Kdy začaly vaše problémy se srdcem?

Já jsem vůbec žádné neměla. V březnu jsem se zúčastnila mistrovství republiky družstev, na kterém jsem ovládla prsařské i polohové tratě a začátkem dubna ještě startovala na závodech ve Stockholmu. Potom však na obvyklé sportovní prohlídce při EKG lékaři zjistili, že u srdce je abnormální tkáň, která způsobuje arytmii, a nemohou mně tedy povolit další sportovní zátěž.

Jak jste toto rozhodnutí přijala?

Byl to pro mě neskutečný šok a obrovský útok na moji nervovou soustavu. Navzdory tomu, že mně všichni říkali, že to není nic vážného, a snažili se mě uklidnit. Přestože už za čtyři dny jsem byla na operačním sále, tak mé pocity byly přímo hrozné. Vždyť jsem věděla, že mně budou sahat na nejdůležitější orgán v těle.

Jaké byly hodiny při operaci i po ní?

Trvala dvě a půl hodiny a prožívala jsem ji při vědomí. Byla téměř bezbolestná a po jejím skončení jsem musela zůstat několik hodin v klidu. V nemocnici jsem byla jen dva dny, pak následoval týden odpočinkového režimu a další týden s omezenou zátěží.

Už 10. května jste se vydala na soustředění do Španělska. Jak jste ho prožívala?

Byla to adaptace na normální stav, ale opět s psychickou náročností. Srdce se trošku ozývalo, takže to byl pro mě stále otazník, zda je všechno v pořádku. Necítila jsem se moc dobře. Platilo to i na můj první pooperační závod v Barceloně, na kterém jsi vyzkoušela, co tělo vydrží.

Kdy jste zjistila, že už zvládnete i náročné tréninky?

Po dalším závodě v Praze a samozřejmě i v plné přípravě na mistrovství světa.

S jakými pocity a přáním se do Budapešti vydáváte?

Cítím, že jsem v optimální formě, kterou bych ráda potvrdila v závodech na 200 metrů prsa i v polohovém závodě. Dosaženými časy bych se chtěla přiblížit ke svým osobním rekordům a moc by mě těšilo, kdybych našla cestu do semifinále.