Praha -  Zvítězila jako na dráze, soupeřky nechala daleko za sebou. Česká atletka Zuzana Hejnová v pondělí večer podruhé v kariéře převzala korunu pro Sportovkyni roku, když před druhou Martinou Sáblíkovou měla náskok 449 bodů.

Po ceremoniálu přiznala, jak na ni doléhá únava z náročného přeletu z Jihoafrické republiky, kde absolvovala soustředění před sezonou. Dobře také ví, že, aby vyhrála i příští rok, musí v olympijském Riu pověsit na krk zlato.

Jste z druhého triumfu v této anketě překvapená?
Chtěla bych především poděkovat všem, kteří mají podíl na tom, že jsem se znovu mohla stát Sportovkyní roku. Mám radost z toho, že korunka je opět v držení ženy, že jsme k trůnu nepustily muže. Vždycky je těžší obhajovat, takže téhle korunky si cením o něco víc. Rok 2015 vůbec nevypadal, že bych ji mohla získat, ani ve snu mě to nenapadlo, zvlášť když jsem prakticky celou sezonu 2014 vynechala.  

Takže jste to opravdu nečekala?
Myslím, že v roce 2013 to bylo mnohem jasnější než letos, téměř každý v desítce, byl mistr světa. Je těžké vybrat toho nejlepšího, navíc je to anketa, tak člověk nikdy neví.  Tím, že jsem v roce 2013 vyhrála všechno, tak to bylo celkem suverénní. Letos ne.

Přesto jste měla náskok 449 bodů, věříte si na zkompletování hattricku příští rok?
V olympijském roce je to ještě náročnější a složitější.  Olympiáda je jednou za čtyři roky a každá medaile hned nemusí znamenat vítězství. V Londýně jsem byla třetí a ani jsem neprošla do desítky. Pokud bych měla být Sportovkyní roku i příště, tak bych asi musela přivést z Ria zlato a to bude náročné.

Naboural vám ceremoniál harmonogram přípravy?
Ne, to ne. My jsme tak nějak měli v plánu, že se před Vánoci vrátíme do Prahy. Nakonec to vyšlo náhodou, že když jsem se dozvěděla datum, kdy je vyhlášení, tak jsem se hned dívala na letenku, kdy se vracíme a zrovna to vyšlo na dnešek a stihla jsem to. Myslím ale, že bych asi i přebookovala let, protože je to událost a je škoda se toho neúčastnit, když je ta možnost a když člověk není někde napevno jako Jarda Jágr v Americe.

Jak se vám příprava v Jihoafrické republice povedla?
Jezdíme tam pravidelně, takže to tam dobře známe, je to tam supr. Opravdu se všechno podařilo hodně dobře, nic mě nebolí, musím to zaklepat. To je nejdůležitější, když jsem zdravá, můžu dobře závodit a pak bude sezona super.

Nebyl to teplotní šok přijet z tepla do pražské zimy?
Abych pravdu řekla, tak jsem toho venku zase tolik nestrávila. Byla jsem hlavně v autě a z něj jsem nakonec vystoupila tady.  Ale nepřijde mi to tak strašný, byly roky, kdy tam bylo čtyřicet a tady dvacet pod nulou, tohle je ještě docela přijatelný. Ani by se nemuselo moc ochlazovat, takhle je mi fajn.

Kdy vás čekají první závody?
Někdy začátkem února ještě vyzkouším nějakou osmistovku v rámci tréninku. Trenér mi pořád nechce dát pokoj, protože si myslí, že poběžím rychle, tak si říkám proč ne, jednou si to zaběhnu, ale potom už poběžím i čtvrtku. Halové mistrovství světa v Portlandu nicméně v plánu nemám, leda bych běžela nějak rychle, tak to zvážím.

Ale ubudou vám možná soupeřky, když mají ruští atleti zákaz...
To je pravda, a i když to do té doby vyřeší, asi nebudou v takové formě. Soustředění navíc proběhlo nad moje očekávání, jsem na tom dost podobně jako v roce 2013, takže bych snad mohla běžet rychle. Ale pro mě je hlavní léto a hala je jen doplněk.

Jak budete trávit Vánoce?
Úplně volno nemám.  Ale tři až čtyři dny tam budou, že si půjdu jen trochu zaklusat a dva dny budu mít úplné volno, tak snad si přes svátky dostatečně odpočinu. Ještě jdeme na trénink zítra (v úterý, pozn. red.) a pak se s trenérem uvidíme až 28. prosince.