Domácí tým měl v Letňanech zastoupení i ve finále žen, v němž obsadila Eliška Adamovská šestou příčku. Mezinárodní závod pod hlavičkou světové federace IFSC se do Česka vrátil po pěti letech.
Ondra postupoval do finále z děleného prvního místa, a proto lezl jako poslední. Od začátku ukazoval svou výbornou formu. První boulder vylezl na druhý pokus, při druhém se mu povedl takzvaný flash, tedy zdolání napoprvé. Tento "problém", jak lezci boulderům říkají, se mu líbil na první pohled.
Až na třetím boulderu se zadrhl, ale na jeho vrchol se nedostal žádný z osmičky finalistů. "Byla tam takzvaná třistašedesátka, což není můj úplně oblíbený prvek. A když jsem chytil dírku, tak mi bylo jasné, že to třistašedesátkou nevylezu. Takže jsem se snažil na to přijít po svém, což se nakonec ukázalo jako skoro úspěšné, ale ne dostatečně," popisoval Ondra.
Úspěch na čtvrtém boulderu mu mohl zajistit triumf před domácím publikem. Napoprvé ještě těsně pod vrcholem spadl, ale druhý pokus už byl úspěšný. Ondra v průběhu závodu ani nevěděl, že je průběh až tak dramatický. "Myslel jsem si, že mi stačí zóna. Nebylo to tak, a kdybych to býval věděl, tak jsem asi nervóznější, ale nakonec to všechno dobře dopadlo," řekl.
Devětadvacetiletý český reprezentant mohl sdílet svou radost s více než tisícovkou fanoušků, kteří na večerní program dorazili. Celý den prožíval uvolněně. "Beru tento závod jako velmi příjemnou povinnost. A když už tady závodím, tak bych měl dělat show, což se dneska povedlo. Byl to závod v domácím prostředí, ale nebyl to Světový pohár, mistrovství světa nebo nedej bože olympiáda, tak jsem si to mohl užívat jen s malou dávkou stresu, což je úplně něco jiného, než když je to závod, ve kterém jde o hodně," pochvaloval si.
Také proto po zdolání zóny ve čtvrtém boulderu udělal radostné gesto směrem k fanouškům. "Věděl jsem, že tam je kolínko, tak jsem si odpočinul a zamával divákům. Pak jsem se zase ponořil do koncentrace. Poslední krok na posledním boulderu mně nějak nesedl, na druhý pokus jsem ho zvládl tak tak," vzpomínal.
Většina návštěvníků viděla i ženské finále, v němž Adamovská zdolala jen závěrečný ze čtyř boulderů, k tomu si jednou připsala dílčí úspěch v podobě zóny. Vyhrála Rakušanka Eva Maria Hammelmüllerová, která měla jako jediná dva topy.
Adamovská se do finále dostala z osmé příčky až po protestu.
"Byla jsem na devátém místě, protože mi zapsali pokus navíc na jedničce, protože jsem teoreticky špatně nastoupila do boulderu. To znamená, že jsem neměla končetiny na čárkách, na kterých mají být. Ale oni mě sundali ještě před tím, než jsem je tam stačila přiložit, takže mi to jako pokus podle pravidel nemohli počítat," popisovala, proč nejdříve neprávem nebyla na postupové pozici.
Vstup do finále se jí nevydařil. S prvními dvěma problémy si neporadila. Na tom úvodním byla při jednom pokusu blízko zóny, ale zůstala těsně pod ní, a další šanci už si nevypracovala.
"Myslím, že tu jedničku jsem měla vylézt," posteskla si po závodě. Ve druhém boulderu opakovaně neuspěla při dynamickém přeskoku, když se nedokázala udržet na velkých oblých chytech.
Na třetí cestě poprvé zabodovala. Na druhý pokus zapsala zónu, ale pak se jí smekla noha a spadla. Znovu se do stejné pasáže nedostala. Na závěr si spravila chuť, když se mohla poprvé radovat ze zdolání finálového boulderu.
"Z toho mám obrovskou radost. To byly tak špatné chyty a já jsem měla tak špatnou kůži, že fakt nechápu, jak jsem to udržela," kroutila hlavou dvacetiletá česká reprezentantka.
Dvě finalistky se nedostaly na vrchol ani jednou, takže si povedeným závěrem vybojovala šesté místo.
"Já jsem extrémně spokojená, nebo nejsem extrémně spokojená, ale je to můj nejlepší výsledek v boulderech," dodala lezkyně, která loni vyhrála závod Světového poháru v lezení na obtížnost. Boulderingu se začala intenzivně věnovat s vidinu olympijských her v Paříži, kde bude kombinace obtížnosti a boulderingu.
