Šmejdil po starých garážích, stodolách nebo skládkách a sháněl předválečná torza kol. Doma si z nich pak svařoval nové prototypy. Na taškařici, které se hodlal účastnit, potřeboval pořádný masivní stroj s těžkými rámy a širokými plášti.
Láska ke kolům ale u Garyho Fishera zahořela mnohem dřív. Rodák z Oaklandu dostal první kolo k Vánocům ve čtyřech letech.
"Ve 12 letech jsem ujel i sto kilometrů, o dva roky později jsem vyhrál první závod, tou dobou jsem začal i pracovat v cyklistickém obchodě. Potkal jsem tam pár starších kluků, kteří se ptali, jestli s nimi nechci vytáhnout stará kola s balónovými plášti a sjet z Mount Tamalpais," vzpomínal Fisher pro Bikecast.
Tahle zábava na místních kopcích ho bavila, ale pořád byl duší silničář, který snil o tom, že se jednou dostane na olympijské hry.
V roce 1968 však jeho kariéra dostala citelnou ránu. Kvůli tomu, že si nechal narůst pořádné "háro" ve stylu hippies, nepustili ho pořadatelé na jeden ze závodů.
"Naštvalo mě to, na čtyři roky jsem s cyklistikou seknul a pohltila mě hudba," líčil.
Jako technik objížděl koncerty s rockovou kapelou Grateful Dead, pomáhal s aparaturou a staral se o světelnou show.
Užíval si bezstarostnou dobu hippies, kdy se dalo vyžít i s malým množstvím peněz. Na kolo zcela nezanevřel a dál pořádal výpravy na kopce.
"Byla to úplná párty. Hrálo se na bonga, pilo pivo, vykouřila se tuna trávy a pak se za řevu jelo dolů. Někdy jsme se po cestě polévali pivem, jindy to bylo něco jako 'demolition derby'. Ze šesti jezdců kolikrát třeba tři kluci táhli zničená kola za sebou," popsal Fisher.
Spolu s jeho tehdejším spolubydlícím Charliem Kellym kola vylepšovali, přidávali převody, posilovali brzdy, rámy. Stačilo obejít pár sběren železného šrotu a za pár dolarů měli dost náhradních dílů.
"Jediný předmět, ze kterého jsem ve škole měl jedničky, bylo svařování, takže jsem si uměl kolo sestavit i opravit. Svařil jsem takhle kolo pro sebe, pro Charlieho a pro spoustu kamarádů. Byla to úžasná doba a všechny nás spojoval rokenrol," uvedl Fisher.
A tak se zrodilo horské kolo a první závody na tomto stroji. "Na to, abychom nějak rozjeli větší výrobu, jsem ale neměl čas, znovu jsem začal závodit na silnici, dokonce jsem trénoval v národním olympijském centru a byl v širším týmu pro závod na hrách v Moskvě 1980," přiznal.
Jenže americký prezident Jimmy Carter rozhodl, že výprava USA bude hry v Sovětském svazu bojkotovat, a sen o reprezentaci pod pěti kruhy vzal pro Fishera za své.
Místo toho tedy rozjel podnikání. "Chtěli jsme koly pokrýt svět, ale bylo jasné, že výrobou kus od kusu to nepůjde," řekl.
V roce 1979 dostal na trh první kolo a zrodil se fenomén. Tovární výroba pak chrlila do oběhu tisíce kusů a o 17 let později se závody horských kol dostaly i do programu olympijských her v Atlantě.
Značka kol Gary Fisher je ve světě cyklistiky dodnes velkým pojmem, přestože její hlavní ambasador a zakladatel slaví ve středu už 75. narozeniny.
