doma, bude pátek a v sobotu už mám zase další naplánované akce.

Stihla vám vůbec vaše maminka předat slibovaný dárek na letišti? A co to vlastně bylo?

Tam ne, protože jsem odjela hodně narychlo. Ale později již ano, dostala jsem ze skla udělané olympijské kruhy, kde je napsané, kolikátá jsem byla na které trati. Je to moc pěkné.

Dneska jste dostala pamětní medaili, na jejímž designu se budete podílet a poté si ji i vyrazíte...

Je to neuvěřitelný zážitek, já o tom vůbec nevěděla.

Trenér kromě Světového poháru mluvil – stejně jako vy – o kole a olympiádě v Riu. Jak se na tuto výzvu díváte?

Uvidíme, co bude obnášet kvalifikace, protože pokud bych musela jezdit hromadné starty, tak těch se po pádu v Nizozemsku docela bojím. Nebylo to tehdy moc příjemné.

Na časovku byste si ale věřila?

Pokud by to šlo jen v časovce, tak je to trochu něco jiného, tam jede stejně jako v rychlobruslení každý sám za sebe, je to jen o vašem výkonu. Věřila, nevěřila, chtěla bych se kvalifikovat, ale to je všechno ve hvězdách.

A dráhová cyklistika vás nelákala? Ta je vlastně ještě podobnější rychlobruslení.

To je pravda, ale myslím, že je technicky náročnější než silnice, takže radši ne.

Když mluvíte o únavě. Těšíte se vlastně vůbec na brusle?

Možná se teď i více těším na to kolo než brusle. Nejradši bych vypnula, dělala něco jiného, ale chápu, že mám nějakou zodpovědnost. Věřím, že až přijedeme do Německa a postavím se na brusle, tak to zase opadne, jelikož mě rychlobruslení pořád moc baví.

Těšíte se tedy už na dovolenou po konci sezony?

Těším, i když pro mě je dovolená vlastně to, že nebudu muset závodit, sednu si třeba právě na kolo a jen tak se pojedu projet do přírody, nebudu muset myslet na závody, tepovou frekvenci, na výsledky, ale opravdu si to užiji. Jak říká trenér, pojedu na žízeň do hospody.

Mimochodem, dokážete vlastně vůbec jen tak lenošit?

Myslím, že letos bych to pár dní i zvládla. (úsměv)

Už jste přemýšlela, kam si vystavíte další dvě olympijské medaile?

To zatím nevím. Myslím, že je ještě chvilku budu potřebovat. Kam je dám potom, o tom jsem ještě nepřemýšlela. Já vlastně doteď neměla od olympiády čas přemýšlet vůbec o ničem.

A ty ostatní medaile máte vlastně kde?

V trezoru.

Když jsou vystavené tak jako tady, sledujete je po očku, hlídáte, aby se nepoškrábaly?

Ony už poškrábané jsou, to člověk neuhlídá. Já vlastně když jsem si odnášela tu stříbrnou, tak jsem si neuvědomila, že jsem měla v kapse klíče, a poškrábala ji už tehdy. Ale řekla bych, že ty škrábance krásu medaile nezničí. Alespoň je vidět, že se používá.

Jak je to s popularitou, snažíte se vyhýbat chození po ulici mezi lidmi?

Ono to moc nejde. Mně nyní stačí vystoupit u čerpací stanice a natankovat, abych byla profláknutá, je to opravdu zvláštní.

A je o vás větší zájem než po Vancouveru? Jak to vnímáte?

Těžko říct, ale přijde mi, že nyní je to skutečně ještě horší.

Druhá zlatá medailistka z her Eva Samková říkala, že po medaili ani tolik netoužila, jako spíše po koni, což se jí po návratu splnilo. Máte i vy nějaký takový sen, touhu?

To vážně nevím, asi nic. Poté, co jsem jako malá viděla Nagano, které pro mě bylo něco nadpozemského, tak jsem měla jediný sen – chtěla jsem vyhrát olympijské hry.