Praha - Do olympijského Soči jede Kateřina Neumannová jako spolukomentátorka České televize závodů v běžeckém lyžování.

Řeknete si: Kdo jiný by to měl dělat než bývalá šampionka, která na olympiádách získala šest medailí. A dalších pět z MS. Jenže...

"Neumannová? Už zase? Tak v tom případě si to pustím jedině se staženým zvukem, já ji prostě nemůžu vystát," řekla mi v redakci kolegyně.

Je totiž z Liberce. A nejen na severu ještě rozhodně nezapomněli na MS v klasickém lyžování, které tam v roce 2009 Kateřina Neumannová jako prezidentka organizačního výboru řídila.

Zbožňovaná královna sněžné stopy se kvůli MS ocitla v úplně opačné roli veřejností odsuzovaného vyvrhele. Svým jménem totiž zaštítila akci, do které se z veřejných peněz napumpovaly dvě miliardy, a stejně zůstala na konci "sekera" v podobě nesplacených faktur za víc než sto milionů korun.

V obsáhlém rozhovoru pro Aktuálně.cz hovořila Kateřina Neumannová o olympiádách, svých receptech na úspěch, dávných soupeřkách i o pokušení jménem doping. "Zvažovali jsme s trenérem EPO, ale rychle jsme to zavrhli," řekla Neumannová.  A nevyhnula se nakonec ani debatě o prokletém MS v Liberci.

Kateřino, co vy teď vlastně děláte? Ještě jste referentkou na ministerstvu obrany?

"Ne, od léta pracuju na Dukle, dělám věci směrem k lyžování a také ve vztahu k Českému olympijskému výboru. S ním teď úzce spolupracuju na olympijském parku na Letné a na tématu dvojí kariéry."

Co si pod tím máme představit?

"Je to nová věc, připravuje se program na podporu sportovců, co končí kariéru a nevědí, co dál, dosud se tomu koncepčně nikdo nevěnoval."

Záběry s Luckou, mrazení v zádech

Vraťme se nejprve k vaší kariéře, absolvovala jste pět olympiád na lyžích a jednu letní v Atlantě, to na horských kolech. Znáte tedy jak pocit novicky, která nemá na hrách co ztratit, tak šampionky, od níž republika jednoznačně čeká medaili. V takové roli je teď Martina Sáblíková. Co se jí teď může honit hlavou?

"Já to vidím tak, že když Martina bude zdravá, tak ta medaile je pro ni opravdu na dosah. Hlavně na té pětce, na které neprohrává, tam by asi cokoli jiného než zlato nebylo vnímáno jako velký úspěch, tak dobrá na té trati je. A navíc si myslím, že v té její disciplíně hrají menší roli vnější vlivy, v biatlonu nebo skikrosu potřebujete trochu i štěstí na počasí, nebo jestli do vás někdo vrazí, to u té její disciplíny tolik nehrozí."

Sama jste to zmínila. Není to závaží jet na olympiádu s tím, že cokoli jiného než zlato ve vaší disciplíně číslo 1 bude tak trochu zklamáním?

"I v tom je velikost závodníka, jestli tomuhle dokáže čelit. Pro mě platilo, že když jsem šla na start a mohla si říct, že jsem pro úspěch udělala v přípravě opravdu maximum, tak jsem se cítila ohromně silná a sebevědomá. Blbý je ovšem jít na start s pocitem, že třeba něco nebylo úplně optimální."

Olympijského zlata jste se dočkala v Turíně 2006. Do stopy jste se vrátila po mateřství a právě dvouletá dcera Lucie vám v cíli zlaté "třicítky" běžela gratulovat. Pouštíte si teď třeba tyhle emotivní záběry doma z nostalgie?

"Doma ne, ale zvou mě na různé akce, kde ty záběry často někdo vytáhne. Asi jsou to pro spoustu lidí silné okamžiky. Jsem ráda, když si na to někdo vzpomene. U těch záběrů si znovu prožiju ty emoce. Ty jsou na sportu nejkrásnější, musíte si je prožít, ty si nikde nekoupíte. Pokaždé, když to vidím, cítím chviličku mrazení v zádech..."

Jaký je rozdíl mezi medailí z OH a z MS? Je ta druhá pro veřejnost zapomenutelnější?

"Pro tu širší určitě... Rok po Turíně jsem ještě vyhrála MS v Sapporu, ale zážitek z Turína byl asi tak silný, že už to tady ani nikoho moc nezajímalo."

Mluvila jste o unikátních emocích, které opravdu nekoupíte jako housku na krámě. Ze Salt Lake City jste nakonec dostala medaile, ale o ty emoce jste přišla, protože ty kovové placky přišly až dodatečně po dopingových aférách Lazutinové a Danilovové. V původních výsledkových listinách jste měla bronz a čtvrté místo, nakonec z toho byla dvě stříbra...

"O ty emoce jsem bohužel přišla... Z olympiády jsem tenkrát jela s ušmudlaným bronzem a s pocitem, že jsme úplně pokazili sprint. To mě bolí doteď, tam jsem cítila, že si můžu dojet pro první zlato, ale špatně jsme namazali a já vypadla už v semifinále. Takže ty pocity tenkrát nebyly nic moc..."

Tušíte, co dnes dělají Lazutinová s Danilovovou?

"Z lyžařského světa zmizely. Ale slyšela jsem, že o ně bylo postaráno, dostaly prý docela zajímavé politické pozice v regionech, kde žily."

Na EPO jely mnohé týmy ve velkém

Jak jste s Ruskami během kariéry vycházela? A vídáte se i dnes s některými ze svých někdejších soupeřek?

"Než se stala ta věc s odhalením dopingu, tak zrovna s Larisou Lazutinovou jsem vycházela docela dobře, ze školy jsem uměla rusky, tak nebyl problém komunikovat. Italky? Třeba Stefania Belmondo byla ohromně milá, ale neuměla anglicky, jen francouzsky a italsky. Mnohem blíž jsem měla a mám k Manuele di Centaové, ta byla politicky aktivní v italském parlamentu a má hodně co do činění s areálem ve Val di Fiemme, kde jsem častým hostem. Občas se vidím s Estonkou Kristinou Šmigunovou. Marit Bjoergenová je hodně chráněná norským týmem, na Dachsteinu jsem nedávno mluvila s Justinou Kowalczykovou."

Když jste zmínila Marit Bjoergenovou. Před časem se objevily v médiích fotografie, kde stála vedle Polky Kowalczykové ve společenských šatech. A zatímco ruce Polky vypadaly normálně, odhalené rameno u Norky odhalilo opravdu obrovský biceps. Je tohle podle vás normální?

"Ona má tu muskulaturu velmi vyvinutou... Já myslím, že u ní to normální je, je ten somatotyp, sprinterské předpoklady. Je menší s kratšíma rukama a nohama a má větší sílu. U Norů je to podle mě opravdu tvrdě odpracované, že by za tím byly nedovolené věci... To ne. Marit je příjemná holka, to tělo má teda až kulturistické."

Dopingovému odhalení v Salt Lake City předcházela mnohá nahlas vyřčená podezření, že ruská výprava čistá není. Předpokládala jste, že vaše soupeřky něco berou?

"Hlavně to řešil můj trenér (Stanislav Frühauf). Já kdybych měla na startu pokaždé řešit, že někdo má oproti mně nějakou výhodu, musela bych se z toho zbláznit. Ale trenér to viděl mnohem víc. Měl možnost sledovat celé startovní pole při každém závodě i v trénincích, viděl změny výkonnosti a projevu na trati, pro něj to bylo viditelnější než pro mě. Teď mě napadlo.... Když už se bavíme o Lazutinové a Danilovové, tak ty dvě mě předstihly už v závodě, ve kterém jsem v Naganu 98 brala svoji první olympijskou medaili, bronz. Takže je pro mě asi trochu škoda, že jsem si prožila i část téhle ne úplně čisté éry. A s naším přístupem k přípravě a tréninku jsem byla dost vlastně dlouho odsouzena k marnému boji o nejvyšší příčky."

A neměla jste někdy v hlavě myšlenku, že se také vydáte dopingovou cestou?

"Velmi krátce. To bylo v éře EPO, erythropoetinu. To je látka, která zvyšuje hladinu hemoglobinu. Byla zakázaná, ale v té době tehdejšími testy neodhalitelná. A vědělo se, že některé týmy v tom jedou ve velkém. Tak jsme na to téma s trenérem vedli krátkou debatu, ale ukončili jsme ji negativně. A velmi rychle, asi po pěti minutách. Smetli jsme to rychle ze stolu a asi rok nato se dopingové kontroly vzpamatovaly a našly metodu, jak proti EPO bojovat. Tak jsem za to byla ráda, to nebyla cesta pro nás."

A co dneska? Myslíte si, že jsou závody čisté?

"Člověk nemůže vyloučit, že to nějací jednotlivci mohou zkoušet, ale systém dopingových kontrol už je jiný, lepší, než když jsem začínala já, dneska to může zkoušet jen nějaký blázen. Myslím si, že můžu vyloučit, že by v tom jely organizovaně celé týmy. Ani v Rusku už to nefunguje jako dřív. Tenkrát z mikrobusu vyskákal tým Rusů s jedním trenérem a doktorem, byli celý rok spolu... Dneska to mají i oni rozštěpené na jednotlivé tréninkové skupiny, ani tam už to není centralizované."

Proč jí role prezidentky organizačního výboru libereckého MS 2009 dramaticky pokazila reputaci? O co kvůli tomu přišla? Co vzkazuje podnikatelům, kterým neproplatila faktury? O tom všem, i o tom, co mladí rozvášnění sportovci provádějí v olympijské vesnici po nocích, mimo záběry kamer, hovoří Kateřina Neumannová ve druhé části rozhovoru, kterou najdete PRÁVĚ ZDE.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz