Co vás přimělo stát se sportovním funkcionářem?
Vyplynulo to tak nějak. Celá rodina se kolem volejbalu motáme celý život. Provozujeme beachvolejbalový areál. Na svazu se naskytla příležitost vést sekci plážového volejbalu, když můj předchůdce Jan Dumek na vlastní žádost končil. Šel jsem do výběrového řízení.
Čím myslíte, že jste prostředí oslovil, zaujal?
Asi hrálo roli i to, že jsem známá osobnost, mám kariéru, kterou lidi znají, zkušenosti z ciziny. Pohybuji se v českém beachvolejbale i volejbale řadu let.
Váš otec byl předsedou Českého volejbalového svazu před současným vedením. Mezi těmi tábory existovaly a zřejmě stále existují spory. Nevnímal jste to jako problém?
Otec se se současným vedením nerozešel v nejlepším. Ale věřím, že už je to minulost, udělala se za tím tlustá čára. Politikaření na svazu každopádně pokračuje. Jen už v trošku jiné rovině.
Co tím máte na mysli?
Současný předseda pan Haník je ve funkci šest let, jsou nové a velké problémy ve financování té organizace, veřejně známá defraudace, problémy s čerpáním a účtováním prostředků z ministerstva školství, přesto pan Haník bude chtít obhájit. Řadě lidí se to nelíbí. Já ale nejsem volitel ani sám kandidovat na předsedu svazu nechci.
Tedy se soustředíte pouze na rozvoj beache. Jak by mělo jeho řízení vypadat? Nechcete mít vlastní svaz?
To ani nejde. Je obecný úzus všude na světě, že beach je pod šestkovým volejbalem. Ale chtěl bych mu uvnitř volejbalového hnutí pomoct povýšit jeho prestiž. Máme přes tři tisíce dětí, které jsou registrovány jako beachvolejbalisti. Na toto číslo to vyšplhalo relativně rychle. Svaz na to ovšem dosud adekvátně nereagoval.
Plážový volejbal potřebuje vlastní strukturu podobnou tomu šestkovému - tedy systém talentované mládeže, výběry, podporované reprezentanty. K tomu zodpovědné trenéry. To dosud chybělo. Beachvolejbal znamenal dosud pouze špičkové hráče, v poslední době spíš hráčky, kteří sami na vlastní pěst objíždějí světové turnaje a celou sezonu si řídí sami. Zbytek si tak nějak sám objížděl české turnaje, které ale neměly valnou úroveň. Pořádný řád v tom celém nebyl.
Jaký má dnes český beachvolejbal roční rozpočet?
Mělo by to vycházet z počtu registrovaných hráčů. Tam se blížíme deseti procentům všech hráčů registrovaných pod českým volejbalovým svazem. Rozpočtově tam ještě nejsme, ale věřím, že se tomu pomalu přiblížíme.
Co jsou ty konkrétní kroky, které mají pomoct beachvolejbalu v posílení jeho prestiže?
Zaprvé mít kvalitní domácí tour, letos chystáme čtyři turnaje Super Cupu. Bude to jednotný projekt. Z těch čtyř turnajů budou tři na náměstích, čímž chceme beach přiblížit lidem. První bude v půlce května v Opavě, druhý v červnu v Praze u Palackého náměstí, v červenci v Uherském Hradišti a v srpnu v Praze na Hamru v Záběhlicích. Výhledově budeme usilovat i o návrat světové série na pražskou Štvanici. Letos se to ale ještě nepodaří.
Další velké téma je mužská reprezentace a nepoměr mezi nejlepšími muži a nejlepšími ženami ve světovém srovnání. V ženách máme úspěšné páry Sluková - Hermannová, Kolocová - Kvapilová. Tam ta situace není tak palčivá. V chlapech máme ze světově konkurenceschopných hráčů nadějnou dvojici Perušič - Schweiner, která ale musí své kvality teprve potvrdit. Chybí další kvalitní hráči. Snažíme se potencionální dobré beachaře najít a nabídnout jim možnost stát se podporovanými reprezentanty. Ty nejlepší šestkové volejbalisty beach nikdy nebude umět zaplatit, ale budeme cílit na průměrné ligové hráče. Některé nyní oslovujeme s konkrétními nabídkami. Angažovali jsme zahraničního trenéra, kterým je Ital Andrea Tomatis. Od 1. prosince už výběr trénuje každý den na Strahově. Tu skupinu ale chceme posílit o víc hráčů.
U žen to takto fungovat nebude?
Holky mají nějakou historii, strukturu kolem sebe. Byly na posledních dvou olympiádách. Tam jsme jako svaz řekněme v roli partnera.
Není obecně ať už po sportovní stránce, tak z hlediska organizace, těžko říct, kdo je šestkový volejbalista a kdo plážový volejbalista. Hodně se to prolíná, ne? Dá se to rozdělovat?
Dá. Skutečně přibývá - hlavně dětí, které jsou pouze beachové. Musíme to takto chápat. Celou strukturu toho sportu. Svébytného sportu. Podívejte se kolik je u nás hřišť na beachvolejbal, to není snad nikde v Evropě. Jejich majitelé a promotéři jsou velmi schopní a fungují prakticky bez pomoci svazu. Nad to je třeba získávat ještě víc financí do sportovní přípravy hráčů a pomoct jim nějakou opěrnou strukturou.
Věříte, že se bude dařit shánět víc komerčních příjmů na beachvolejbal?
Rekreačně hraje beach spousta lidí. A to pomáhá. Beachvolejbaloví hobbíci mají často rozhodovací pravomoce ve firmách. Jejich vliv začíná být cítit.
Čemu vy osobně se věnujete kromě rozvoje beachvolejbalu?
Mám poradenskou agenturu Sportfin pro sportovce, která jim pomáhá s hospodařením, daňovým poradenstvím. Jsem přesvědčen o tom, že sportovci mají po konci kariéry velmi těžký přechod do normálního života. Od mládí žijí v bublině, že se o ně někdo stará. Když končí kariéru, hodně z nich padá na hubu.
V čem konkrétně radíte?
Mám dlouhodobou spolupráci s desítkami klientů ohledně jejich finančního plánování už během kariéry. Bavíme se o tom, co by po kariéře chtěli dělat. Zároveň jsem často oponentem jejich plánů. Snažím se jim vymluvit, že otevřít si jen tak bar nebo cukrárnu není nejlepší nápad. A když už, snažím se poradit, jak.
