Praha - Kajakářka Kateřina Kudějová po letošním bronzu z mistrovství Evropy si v neděli přivezla z mistrovství světa ve vodním slalomu v Londýně zlatou medaili. Po dvanácti letech od triumfu Štěpánky Hilgertové tak česká kajakářka vybojovala nejcennější kov.
"Je to mezi ženami moje první zlatá medaile, což nejlépe prozrazuje, jakou má pro mě hodnotu,“ prozradila v rozhovoru pro Aktuálně.cz pětadvacetiletá Kudějová.
Tři dny před odletem do Londýna jste na Vysoké škole ekonomické zvládla závěrečné zkoušky. Pomohlo vám to před šampionátem hlavně psychicky?
Určitě! Už před květnovým mistrovstvím Evropy jsem byla úspěšná na dílčích zkouškách z ekonomiky a potom jsem si na šampionátu dojela pro bronz. Teď se mi podařilo dokonce složit státní zkoušku, jsem bakalářka a ještě k tomu se zlatou medailí (úsměv).
Jak bylo pro vás složité vyhovět školním a zároveň sportovním povinnostem?
Nebylo to pro mě jednoduché. Především proto, že nejsem studijní talent, nad učebnicemi jsem seděla často až do rána. Potom unavená utíkala na trénink a z něj do školy, nebo zase ke skriptům. Trenér přitom chtěl, abych slalomu věnovala víc času. Letos jsem však po předchozím nezdaru chtěla ve škole opravný pokus zvládnout a studium důstojně ukončit. A tak po dohodě trenér na mě netlačil, trénovala jsem jen tehdy, kdy mně to vyhovovalo.
S jakými představami jste do Londýna odjížděla?
V různých závodech jsem se často protlačila až do finále, ale v něm mě pokaždé nějaká chybička zbavila šance na přední umístění. Mistrovství světa je pro každého slalomáře vrcholem roku a tak s finálovou účastí bych tentokrát spokojena byla. Navíc den před prvním závodem jsem cítila příznaky nachlazení, měla jsem ztuhlé ruce, ale nakonec všechno dopadlo přímo skvěle.
Můžete prozradit pocity s jakými jste od prvního závodu až na stupně vítězů procházela?
Říká se o mě, že jsem flegmatička. Je pravda, že nějaký nervák nejsem, ale na mistrovství světa se nervová soustava přece jen ozývá. Navíc jsem nebyla zdravotně fit, po středečních rozjížďkách jsem dva dny odpočívala, pátek jsem dokonce celý prospala. Před sobotním semifinálovým závodem mi pořád nebylo dobře, a proto s postupem mezi elitní desítku jsem byla velice spokojena. Už za dvě hodiny mě pak čekalo finále, ke kterému jsem nastoupila sice unavená, ale uvolněnější, bez nějakého stresu, což asi bylo pro konečný úspěch rozhodující.
Co pro vás letošní bronz a nyní zlato znamenají?
Dvakrát jsem vyhrála světový šampionát do 23 let, ale v kategorii žen se mi nedařilo. Loni jsem hledala cestu, kudy se mám vydat. Závody jsem nedokázala dotáhnout do předpokládaného konce, až jsem z toho byla znechucena. Platí to hlavně na loňský rok. Zato letošní sezona je moje životní. Obě medaile beru jako odměnu za dřinu, kterou se mně v kombinaci se studiem podařilo zvládnout.
V Londýně jste mezi kajakářkami vybojovala místo pro Českou republiku na olympijských hrách. Už se cítíte v Riu?
Ještě ne, vždyť o letenky do Brazílie se bude ještě bojovat na čtyřech domácích nominačních závodech v dubnu příštího roku. Zatím mám jen čtyři kladné body a kdyby třeba Hilgertová dva tyto závody vyhrála, tak je po náskoku.
A čím by pro vás byla vaše první účast na olympiádě?
Jako malá holka jsem si přála na těchto hrách zvítězit. V dalších letech bych se už spokojila jen s účastí, kterou mám teď na dosah. A pokud se mi podaří do Ria se podívat, tak jako mistryně světa bych určitě chtěla bojovat o některou z medailí. Třeba i proto, že každá země může do jednotlivých disciplin postavit pouze jednoho svého reprezentanta, takže konkurence, v porovnání se světovým šampionátem, je tam lehčí. Ale to je ještě hodně daleko, teď se musím na příští sezonu nejprve co nejlépe připravit.
Školu máte za sebou, takže na tréninky budete mít víc času. Berete to jako velkou výhodu?
Na jednu stranu je výborné, že se nebudu muset v noci učit, ale zároveň si říkám, že příprava pouze jedním směrem mně nemusí vyhovovat. Začala jsem uvažovat o práci daňové poradkyně, ale zase by mě čekaly náročné zkoušky. Takže zatím nevím, nejbližší týdny si chci hlavně na dovolené odpočinout.
