Byla po té loňské hektické sezoně letošní příprava na turnaje o poznání klidnější?
Markéta (M): Byla. Za ten rok a půl toho už máme hodně za sebou. Takže taková ta souhra a energie je znát. Určitě je situace výrazně jiná než loni touhle dobou. To jsme měly za sebou tři turnaje v Brazílii, kde jsme skončily na 17. místě a už nebyly naděje, že bychom se na olympiádu kvalifikovaly přes žebříček. Teď jsme takové vyklidněnější, už jen tím, že se nám loňský náročný rok povedlo ve všech směrech otočit ve velký úspěch. Teď je na všechno víc času, jsme na začátku nového olympijského cyklu, mohly jsme si sednout, určit si priority. Máme za sebou velký mezník a koukáme se zase dál.
Byl to nejen fyzicky ale i psychický náročný rok, stihly jste zrelaxovat i po téhle stránce?
Barbora (B): To byl a tím, jak jsme naháněly jeden turnaj za druhým, tak na psychické zrelaxování nebylo tolik času. Po olympiádě jsme zůstávaly na turnaj v Americe, pak i kvůli svatbě Markéty. Tak asi tam byl trochu prostor na nějakou pauzu, že jsme taky myslely na něco jiného. To bylo fajn. Pak jsme se ale vrátily, hrály zimní turnaj v Pelhřimově a o Vánocích zase exhibici v Miláně. Ale bylo to všechno super, času jsme strávily doma dost. Naopak tím, že je sezona tak rozkouskovaná a kalendář není tak nabitý jako loni, snažíme se tam najít turnaje a příležitosti, abychom neměly dlouhé přestávky.
Právě ke kalendáři turnajů a jejich novému systému jste po loňské sezoně vzhlížely s očekáváními, tak jak jste spokojeny?
M: Nejsme a není ani nikdo jiný z hráčů. Ten systém není domyšlený. Turnaje jsou ohvězdičkované od jedničky do pětky. Jedno a dvouhvězdičkové turnaje my s naším postavením ani nesmíme hrát, tří a čtyřhvězdičkové turnaje se hrají K.O. systémem, takže, kdo prohraje, jede domů. Jen pětihvězdičkové zůstaly jako grandslamy, které se hrají na skupiny, ale je jich strašně málo. První byla Florida, ještě nás čeká Poreč, švýcarský Gstaad a to je snad všechno.
Takže zbývá hrát menší podniky?
M: Tříhvězdičkové turnaje se nám moc nevyplatí hrát, protože se do žebříčku počítají body jen šesti nejlepších výsledků z osmi posledních. Takže kdybychom teď jely třeba na turnaj do Číny a skončily řekněme páté, máme za to stejně bodů jako za 17. místo na grandslamu z loňského roku, který by se nám tím přemazal. Navíc ten systém je ošemetný, může se stát, že za cestu dáme sto tisíc a odehrajeme tam jeden zápas.
Jinými slovy byste musely na takový turnaj prostě jet vyhrát…
M: První místo na tříhvězdě má stejně bodů jako 4. místo na grandslamu, třetí místo má pak stejně jako 9. místo na grandslamu. Problém je ale v tom, že jelikož není mnoho turnajů, i ty tříhvězdy teď budou hrát kvalitní, třeba jen nově složené světové týmy, takže uhrát v K.O. systému bronz bude pořád hodně náročné.
B: Jet vyhrát turnaj není jednoduchý ani na jednohvězdičkovém, natož tří.
M: Nicméně tenhle systém je určitě téma mezi všemi týmy a asi se uvidí po téhle sezoně, jak si to sedne.
Jak dlouhou pauzu tedy teď prožíváte?
M: První, čtyřhvězdičkový turnaj nás čeká až v Lucernu koncem května. Naposledy jsme hrály koncem února, takže jsme měly téměř tři měsíce volno. Nejhorší je, že člověk už nabral tu formu, že je ready hrát, a pak to zase musel utlumit a vrátit se k přípravě. Tady se venku ještě trénovat nedá, takže musíme do zahraničí a to stojí spoustu peněz. Navíc je těžký udržet motivaci pro trénink, když jsou turnaje tak daleko od sebe.
Tak jste vyrazily na kemp do Kapského Města a podle obrázků na sociálních sítích jste si to tam užily, že?
B: S Kapským Městem jsme vždycky spokojené. Tam jezdíme nejradši. Měly jsme tam s sebou tři holky z Finska, které taky jezdí Světovou tour a snaží se bojovat na stejném poli co my. Ještě jsme s sebou vzaly Češku Elišku Gálovou, které se zranila partnerka a neměla s kým trénovat. Bylo to fajn, natrénovaly jsme tam toho dost.
🤗Hello friends🤗 Rozjíždíme třetí týden plný tréninků💪🏋ale zároveň se pomalu blížíme ke konci našeho pobytu zde v Kapském Městě, tak těch pár zbývajících dnů ještě hodláme naplno využít 🙄 Nicméně jsme toho krom tréninků zmákli hodně a to hlavně o tomhle víkendu, kdy jsme zde měli návštěvu a dozor z Beachwell Vláďu Kozlera (vyšlápli jsme Table Mountain, ochutnali pštrosí maso, vyjeli na surfařsky profláklou pláž, viděli jsme západ slunce z Chapman's peak a další). Na dva týdny tady s námi byla Eliška Gálová, a i když stála na tréninku vždycky proti nám, tak jsme zde ztrávili hezkých 14 dní pod jednou střechou😉 Takže Eli díky za tvůj pozitivní přístup, bylo to fajn tě tady mít🤗😉 Teď ale frčíme do posky a zase se ozveme 😎 B&M Third week of training camp here in Cape Town started but in the same time it is our last week here 😣but we will still use our few more days for good preparation. It runs so fast when you have fun!☺ So thank you always positive Eliska Galova, for coming down here to practise with us and Finland team as a sixt player😉 you did great job! 😎 During the weekend we had also nice visit of our friend and sponsor Vladimir Kozler😉 who came to see how we are doing and how the training goes 😎 Thanks Vlada! But now we go gym💪🤗 B&M
Zveřejnil(a) Sluková & Hermannová - Czech Beachvolleyball Team dne 28. Březen 2017
Nejen natrénovaly, ale i ochutnaly, jaké bylo pštrosí maso?
M: Je to jako hovězí steak, jemňoučké červené maso. Ne, jako u nás drůbeží.
B: Bylo to moc dobrý. Pro nás Čecháčky se to zdá jako ´wau, oni jedí pštrosí maso´, ale mají to tam běžně jako my kuřecí.
Minulý víkend jste si zahrály turnaj na nádraží v Curychu a zakončily ho stříbrem, i to pro vás byla taková příprava?
B: Ano, dostaly jsme divokou kartu a pojaly jsme to jako přípravný turnaj, za který jsme hrozně rády, protože nechceme jen trénovat. Tam jsme si zahrály čtyři utkání, z nichž dva byly proti týmu mladých Švýcarek, které asi v budoucnu teprve budou hrát na úrovni podobné té naší. To jsme musely vyhrát a takových zápasů, kdy budeme v roli favoritek, budeme muset letos zvládnout víc. Objevíme se totiž i na České tour a tam budeme pod tímhle tlakem častěji. Hrály jsme tam ale i proti dalším Švýcarkám, které patří třeba do Top 15 na světě, takže taky dobrá zkušenost.
Jaké to bylo hrát na vlakovém nádraží?
B: Bylo to zajímavé hrací místo, v uzavřené hale, která je jako na každém nádraží průchozí. Jsou tam obrovské stropy s okny, takže nám tam i svítilo sluníčko, do toho byl navezený písek. Prostor kolem kurtu byl menší než obvykle. A kouřilo se tam, takže vzduch nebyl takový jako ve Švýcarsku venku. Ale bylo to hezký.
Co vás tedy čeká nyní do turnaje v Lucernu?
B: Teď se chystáme o víkendu na tréninkový kemp do Ameriky, kam jsme dostaly super nabídku od německých olympijských vítězek. Budeme se učit od těch nejlepších, jedeme na 14 dnů s nimi potrénovat, a nejen s nimi, budou tam holky z Kanady i Ameriky. Asi se to bude trochu točit, ale hlavní sparingy děláme Němkám, což je velká výzva.
Po olympiádě o vás trenér Simon Nauch prohlásil, že jste na 65 procentech potenciálu, kde jste teď?
M: Já doufám, že aspoň na 66 procentech, že jsme se posunuly (smích). To by asi on řekl líp, když si vymyslel takové hodnocení. My věříme, že jsme se zlepšily, ale sladit souhru, abychom uspěli na Světové tour, je běh na dlouhou trať. Myslím, že jsme ještě pořád ve fázi, kdy se trochu poznáváme a oťukáváme. Pořád se dostáváme jako tým do situací, v kterých jsme poprvé a snažíme s nimi nějak nakládat. Myslím ale, že jsme si už loni dokázaly, že když si to všechno sedne, umíme hrát opravdu hezký volejbal na opravdu světové úrovni.
Rozhodly se investovat do statistického programu
V čem tedy ještě máte největší rezervy?
M: Asi právě v tomhle, že zatím ještě nedokážeme dostatečně přivolat ten nejlepší výkon do opravdu důležitých momentů. To je takový náš domácí úkol pro tuhle chvíli.
V minulé sezoně jste byly na tour novým párem a soupeřky o vás moc nevěděly, už je cítit, že vás znají?
B: Každý trenér chce získat co nejvíc informací o soupeřích a je jedno, jestli jde o novou nebo zavedenou dvojici. Vždycky si nahrává zápas potenciálních protivníků. Na každém zápase vidíte deset kamer a deset sedících trenérů, kteří si něco zapisují. Ale je poznat, že když je na tour nový tým, tak je tam těch kamer víc. Musím říct, že naše hra je taková variabilní, že doufám, že nás nemají tak do puntíku přečtené. Samozřejmě občas na nás někdo dobrou taktiku vymyslí, protože se nestává, že bychom úplně všechno vyhrávaly. (smích)
Videopřípravu si dělá i Simon, do jaké míry je u vás hra postavená na taktice a nakolik na improvizaci?
M: Taktika hraje velkou roli, protože je důležité znát preference jednotlivých hráčů. Proto jsme se letos rozhodly investovat nemalé peníze do statistického programu, abychom se zase posunuly dopředu. Samozřejmě je to míčový sport, jsou tam faktory, které neovlivníte jako počasí, sluníčko, hloubka písku, to se nedá všechno kontrolovat. Většinou se Simonem připravíme nějakou taktiku, pak nás opustí a my máme tu hodinku zápasu na to se s tím vypořádat.
Povězte ještě něco o tom speciálním programu, co z něho vyčtete?
M: Těch programů existuje víc. Ten nejznámější se jmenuje Data Volley, pracují s ním nejlepší šestkové týmy, u kterých je to standardní. V plážovém volejbale je to trošku složitější, protože těch úderů a různých lobů je tam víc, ale člověk je z něj schopný vyčíst, z jaké pozice a kam například hráčka smečuje. Dá se tam zadat spousta faktorů a nečte to jen naše soupeřky, ale třeba i nás. Takže víme, jak na sobě pracovat.
B: Ale je to drahá záležitost, protože v Česku to teď dosud nebylo a není zvykem tu s tím pracovat. Díky skvělé loňské sezoně s námi ovšem zůstali naši partneři, tak si to můžeme dovolit.
Jak moc velkou komplikací při vyjednávání se sponzory pro vás byly ty zmiňované změny v kalendáři sezony?
M: Naštěstí máme partnery, kteří si neřeknou ´jé, tak vy hrajete jen sedm turnajů a ne čtrnáct, tak to my vás nechcem´. Takhle to není. Samozřejmě všichni doufáme, že jak se bude blížit olympiáda, tak bude turnajů přibývat.
Letos pro vás bude vrcholem až červencový světový šampionát, ale s čím budete spokojené, abyste si na konci řekly, že jste prožily povedenou sezonu?
M: Jedna věc jsou ty výsledkové cíle, které vidí fanoušek. K tomu můžeme říct, že bychom chtěly uhrát co nejvíc top ten výsledků, které stačí na to, abychom dlouhodobě zůstaly v hlavní soutěži těch největších turnajů, kde se sbírá nejvíc peněz a bodů. Na druhou stranu jsou tu ty pocitové cíle, o kterých jsme už mluvily. Budeme se snažit na tom základním kamenu, který jsme už naší hře daly, stavět a nabalovat další herní prvky a umění tak, aby to jako velká sněhová koule dojelo v té nejlepší formě až na hry do Tokia.
